„Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“

Když se dneska tak hodně slaví, chtěl bych tu připomenout památku svého příbuzného Zdeňka Mančala (moje maminka je rozená Mančalová). Zdeněk Mančal (*1913) byl legendární hlasatel Českého rozhlasu, který odstartoval květnové povstání v Praze – a zůstal hrdinou až do konce.

Zdeněk Mančal s technikem vysílají z provizorního studia Českého rozhlasu (Archiv ČRo)

Je sechs hodin
V sobotu 5. května vynechal Zdeněk Mančal povinnou německou časomíru a místo ní pobavil národ památnými slovy „Je sechs hodin“. Dál už pokračoval ve vysílání jen v češtině, což byla jasná provokace a hrubé porušení rozkazu německého ředitele ČRo Thürnera. Jak píše Milan Krejčiřík na serveru Totalita.cz,

Lidé si to vyložili jako signál, že „už to prasklo“ a začali spontánně strhávat německé nápisy a vyvěšovat československé vlajky. Tak vypuklo zcela neplánovaně pražské květnové povstání.

Ministr dopravy protektorátní vlády Jindřich Kamenický vzápětí nařídil všem nádražním a poštovním úřadům, aby odstranily všechny německé nápisy. Úředníci se pustili přímo horečně do pracovního úsilí. Chodci, kteří přihlíželi těmto „změnám“, se horlivě zapojili. Strhané nápisy se válely po ulicích. Průvodčí tramvají začali odmítat německé peníze. Před devátou hodinou kdosi na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice zapálil hromadu německých knih. V deset hodin zavlála na stožáru budovy rozhlasu vlajka Československé republiky.

Stejně to zaznamenal i Český rozhlas

Přes veškeré nebezpečí začíná povstání v rozhlase spontánně, a jak je v Čechách zvykem, s vtipem. Hlasatel Zdeněk Mančal ráno vítá posluchače vtipně slovy: „Je právě sechs hodin.“ A pak už hlasatelé Mančal, Kozák a Malík vysílají jen česká hlášení a hudbu, potom následuje záplava telefonátů plných gratulací. Nacistický intendant rozhlasu Thürmer protestuje, a když nepochodí ani u českého inspektora vysílání Kukrála, žádá o vojenskou posilu.

Jednotky SS dorážejí do rozhlasu kolem 11.45. Perličkou je, že se dlouho nemohou zorientovat – zaměstnanci rozhlasu totiž během rána odstranili veškerou navigaci po budově. Bez ní je velmi obtížné najít samotné vysílací studio.

V té době z povstaleckého velitelství v Bartolomějské ulici vyráží přes Václavské náměstí autokar se 16 policisty. Ve 12:10 zastavují policisté před rozhlasem na Schwerinově (Vinohradské) třídě a hrnou se dovnitř. Venku stojí pouze dvoučlenná hlídka esesáků. Nikdo z policistů netuší, že v budově je už 90 vojáků Waffen SS vyzbrojených granáty, samopaly, kulomety a pancéřovými pěstmi. (zdroj)

Zajímavé je, že čeští policisté se na případné osvobození rozhlasu připravovali už od dubna. Velitel revíru v Jindřišské ulici praporčík Hladík sestavil údernou četu z nejlepších boxerů, kapitán Palička zas sestavil četu z policistů, kteří měli zkušenost s bojem v budovách. Tito policisté docházeli do budovy ČRo několik týdnů pod záminkou přípravy pořadu Pozor na kapesní zloděje, aby si obhlídli terén. Vedoucí technik ukázal policistům takzvaná „cukrová místa“, která nesmí být za žádnou cenu poškozena, aby rozhlas zůstal funkční.

Při bojích o budovu rozhlasu padlo 89 jeho pracovníků, českých policistů a dalších povstalců. Němci se nakonec dostali i ke Zdeňku Mančalovi:

Německé vedení rozhlasu se ale posléze zorientovalo a nakázalo Mančalovi hlášení v němčině, jinak že ho dá zastřelit. Mančal odpověděl: „Nepřestanu hlásit česky, protože teď by to bylo přilévání oleje do ohně!“ (zdroj)

Ve 12:33 se z přijímačů v celé zemi ozývá: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“ Z budovy duní výbuchy granátů a výstřely ručních zbraní.

Foto: archiv ČRo

Poslechněte si autentický záznam žádosti o pomoc Českému rozhlasu. Zdeněk Mančal takto volal ve 12:37.

» Žádost o pomoc Českému rozhlasu (MP3, 108 kB)

Do bitvy o rozhlas se pak zapojily tisíce bojovníků na obou stranách a nejtěžší technika. V 17.40 nízko nad Vinohradskou třídou prolétl Messerschmitt Me 262 a shodil na budovu půltunovou bombu, která pronikla až do haly. Bomba zabila řadu obránců a zničila vysílací zařízení ve studiu. Už v 19 hodin se však rozhlasákům podařilo zprovoznit provizorní studio přímo pod stožáry strašnického vysílače. Ze Strašnic pak vysílá opět Zdeněk Mančal.

Po několika dnech bojů Němci konečně kapitulují.

„Zdeněk Mančal se stal jeho legendou. Komunistům to hodně vadilo, protože měli připravený svůj scénář osvobození Prahy. Iniciátoři povstání jim plán zhatili a oni se nedostali do čela pražského povstání. Zdeňkovi Mančalovi se za to po válce pomstili. Málokdo dnes už ví, jaký osud ho potkal za komunistického režimu. (zdroj)“

My Mančalovi to samozřejmě víme. Hned 31. března 1948 byl Zdeněk Mančal pro „negativní postoj k demokratickému řízení“ z rozhlasu propuštěn. Krátce poté ho komunisté uvěznili. Tuhle vzpomínku jsem našel na serveru Ukrajinci.cz – vypráví tu skaut a politický vězeň František Zahrádka:

V Praze už tehdy bylo vyhlášeno povstání. Vyhlašoval ho Zdeněk Mančal, se kterým jsem se pak sešel na Pankráci v roce 1949. Dostal patnáct let, protože chtěl znovu vyhlásit povstání, kterému měl podobně jako v roce 1945 velet generál Karel Kutlvašr.“ (zdroj)

Zdeněk Mančal nakonec strávil sedm let v uranových dolech v Jáchymově, kde přišel o zdraví. Po návratu samozřejmě mohl pracovat jen v nejtěžších manuálních profesích. Zemřel v roce 1975. Slabou útěchou mu mohlo být, že už v roce 1968 publikovalo Svobodné slovo článek Umlčený hlas Zdeňka Mančala.

Zdeněk Mančal – chlap, který dělal svou práci. Nikdy nezapomeneme.

Zdeněk Mančal je jedním z lidí v našem rodokmenu, na kterém zrovna teď pracuju. Rád bych jej publikoval tady na webu už za pár dní. Jde to ovšem pomalu, protože v něm mám už přes 500 jmen. Paradoxní je, že zatímco moji předkové vyhlašovali povstání proti Němcům, Beini dědečkové ve stejné době seděli v ruských lágrech jako váleční zajatci. Jako Maďaři samozřejmě bojovali na špatné straně. Mám i jejich dopisy přímo z lágru – a je to stejně strhující čtení jako příběh Zdeňka Mančala. Tak se těšte.