Psychologové Richard Nisbett a Dov Cohen se ve své nové knize Kultura cti (Culture of Honor) snaží dokázat, že jih [USA] je mnohem násilnější, protože jižané mají jiná kulturně získaná přesvědčení o osobní cti než jejich protějšky ze severu. Argumentují tím, že jižané považují osobní čest za mnohem důležitější než seveřané a jsou ochotni ji hájit i za vysokou cenu. (11)
Na jihu se usazovali především skotsko-irští pastevci, zatímco Angličané, Němci a Holanďané osídlovali především sever. Spojené státy historicky mívaly problém prosadit dodržování zákonů v řídce osídlených oblastech, kde bylo hlavní obživou pastevectví a kde bylo velice snadné krást dobytek. Proto v pasteveckých společnostech často vzniká z nutnosti ochrany vlastní pověsti “kultura cti”, ochotně sahající k násilí jako odstrašujícímu prostředku proti krádežím a jinému kořistnickému chování. (13)
Překvapivě jako neúspěšná [u moderních amerických církví] se ukazuje idea najímání vzdělných kněží. Vysokoškolsky vzdělaní kněží jsou jako intelektuálové dobří, ale jako kazatelé až příliš často příšerně nudní, neboť je stravují složité pochybnosti týkajících se tradičních pravd křesťanské víry. (85)
Co stojí za euroasijským úspěchem? Diamond tvrdí, že větší rozloha euroasijského kontinentu společně s jeho orientací na východ-západ znamenala, že tato oblast vytvářela větší počet inovací na jednotku času než menší územní celky a že se tyto vynálezy mohly snadno šířit ve východozápadním pásu ekologicky podobného území.
Zajímavé je, že chudí a méně vzdělaní lidé typicky napodobují lidi, kteří mají místní vysoké postavení, nikoliv sociálně vzdálené elity, jejichž životní situace se od potenciálních osvojitelů značně odlišuje. (106)
Studie evoluce dialektů také tuto hypotézu podporují; místní slavné ženy bývají nejpokročilejšími mluvčími vyvíjejících se dialektů. Vskutku, data naznačují, že populace předpubertálních děvčat z pracujících nebo nižších středních tříd jsou obvykle nejdůležitějšími vůdci jazykové evoluce v amerických městech. (106)
V důsledku toho [nákladů mozku] jsou všichni živočichové pod tvrdým selekčním tlakem, aby byli tak hloupí, jak je to jen únosné. Často zmiňovaný “fakt”, že ve skutečnosti používáme jen malou část našeho mozku, je mýtus. Mozek je orgán, který buďto využíváte, nebo jej nemáte. Když se zvětšil, musí být k něčemu dobrý. Opravdu dobrý. (199)
Když se Evropané dostali v 19. století do Tasmánie, našli nejjednodušší nástrojovou výbavu, která je známá v jakékomkoli žijícím národu. Když Jones začal v sedmdesátých letech v Tasmánii kopat, zjistil, že Tasmánci kdysi měli kompletní australskou sadu nástrojů, stovky předmětů, jež byly složitější než ty, které získali od žijících Tasmánců. Komplexita nástrojové výbavy začala klesat po zaplavení Bassovy úžiny zhruba před osmi tisíci lety, jež odřízlo Tasmánii od pevniny. … Složité předměty, jako například lodě, začaly v průběhu tisíciletí pomalu, ale jistě mizet. Tato data a Henrichův model naznačují, že k udržení nástrojové výbavy, která čítala mnoho stovek poměrně složitých předmětů, před pomalým, avšak nevyhnutelným rozkladem prostřednictvím malých hromadících se chyb při přenosu jsou nutné překvapivě velké populace. (203)
Příčinou lidského úspěchu jsou vyhrané závody ve zbrojení nad druhy, které útočí na nás i na naše zdroje. Vyvíjejí se příliš pomalu, a proto je přechytračíme kulturními protiadaptacemi. (216)
O maladaptivní kultuře
Podle tohoto příběhu přirozený výběr vybavil lidi psychikou, která usiluje o vysoký status, protože v pleistocenních lovecko-sběračských společnostech mohla tato strategie často vést k reprodukčnímu úspěchu (což byl patrně případ jednoduchých společností v nedávné minulosti). Nicméně v moderní společnosti vede tato psychika k investicím do profesionálního úspěchu a pořizování si drahých hraček a koníčků na úkor našeho reprodukčního úspěchu. … Moderní ekonomiky enormně vyšroubovaly tyto výnosy, pokud jde o materiální blaho, a svádějí rodiče k velkým investicím do zdokonalování vlastních dovedností i dovedností svých dětí, i když je výnos v počtu dětí a vnoučat negativní. Rodiče stále mají dobrý pocit, když jejich potomci dosáhnou vysokého společenského postavení a brilantních dovedností, ačkoli pak mohou mít jen jedno nebo dvě děti a tito jeden či dva potomci vykazují jen skromný zájem o přeměnu bohatství ve vnoučata. (219)
Demografický vývoj je minimálně alespoň zčásti ovlivněn rostoucím mimorodičovským přenosem kultury spojeným s modernizací. Moderní ekonomiky potřebují vzdělané manažery, politiky a další druhy odborníků, kteří obvykle vydělávají velké sumy peněz a dosahují vysokého postavení. Proto jsou souboje o tyto role tak nelítostné. Lidé, kteří odloží manželství a výchovu dětí, aby investovali čas a úsilí do vzdělání a kariérního postupu, budou mít v tomto souboji výhodu. Lidé s vysokým statusem budou mít neúměrný vliv na kulturní přenos, takže se názory a hodnoty, které vedly k úspěchu v odborném sektoru, budou spíše šířit. Protože tyto názory obvykle povedou k nižší plodnosti, velikost rodiny poklesne. (250)
[V předmoderních zemědělských společnostech] Systému prestiže tedy dominovala dědičná aristokracie, do níž se obyčejní lidé nemohli začlenit. Pro většinu populace byla nejdůležitější sociální institucí rodina, primární výrobní, spotřební a sociální jednotka. Pokud je kulturní přenost vertikální, selekce působící na kulturní rozmanitost bude spíše upřednostňovat stejné chování, které by preferovaly geny – velké, ekonomicky úspěšné rodiny. Silná rodinná morálka často podporuje reprodukci za účelem zvětšení moci rodu či klanu. Bezdětné páry si zaslouží soucit. Velká a prosperující rodina je největším úspěchem, jehož mohou běžní muži a ženy dosáhnout. (250)Velký populační genetik J. B. S. Haldane podal asi nejvýstižnější popis tohoto principu. Když byl reportérem tázán, zda by díky studiu evoluce spíš položil život za svého bratra, Haldane prý odpověděl: “Nikoliv, ale vzdal bych se života, abych zachránil dva bratry nebo osm bratranců.” (291)
Haldane byl také tázán reportérem, možná tím samým, zda ho studium evoluce poučilo o myšlení Stvořitele, na což Haldane (prý) odpověděl: “Má nezřízenou zálibu v broucích.” (291)
