Zajeli jsme na týden k Beiným rodičům do Rumunska – a tady je hlavní důvod:
Stal jsem se totiž kmotrem téhle krásné holčičky. Je to Esztike neboli Eszter, dcera mého švagra Csabiho a švagrové Sziszi. Oči má úplně nemaďarsky modré (po Sziszi) a je strašně šikovná. Jako kmotr se teď o ní budu muset celý život starat, počítám? Což mi připadá hrozně pěkný. Náš první dárek byly ty bílé šatečky, které měla na křest. Celou akci jsem samozřejmě musel fotit a šlo to dobře, holkám to seklo. Po všech těch svatbách už to kostelní osvětlení docela zvládám.
V pozadí náš vlastní potomek
V Rumunsku bylo krásně jako vždycky. Moje žena je z města Satu Mare (Szatmár), které má super polohu 5 km od hranic s Maďarskem a 20 km od hranic s Ukrajinou. Až do města zasahuje Velká uherská nížina, ale už kousek za Szatmárem se zvedají kopečky Podkarpatské Ukrajiny. Udělal jsem si výlet do sousední župy Maramureş (Máramaros), na úpatí hory Pietrosul (2303 m.n.m.) Jestli chcete vidět kus echtovního venkova, jeďte tam. Vesničky jako Budeşti nebo Călineşti jsou všechny na seznamu Unesco jako živé skanzeny. Krásné dřevěné domky, před nimi staré babky perou v neckách a na valše kroje na neděli. Za domem pec, v níž se peče domácí chleba. Každý večer jdou krávy z pastvy a v té vsi, kde vás to chytí, musíte prostě chcípnout auto a počkat 15-20 minut, než se stádo přežene. Na ulici klidně potkáte madam, která ještě nosí podomácku udělané boty opinci:
Když jsem se paní ptal, jestli si můžu vyfotit její nohy, tak se jen smála. Říkala, že přesně v těchto botách byla i v Americe (syn tam totiž emigroval) a tam že na ni taky pěkně čuměli. Což jsem jí rád věřil. Není to zrovna Sex in the City. Je to lepší.
Jinak je tam spousta dřevěných kostelíků:
vachrlatých mostíků přes rychlé řeky:
a cool borců, kteří zdolávají horské průsmyky tím nejležérnějším způsobem:
No jo, mám to tam rád. Jediný blbý je, že Bea a Timi tam na měsíc zůstaly na prázdniny, a já teď abych doma trpěl jako slaměný vdovec.
