Fototechnika

Tohle je moje foťáková historie. 

Canon EOS 300 | 2002-2005

Začínal jsem s analogovou zrcadlovkou Canon EOS 300. Koupil jsem ji v květnu 2002 za 11 690 Kč, což tehdy byly nějaké peníze! Měl jsem k ní jen základní zoom 28-80, který samozřejmě nebyl nic moc, ale to mě tehdy vůbec netrápilo. Díky třístovce mě focení chytlo; foťák jsem vůbec nedal z ruky, zažil jsem s ním parádní časy. Z mladické nerozvážnosti (a taky teda z nedostatku peněz) jsem třístovku po přechodu na digitál prodal. Teď toho lituju, ale co už nadělám!

Canon EOS 20D | 2005-2009

Digitální foťáky jsem dlouho odmítal. Zapnutí foťáku trvalo celou věčnost, obrázky z toho lezly malé a zašuměné, no prostě hrůza, technologie bez šance a bez budoucnosti! A pak najednou Canon přišel s digitální zrcadlovkou 20D, nad kterou se ve fotografických kruzích začalo pochvalně mručet. Zároveň jsme tehdy čekali narození Timinky, takže bylo jasné, že produkce fotek bude veliká. A tak jsem si v únoru 2005 řekl, že tu digitální příšernost vyzkouším. V německém eshopu Pixxass jsem koupil Canon 20D, který tam vyšel asi na 38 500 Kč. Pro foťák jsem si do Chemnitzu dojel na otočku právě v ten den, kdy se Timi narodila. A byla to dobrá koupě. S dvacítkou jsem udělal skoro 30 tisíc fotek a projel spoustu zemí. S foťákem nikdy nebyl nejmenší problém, jen samá radost. Funguje vlastně dodnes, ale teď už je na výminku.

Pro zajímavost: model 20D měl 8 megapixelů – na to se v té době hodně dalo. Crop factor byl 1.6 – čip byl 1.6x menší než klasické filmové políčko, takže fotky byly proti analogovému foťáku ořízlé. 9 ostřících bodů, 5 fotek za sekundu, náběh foťáku za 0.2 sekundy… Bylo to prostě dělo. Tady je dobová recenze z mého oblíbeného serveru The Digital Picture (v angličtině), tady záznam v Canon Camera Museum. 

Canon EOS 5D Mark II | 2009-2015

V roce 2009 jsem povýšil na Canon 5D II. Koupil jsem ho opět v německém eshopu Pixxass, a to za 57 446 Kč. Byl to můj první plnoformátový foťák – s CMOS čipem o velikosti kinofilmového políčka (35 mm). To mi rázem rozšířilo obzory, a to doslova.

Musím ale říct, že u tohoto stroje jsem malinko bojoval se spolehlivostí. Přesně den po vypršení záruky přestal foťák nabíhat. V pražském servisu AWH mi řekli, že je potřeba vyměnit čip, což stálo asi 8000 Kč. I pak foťák občas zlobil a definitivně odešel v říjnu 2015. Nejspíš prý za to mohl slaný mořský vzduch, častý pobyt na plážích, a z toho pramenící vnitřní koroze. No jo, Katar se svým mořem a pískem je pro foťáky tvrdé místo. Vzhledem k zůstatkové hodnotě už oprava neměla cenu.

S 5D II jsem poprvé ochutnal digitální video. Sice roztřesené, ale full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů. Fotky měly 21.1 megapixelů, vynikající funkcí bylo automatické čištění senzoru při každém zapnutí a vypnutí. U předchozího foťáku jsem musel občas senzor čistit mechanicky, což byla velmi citlivá a znervózňující operace. Tady je recenze na Digital Picture a záznam v Canon Camera Museum.

Canon EOS 5D Mark IV | 2016- 

Pár měsíců jsem vydržel bez foťáku – čekal jsem lišácky, až Canon představí nový model. Canon EOS 5D Mark IV byl konečně vržen na trh v srpnu 2016 a hned v září jsme ho koupili při návštěvě Hong Kongu. 

