Tuhle jsem musel z pracovních důvodů na večeři s fotbalovým týmem Paris-Saint Germain, který byl na návštěvě v Doze. My tenhle manšaft totiž sponzorujeme – tedy my jako Ooredoo, ne my jako Jarošovi – a já jsem sondoval, jestli bychom s nimi nemohli natočit nějaký ten nezávislý psychologický snímek v mé oblíbené stopáži do 30 sekund.
U stolu jsem chroupal nenáviděnou brokolici se Zlatanem Ibrahimovičem, kterého mnozí pokládají za jednoho ze tří nejlepších kopálistů na světě
Když se nedíval, nenápadně jsme strkal zeleninu pod maso, aby to nevypadalo, že toho tolik nechám. Úplně jako kdysi ve školní jídelně.
Někde u polévkové mísy jsem se vyfotil s možná největším sympaťákem týmu, Edinsonem Cavanim.
O Zlatanovi se říká, že je to strašně arogantní, že v mládí trhal mouchám nožičky, že je jako všichni fotbalisti blbej jako štoudev a ještě kdesi cosi. Ale abych vám řekl pravdu, mně to tak během těch dvou hodin u stolu vůbec nepřišlo. Byl naopak úplně super, v konverzaci byl nejpohotovější a nejvtipnější z celý hospody, smál se na velký hlavouny i na malý děti úplně stejně a celkově ve mně zanechal ten nejlepší dojem.
A když o tom tak přemýšlím, tak to není poprvé, co mám tenhle dojem. Mám hrozně rád svou práci i proto, že mi dává možnost setkat se spoustou lidí. Za pár posledních let jsem mluvil a natáčel s pěknou řádkou sportovců – Lewisem Hamiltonem, Heikki Kovalainenem, Petrem Čechem, Tomášem Rosickým, Lionelem Messim, Zlatanem Ibrahimovičem nebo třeba Tamásem Kásásem, což je maďarský vodní pólista a tamní velebůh, něco jako u nás Jarda Jágr. A vždycky to bylo stejný. Ať už tihle lidi vypadají v televizi jakkoli, v reálu jsou to osobnosti jen to břinká, pálí jim to, je radost s nima bejt.
Mám takovou soukromou teorii, že když to dotáhnete na světovou špičku v nějakém oboru a dokážete se v ní udržet, tak prostě nemůžete být úplné hovado. Naopak musíte mít charisma a sílu jako bejk. A i když do toho vstoupíte přece jen trošku naivně, roky na vrcholu, kde to nejvíc fouká, vás tak ošlehaj, že je z vás nakonec osobnost, i kdybyste nechtěli. Vzpomeňte na Jágra před 20 roky a dnes.
No a já mám tyhle lidi rád a svou práci i díky nim miluju a vám taky radím, abyste radši nikoho nepodceňovali jen proto, že je to fotbalista a že chudák vydělává tisíckrát víc než my. To ještě z nikoho blbce nedělá.
