Sokoli

Žijeme ve čtvrti Al Gharrafa, která je proti jiným flekům v Doze hodně stará a hodně katarská. Není tu tolik nájemního bydlení pro cizince, ale o to víc šejkovských paláců a samostatných vilek, kde bydlí katarské rodiny. Díky tomu vidíme život místních tak nějak z první ruky – a někdy je to opravdu zajímavé.

Tak třeba tohle. Dvě ulice od nás bydlí chlapík, který má velký palác, kolem něj rozsáhlý pozemek a na něm tuhle zvláštní stavbu. Každý den kolem ní jezdíme do práce a do školy a bavíme se, co to může být. Nesmělý pokus o repliku Colossea metodou urob si sám? Hřiště pro děti? Chráněná dílna či nechráněný sklad? Dohadujeme se a nevíme.

Až jednou ukážu obrázek svému kolegovi Abdulazízovi a ten hned ví, která bije. „To je přece klec pro sokoly,“ říká Abdulazíz. „Tvůj soused má rád sokoly a v tomhle je chová.“ A je jasno.

Faktem je, že sokolnictví je v Kataru velká věc. Je to jeden z nejpůvodnějších národních sportů a s velkým nadšením se mu věnuje i sám emír.

Přímo v centru města je moderní nemocnice jen pro sokoly. No řekněte sami, která jiná metropole tohle má? Povšimněte si červeného půlměsíce, který nahrazuje náš červený kříž. Díky dobré zdravotní péči se sokolové v Kataru dožívají až 26 let, zatímco jinde je to prý jen 12-15 let.

Qatar Airways se chlubí tím, že jsou jedny z mála aerolinek, které vám dovolí sokola normálně zacheckovat do kabiny a nechají ho sedět vedle vás v letadle. Není to prý úplně za hubičku a pták musí letět první třídou, ale to majitele sokolů příliš netankuje. Sokolnictví se v Kataru pokládá za nejušlechtilejší sport a věnuje se mu naprostá elita, lidé zcela necitliví na ceny. Zrovna nedávno jsem v novinách četl report, že aukční ceny těch lepších ptáků už se točí kolem 1 000 000 QAR, což je 6.5 miliónu korun.

Shodou okolností Abdulazíz právě do téhle sociální skupinky patří a jeho otec často jezdí na lov se samotnou vládnoucí rodinou. Za dobrým úlovkem se běžně létá třeba do Maroka, a to klidně se stočlenným doprovodem. Výcvik sokola prý trvá roky. Oblíbeným trikem je nechávat sokolům v kleci zapnutou televizi, aby si zvykli na lidský hlas. Majitel musí výcviku obětovat obrovské množství vlastního času a celé hodiny ho držet na ruce – právě tahle osobní časová investice se velmi cení a automaticky vyřazuje lidi, kteří docházejí do zaměstnání a nejsou pány svého dne. Pod letícím sokolem se v poušti pohybuje celá kolona lovců v landcruiserech, samozřejmě vybavená radary, satelitními zaměřovači a nejmodernější technikou. Auta jsou silně upravená a většinou mají speciální vyvýšená a otočná sedadla pro lovce, který nechce ztratit dravce z očí. Sokol prý na kořist nalétává i třikrát za sebou, říkal Abdulazíz, a teprve napotřetí ji definitivně uchopí. Lovci pak musí co nejvyšší rychlostí přispěchat, ptáky od sebe odtrhnout a kořist správným způsobem usmrtit. Možná vám to zní krutě, ale já to tak neberu. Takhle to funguje i v samotné přírodě – žádné zvíře tam venku neumírá sešlostí věkem. A sokolnictví k Arábii patří už dávno – už staré beduínské kmeny si všimly, že dobrý sokol jim může podstatně vylepšit jídelníček. Loví se tak především tažní ptáci, kteří v teplé Arábii zimují nebo tudy táhnou do Afriky.

Tak to bylo dnešní živočichářovo okénko a příště se podíváme zase na jiný aspekt života v poušti.