Čtyřka byla samozřejmě bomba. 30.4 megapixelů (i když tenhle ukazatel už není takový fetiš jako před 10 lety), 61 ostřících bodů (mezi kterými se teda dost blbě přejíždí), 4K video a robustní provedení. Za 4 roky používání bez sebemenšího problému (a to je pořád na pláži a v poušti stejně jako předchozí mašina).

Recenze Canonu 5D Mark IV na Digital Picture, záznam v Canon Camera Museum.

V současné době (duben 2020) ale uvažuju o přestupu na novou platformu – bezzrcadlové foťáky. Konkrétně na model Canon R5, až ho tedy začnou prodávat. Menší tělo, úžasné nové objektivy, stabilizace obrazu ve foťáku – bezzrcadlovky jsou budoucnost. Jediný průšvih je, že jsem během těch let posbíral pěkná skla s bajonetem EF, a teď abych přecházel na nový bajonet RF. Samozřejmě existuje adaptér, ale to není tak úplně ono… Ale takhle to holt Canon dělá, takhle z nás bláznů tahají peníze… :-)

---

Ještě důležitější než foťáky jsou ovšem skla. Už jsem prošel hezkou řádku objektivů – zkusím vám tu k nim něco napsat.

Canon EF 100 Macro | 2005-2008

Tohle superostré makro bylo moje úplně první opravdové sklo, koupil jsem ho zároveň s Canonem 20D. Makro nezní jako moc praktická volba, zvlášť když nejdůležitějším ! A taky to praktická volba nebyla. Makro jsem vzal z nouze, protože původně objednaná padesátka EF 50 1.4 nebyla v eshopu skladem. Kvůli tomuto nedopatření mám z prvních týdnů života naší Timi spoustu detailních fotek řas a velmi těsných záběrů První týdny jsem tedy naši čerstvě narozenou svého miminka odfotil na těsných portrétech obličeje a detailech řas. Makro je totiž dlouhé a celá Timinka se mi nikdy nevešla do záběru.

Ale i tak jsem si makro časem oblíbil, kromě slušných portrétů dělá samozřejmě parádní kytičky a tak. S tímto objektivem jsem pořídil například všechny fotky kapek.

 

Typická práce s makrem, 2006

Typická práce s makrem, 2005

V roce 2008 jsem měl pocit, že už jsem si s makrem vyhrál dost, a tak jsem ho hloupě prodal. Nyní bych si chtěl jeho L nástupce zase koupit.

Canon EF 50 1.4 | 2005-2008, zaseklo se ostření

Foto z The Digital Picture

Tenhle malý levný objektiv jsem měl moc rád, protože byl na svou cenu úžasně ostrý. Na rozdíl od opravdových L-skel to ale bylo plastové chrčítko, takže mě ani moc nepřekvapilo, když se po třech letech zaseklo ostření. Oprava by se asi ani nevyplatila, tak jsem to nechal být. Až Canon udělá novou padesátku v L kvalitě (stávající verze 1.2 se mi moc nezdá), tak ji pořídím.

Canon EF 24-70 2.8 L | 2005-dodnes

Foto z The Digital Picture

Univerzální dříč a základní sklo všech svatebních fotografů. Koupil jsem v klatovském obchodu Oehling za 36 999 Kč. Skvělé barvy a kontrast, malinko průměrnější ostrost. Extrémně robustní konstrukce na úrovni menších tanků. Jednou mi vypadl i s foťákem z otevřeného batohu na asfalt (z výšky asi 1,5 m) a nestalo se mu nic. Je to ingot. Zaplaťpámbu za něj. Na trhu už je druhá generace, kterou si časem taky pořídím.

