*Timi a tankery*
V poslední únorový den byly Timince tři roky. Je to zlatá holčička a v Istanbulu je hrozně statečná. Všechno se jí líbí, na změnu si vůbec nestěžuje a naopak se rychle přizpůsobuje. Třeba pana domovníka (kterému říká *Hassan báči*) už suverénně zdraví tureckým *Günaydin* – dobrý den.
Timinčiny narozeniny jsme oslavili čokoládovým dortem (sladkým jak cecek), baklavou (sladkou jak cecek) a výletem na pláž v Kilyosu. Což mi připomíná, že tady v Turecku jsme já i Bea začali jíst tuny sladkostí. Jsou vynikající a jsou prostě všude. Nedá se to odmítnout. Jedna Němka od nás z práce mi řekla, že za rok v Istanbulu přibrala 12 kilo. Věřím jí. Ale zpátky ke Kilyosu. Je to moc pěkné místo nahoře u Černého moře. Na obzoru je pořád fronta tankerů, které čekají na vstup do Bosporu. Mě to samozřejmě fascinuje. Už jako kluk jsem měl hrozně rád velké lodě – hlavně ty nákladní. Nikdy jsem nechtěl být popelářem, zato jsem si představoval, že se budu plavit s lodí plnou kontejnerů přes Malacký průliv. Nevím přesně, proč zrovna Malacký, ale vzpomínám si, že to pro mě bylo důležité. No a teď se mi fascinace loděmi vrátila s plnou silou – akorát místo Malackého průlivu teď očumuju Bospor. Nějak se holt začínat musí.
