Přeřeky

V posledních letech byl Katar úplně požrán novým trendem – dovážkou jídla na objednávku přes internet.

Samozřejmě – znáte to dobře i z Česka. Staré dobré Dáme jídlo (teď Foodora), Wolt a spol. jsou u vašich dveří jistě pečení vaření. Ale v Kataru se z toho stala úplná mánie. Kombinace neskutečně líného domácky orientovaného obyvatelstva a velmi levné dopravy (benzín nic nestojí) je pro tyhle služby naprosto ideální, a tak malé motorčičky s velkými krabicemi zemi úplně zaplavily. V době oběda a večeře mi připadá, že rozvážkové motorky tvoří snad 2/3 dopravy na ulicích

Když někdy stojím na semaforech a kolem mě se kupí všechny ty kalorie na kolech, tak si říkám, jak asi město vypadá z pohledu nějaké mimozemské bytosti s rentgenovýma očima. Ulice se proměnily na tepny (nebo snad střeva?) dopravující chuchvalce jídla. Na křižovatkách se nepřetržité proudy pizzy setkávají s gejzíry caesar salátů. Až se civilizace ještě trošku vzmůže a motorkový mezičlánek se odbourá, bude možno proudy jídla svést rovnou do podzemních potrubí. Standardní byty se budou prodávat s ústím jídlovodu z Carrefouru, luxusnější bejváky v hip čtvrtích budou mít i vlastní saláto-, steako- a pizzovody od známých značek.

Ale proč to píšu. Mám s dovážkou jídla v Kataru jeden osobní problém. Je to drobnost, ale velmi trapná – a už mi to několikrát pěkně zavařilo. První část problému je, že ta dominantní služba, která celému odvětví v Kataru dala jméno a trh absolutně ovládá, se jmenuje Talabat. To arabsky znamená objednávka. No a druhá část problému je, že já se v životě často přeříkávám. Snažím se věty vyslovovat správně, ale dost často vykolejím – a na některých zrádných místech se mi to stává opakovaně. Na určitá slova už se speciálně předem soustředím a umiňuju si, proboha nepřeřekni se jako posledně, ale tím spíš mi tam ta alternativní slabika skočí. No a já ten Talabat, o kterém je v práci řeč skoro každý den, velmi často zaměňuju s Talibanem. Což je také velmi slavná organizace, ale s o poznání horšími recenzemi na webu a mnohem drsnější zákaznickou zkušeností. Musím říct, že když kolegům vysvětluju, že už mě ten Taliban žere, protože mi nikdy nedají tu extra červenou řepu, že na mě mí muslimští kolegové vrhají velmi tázavé pohledy.

Ale dvojička Talabat/Taliban, to je ještě v pohodě. Jedna trapná chvilka, ale pak se všichni zasmějou a jedou dál. Problém je, že stejné přeříkávací potíže mám i s jmény živých lidí. Tam to jde mnohem víc na dřeň, protože Arabové jsou na své jméno citliví a jakákoli chyba je velkou osobní urážkou. Mám třeba v práci jednu skvělou kolegyni, místní dámu, která je fakt vynikající manažerka eventů a dokáže uspořádat jakoukoli akci – od prodejního veletrhu po hudební show. Mluvím s ní denně a ještě častěji mluvím o ní. Fakt ji respektuju a mám ji opravdu rád – problém ale je, že má krásné arabské jméno Amal…