S Velkorumunem ve vlaku

Moje drahá choť, nechť slunce ozáří každý její krok, je z Rumunska. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak je to Maďarka z Rumunska. V Rumunsku totiž mají podobný problém zajímavý jev jako na Slovensku, totiž že jim tam v příhraničních regionech bydlí spousta Maďarů. Historie je holt složitá a Trianon tu nechci otvírat; stačí jen říct, že rumunští Maďaři jsou ještě o dost odbojnější a nezávislejší než ti slovenští, ostatně taky je jich víc. Žijí většinou na severozápadě Rumunska, což dá rozum.

Asi před 20 lety, když jsme spolu s Beou ještě jen chodili, tak jsem projevil touhu projet se po jihu té krásné země a poznat jaksi to pravé, rumunské Rumunsko. Bea i všichni její příbuzní byli k tomuto záměru velmi, velmi skeptičtí. Cokoli za pásem Karpat je pro ně Mordor, Bukurešť je pak v jejich představách hotová Barad-dûr.

Prosadil jsem si nicméně svou – tehdy před svatbou to ještě šlo. Vyrazili jsme tedy na dobrodružnou studentskou cestu po celém Rumunsku. Stan a vlak, stan a vlak. Od Aradu na západě přes české enklávy v Banátu a přes Bukurešť až po deltu Dunaje na východě.

Bylo to velmi pěkné, nebo alespoň mně se to velice líbilo. My Češi máme rádi nedotčenou přírodu, zelené kopečky a voňavé pastviny, jsme k tomu prostě uzpůsobení. Maďaři jsou uzpůsobení k jiným věcem. Bea se dívala nedůvěřivě z okna vlaku a zelené kopečky jí nic neříkaly. Pro Maďara má kopec cenu jen jako místo, kde by se dala (a měla!) zapíchnout maďarská vlajka; pokud na kopci červeno-bílo-zelená vlajka nevlaje, je to kopec pro Maďara ztracený, a tedy vlastně iritující. Přesto to byla cesta venkoncem pozitivní, protože jsme byli mladí, krásní a zamilovaní.

Jednoho dne jsme seděli ve vlaku do Bukurešti, myslím, že jel z Craiovy, ale už si tím nejsem tak jistý. V kupátku s námi seděl starý pán, od pohledu místní Rumun. Tento dobrý muž si záhy všiml, že jsem cizinec a že Bea je místní občanka – bavili jsme se totiž německy a Bea mi vysvětlovala věci.

Chlapík byl nadšen možností promluvit k cizinci a s vervou převzal iniciativu. Mluvil ke mně – samozřejmě rumunsky – a Bea překládala. Nejdřív nám vyložil svůj náhled na Rumunsko. Jen se podívejte z okna, vybídl nás – obilnice Evropy! A nedaleko v Ploješti máme ropu! Máme moře, máme hory. Rumunsko je – nebo by správně mělo být – nejbohatší země v Evropě.

Je tu však jeden problém, zasmušile řekl chlapík a podíval se na mě. Víte, co máme za problém? Nevěděl jsem. Ten problém jsou Maďaři, oznámil mi vítězoslavně ten dobrý muž. Maďaři celkově jsou hrozné neštěstí, i ti maďarští, ale pro Rumunsko je dvojnásobné neštěstí, že nějací Maďaři žijí i v Rumunsku samém. Tito Maďaři nám ukradli bohatství Rumunska. I revoluci vyprovokovali Maďaři (měl zjevně na mysli slavného kněze jménem Tőkés László, který byl v roce 1989 hybatelem revoluce v Temešváru.) Když se to vezme kolem a kolem, rumunští Maďaři jsou příčina toho, proč je Rumunsko v pejru. Maďaři jsou naprosto hrozní, sdělil mi ten dobrý muž přes Beu.

Ptáte se asi, co jsem dělal já. Jako typická smějící se bestie jsem s tím chlapíkem souhlasil! Zatímco pronášel své temné průpovídky o Maďarech, já jsem moudře pokyvoval hlavou a říkal tak tak, mám též s Maďary své zkušenosti. S Maďary člověk nikdy neví. I v naší národní knize – Švejkovi – je Maďarům věnována kratší bojová pasáž, kde se mj. praví, že každý Maďar za to může, že je Maďar. Bea poctivě překládala.

Celou situací jsem se hrozně bavil, a i proto jsem starého pána štengroval. Zároveň jsem si ale říkal, co by se stalo, kdyby si uvědomil, že Bea sama je rumunská Maďarka? Neměl jsem z toho velké obavy – při frontálním útoku by neměl šanci a spíš bychom vyhodili z okna my jeho než on nás. Naštěstí k tomu ale nedošlo. Bea v té době mluvila tak perfektně rumunsky, že chlapík asi slyšel její přízvuk jako severní (je ze Satu Mare), ale vůbec ho nenapadlo, že by mohla být národností Maďarka. Beina znalost rumunštiny byla opravdu výjimečně dobrá; třeba její brácha Csabi se ještě v 18 letech, před odchodem na univerzitu, rumunsky sotva domluvil. Maďaři totiž měli v Rumunsku svoje vlastní školy – od školky až po gymnázia.

Ukázalo se, že pán je velkým příznivcem Velkorumunské strany, což v té době bylo něco jako naši sládkovci. Jeho velkým přáním bylo připojit k Rumunsku sousední sesterskou Moldávii, kde se ostatně mluví skoro dokonalou rumunštinou. Ale proč to nejde, zeptal se rétoricky? Zabraňují tomu Maďaři! Světoví Maďaři to nechtějí dovolit, protože s Moldávií by Rumunsko bylo příliš silné a maďarské strany v Rumunsku by se nikdy nedostaly do parlamentu. A tak je bohužel Moldávie ztracená.

Za této družné konverzace jsme dojeli až do Bukurešti. Pán mě ještě několikrát varoval před světovým maďarstvem a pak mě nechal napospas mé maďarské snoubence. Která mě pak samozřejmě skoro umlátila chlebníkem, protože jsem si dělal z Maďarů srandu. Já jsem se smál, ale zároveň jsem si říkal, jak blbý je tenhle typ nacionalismu, který vždycky vidí chybu v těch druhých. Rumunsko je krásná země a mám ho fakt rád (a s Maďary to fakt není vždycky jednoduché :-)), ale jestli za chudobu Rumunska někdo může, tak to opravdu není desetiprocentní menšina ze severozápadu. Jsou to sami Rumuni. A tak je to se vším, to samé platí i u nás…