Kuvajt 3

Občas každý víkend si takhle někam vyjedeme. Jsme už holt takoví; věříme, že cesta je cíl atd. atd. atd. žeano žeano. Teď v pátek jsme si tedy zase skočili ohřát staré kosti a koupit levnější benzín do Kuvajtu.

V zemi už jsme dvakrát byli – poprvé před 4 roky na návštěvě u kamaráda Pavla. Bylo to tehdy perfektní – viz pár starých fotek. Tentokrát jsme nikam do pouště nejeli a zůstali jen ve městě, ale i tak to bylo super.

Na Kuvajtu se nám líbí, že je tam většinou hezky teplo. Tady jsme ještě na letišti v Istanbulu a už tu píšou, že v cílové destinaci je právě 37 stupňů – takhle nějak si představujeme půlnoční počasí.

I tahle čísla jsou v Kuvajtu velmi pěkná. Za litr benzínu jsme platili 0,065 dináru, což je na naše 4,7 Kč. Můžete si sami zkontrolovat, kolik je to dnes.

Díky tomu můžou mít lidi i v obyčejném autě motor. My jsme si v Avisu půjčili velmi nenápadný Chevrolet Caprice (znáte z amerických seriálů o policajtech), ale i ten měl v sobě 5,7litrový osmiválec. Když tankujete přímo u zdroje, tak vám ani nevadí, že máte průměrnou spotřebu 15,9 l/100 km.

Lokální liják v poušti. Vítr mi nafoukal zavlažovací vodu z palem na sklo.

Vodní věže – symbol Kuvajtu

Pěkná dopravní značka v Kuvajtu

Děti v akváriu

Kdo si tipne? Ano, i toto jsou děti v akváriu.

Martínek a Timi nejsou tak na zmrzlinu jako třeba já, ale v Pinkberry jim chutnala strašně

A furt v Pinkberry

Jsou si podobní, co?

Martínek není depresivní typ jako já a Timi. On se vám normálně směje. Jeho nízký věk ho ovšem částečně omlouvá.

Míchání kultur

Navigujeme po Kuvajtu

Tady přesně jsme

No jo, bylo to pěkný.