O Peroutkovi
„Jeho (Peroutkovo) povznesené milostpanství, jeho aire de grand seigneur, jeho povznesenost sloupa Společenského klubu, jeho kulturní anglomania, jeho manýry ironického Lordstva a cizorodého „gentlemana“, všechno, čím byl mladší generaci dlouho upřímně protivný, byla maska, jíž zakrýval svoji bolestínskou sentimentalitu.“ (338)
O Bassovi
„Vůbec jsem naopak nenašel zalíbení v šéfredaktoru Bassovi. Ani on ve mně. Byli jsme povahově naprosto nepřiléhaví. Byl novinář tělem i duší, pro mne byly noviny jen průchodní stanicí a novou zkušeností, a on to cítil. Za nepřekonatelnou slávu svého života pokládal svou minulost šansoniéra a humorizujícího veršovníka v Červené sedmě, kus té rozmarné minulosti přinesl do Lidovek svými rýmovanými „rozhlásky“, já o tu slávu jevil zájem jen prostřední, měl jsem tradici Červené sedmy rád, ale všechny Sedmy, všechny Chat-noiry, všechnu walterovštinu a rozvařilovštinu jsem měl za to, čím byla, za sympatický pololiterární polobohémský folklór.“ (338)
O levici a pravici
„A utěšuji se, dost neúčinně, tím, co říkával nebožtík Thibaudet: V dějinách téměř bezvýjimečně vývoj nakonec dopřával vítězství, a v tom smyslu dával za pravdu (?), levici; ale pravice bývala pravidelně v boji o smysl vývoje nezištnější. Neboť vždycky ve svých řadách čítala větší podíl pobloudilých abstraktních idealistů; a levice zase vždy veliké procento věcných prakticistů a závistivě rozdychtěných uchazečů o úspěch a moc.“ (364)
O Československu a Francii
„Celá Evropa, celý svět od té chvíle vědí, že Francie nechá Čechoslováky na holičkách. Jen my to dál nevíme a věříme dál skálopevně v spolehlivost Francií daného slova. Jak byla možná podobná slepota? Byla možná tím, že my sami jsme byli absolutně spolehliví. To slepota byla účinkem obrovité kolektivní a celonárodní autosugesce našich vlastních ctností. Byli jsme sami věrní, a byli jsme přesvědčeni o věrnosti druhých. … Milovali jsme svou svobodu, necelých dvacet let stačilo, abychom se v ní osvědčili, byli jsme odhodláni pro ni přinést oběti, a měli jsme jistojistě za to, že ti mocnější a pradávněji svobodní než my se nám podobají. … Nebuďme na pochybách, ta naše tragická chvíle nás demonstrovala v očích světa jako národ mravního charakteru tak přesvědčivě vysokého a bezúhonného, že se ta naše čestná slepácká důvěřivost měla stát naším nejvýhodnějším vkladem do budoucnosti. Buď jak buď, mravně to byla jedna z velkých dob našich moderních národních dějin, dvacet let svobody a demokracie z nás opravdu něco udělalo, důkaz naší hodnoty v kruhu národů byl podán, říkej si kdokoliv cokoliv.“ (367-368)
