Ó vlasti
„Ó vlasti, ten tvůj chlívek
s novotou zlatých střech,
buč v něm jak tele divé,
dokud máš na řev dech.
Toulám se po vsích modrých
v blažené podobě,
jsem zoufalý a bodrý,
jsem zkrátka po tobě. …
Miluji, co máš v rodě,
chlast, rvačky, lajdání
a ráno na východě
ztrácet se s hvězdami.
Chci tě vzít, jak jsi vratká,
zmáčknout a vládnout sám.
Za to, že jsi má matka,
tě hořce proklínám.“ (34)
Rus
„Přece tě miluji, má země nesmělá,
za co – to nevím a neuhod bych.
Ach jak je kratičká tvá radost veselá
s jarními písněmi na paloucích.“ (19)