Canon EF 70-200 2.8 IS L | 2007-2014

Foto z The Digital Picture

Tohle byl dlouho nejlepší zoom, který Canon vůbec vyráběl. Přivezl mi ho známý z New Yorku, kde stál 1675 USD – tehdy 36 000 Kč. Je stejně fortelně vyrobený jako výše uvedená 24-70, ale je ostřejší a (ještě) rychleji ostří. Je to jedna z těch mála věcí, které se lidstvu opravdu povedly. Trochu jsem ho kosmeticky poškodil, když jsem z něj velkým násilím sundaval zaseklý filtr. Ale na funkci to vliv nemělo. Používal jsem ho až do roku 2014, kdy mi Ježíšek přinesl nástupce.

Canon EF 70-200 2.8 IS L II | 2014-dodnes

Foto z The Digital Picture

Druhý díl výše zmíněného hitu. Nechal jsem si ho poslat z newyorského obchodu BH Photo do Kataru za 2299 USD, tedy cca 50 777 Kč. Na tom je vidět, že Canon časem pořád zdražuje. Obraz je tak ostrý, že byste se o něj pořezali. Vylepšený systém nasazování krytky. Víc o něm zatím říct nemůžu, protože jsem s ním zas tolik neudělal. Ale byla to zase láska na první pohled.

Canon EF 85 1.2 L II | 2009-dodnes

Foto z The Digital Picture

Jedno z nejlepších existujících skel a absolutní špička na portréty. Nechal jsem si ho poslat z BH Photo za 1870 USD (41 741 Kč) a opět to byly dobře utracené peníze. Ohromující světelnost 1,2, děsivá ostrost, snad jen barvy mi ve spojení s 5D II někam trošku ujíždějí. Všichni o něm píšou, že ostří moc pomalu. No jasně, není to takový rychlík, protože se v něm pohybuje masa skla. Ale já jsem s tím nikdy neměl problém. Tohle sklo je jeden z několika předmětů v mém životě, které mi dělají radost při každém dotyku, protože naplňují mou zásadu kvality bez kompromisů a za každou cenu.

Canon TS-E 17 4.0 L. | 2010-dodnes

Foto z The Digital Picture

Po výborné zkušenosti s 85mm jsem se rozhodl přidat do sbírky další pevné Lko – tentokrát ale širočinu s funkcí posuvu a naklánění (tilt, shift). Je to jediný opravdu ostrý širokáč, co Canon vůbec vyrábí. Nádherný na krajiny a architekturu. Od prvního dne jsem byl rád, že ho mám, a peněz za něj jsem nikdy nelitoval. Podobně jako 85 1.2 L II, i toto sklo je zcela nekompromisní a patří ke třem neživým věcem, které bych vynášel ven při požáru domu.

Jak své objektivy celkově hodnotím? No tak to víte, přemýšlím o nich roky. Je to taková moje obsese. Za tu dobu jsem došel k těmto závěrům:

• Budu kupovat už jen Lková skla. Jsou dražší, ale nakonec se vždy vyplatí více než ty levnější plasťáky.
• Začínal jsem se zoomy a myslel jsem, že je to fajn – pružné a pohodlné. Byl jsem zoomovým fundamentalistou a myslel jsem, že vše vyřídím sérií 16-35, 24-70 a 70-200. Pak jsem poznal pevná skla a myslel jsem, že je to ještě víc fajn – ultimativní kvalita a puzení k lepší kompozici. Stal jsem se fanatikem pevných skel a myslel jsem, že vše vyřídím sadou 17, 35, 85, 200 a 500mm. No a nakonec jsem došel k názoru, že člověk potřebuje jak pevná skla, tak zoomy, a že nejlepší je prostě mít oba.
• Tzv. okrajová skla mi přinášejí víc radosti než všední kousky. Uhozená širočina 17mm nakonec tráví na foťáku asi nejvíc času ze všech objektivů, protože se mi líbí její dramatická perspektiva.
• Rád bych ještě pořídil 24-70 L II, 35 1.4 L II (až ho začnou vyrábět), 14-24 L (až ho začnou vyrábět), 100 2.8 L macro a 600 4.0 L.

Příště se vyslovím ještě ke stativům, stativovým hlavám, filtrům, bleskům a podobně.