Furt ještě někteří lidé skuhraj, jak dopadly volby a že třeba na Moravě byl ve spoustě okresů na druhém místě Okamura a že prý jak je to možné a co s tím.
Já vám řeknu, co s tím. Je to jediný funkční recept, to vám zaručuju. Ale bohužel je těžké to udělat a výsledky se dostaví až za 15-20 let, takže se na to všichni dosavadní politici v České republice úplně vybodli. Přesto je to to JEDINÉ řešení, opakuji jediné.
Tím řešením je vzdělání, nebo přesněji výchova. Okamury a spol. můžeme zredukovat jen tehdy, když uděláme lepší školství. A když říkám lepší školství, tak nemyslím papouškování -ný -natý -itý -ičitý -ičný -ový -istý -ičelý. Když říkám lepší školství, tak myslím hlavně dvě věci: 1. výuku kritického myšlení, aby žáci „rozuměli životu“ a nenalítli každé debilitě, 2. sebevědomí a pocit úspěchu pro každé dítě.
Každé dítě by mělo zažít úspěch.
Tohle třeba miluju na škole, do které chodí naše děti tady v Kataru (a moje paní tam učí, takže známe i zákulisí). Tahle škola je jeden z důvodů, proč tu ještě pořád zůstáváme. Víme, že i v Praze najdeme výborné školy, ale jednak budou asi stát majlant (teď už potřebujeme anglické), jednak když už jednu máme, tak se nám z ní nechce.
Když jsme se sem stěhovali, tak jsem měl ze škol naopak vítr. Martínek a Timi neuměli anglicky ani pípnout. Každý den jsem byl v práci nervózní a říkal jsem si, co ti moji lumpíci, vždyť oni musí být v té třídě úplně mimo, vždyť oni nerozumí ani pokynu sit down, sedněte si. Myslel jsem, že to bude peklo, že si užijeme měsíce a měsíce pláče. Místo toho Timi po dvou měsících přišla, že tuhle školu miluje a že už se nikdy nechce vrátit do české školy. (V té době měla za sebou dva roky v klasické státní české škole. Nic proti ní, učitelé tam byli skvělí, ale ten systém, to jsou prostě kasárna.)
Jedna z věcí, co tady dělají dobře, je budování sebevědomí v malém človíčkovi.
1. Za prvé hodně a účinně chválej. Je jedno, jestli jsi studijní typ nebo ti učení vůbec nejde. Každé, opakuju každé dítě opakovaně prožívá pocity úspěchu. Nesrovnáváš se s ostatními, ale s tím, co jsi ty sám uměl před měsícem – řeší se jen pokrok, který děláš ty sám vůči sobě, svým tempem. Známky nejsou žádné, ale jakmile se ti něco povede, dostaneš certifikát nebo jiné uznání. Pochval je fůra, každý týden se udělí dvě nebo tři, takže se dostane na každého. Děti to milujou, protože to není jen blbý papír nebo řádka v žákovské – když dostaneš certifikát, tak druhý den můžeš sedět na polštáři a má to i další roztomilé výhody. Tady zrovna kluk jednu pochvalu dostal – učitel přitom neoceňuje ani tak to, že je Mani v matematice o dva tři ročníky napřed, ale že nezištně chodí po třídě k pomalejším skupinkám a pomáhá jim.
2. Za druhé hodně používají sebehodnocení. Děti samy mají učiteli povídat, v čem si myslí, že dělají chyby, a co by měly zlepšit. Učitel jim řekne jo, tak na tom budeme pracovat a uvidíme, jestli to bude příští týden lepší.
3. Dále používají jen tzv. formative assessment místo summative hodnocení, co se používá v ČR (nevím, jak se to řekne česky). Jde o to, že když tu ve škole udělají nějaké hodnocení, tak jen za účelem zlepšení dalšího vzdělávání. Kdežto v Česku se známkování používá na konci výuky daného tématu jako změření toho, jak jste „dobrý“ – jestli jste jedničkář nebo čtyřkař. V praxi to vypadá třeba tak, že děti jeden týden napíšou sloh, učitel si ho sám pro sebe „oznámkuje“ (děti se známky většinou ani nedozvědí, není to důležité), a když vidí, že 15 z 20 dětí má problémy s podmiňovacím způsobem, tak příští týden budou probírat podmiňovací způsob. Takže znovu – jediná funkce hodnocení je v tom, určit další oblasti pro zlepšování.
Člověk se musí cítit úspěšný, aby viděl svět líp.
No nic. Takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Teď jsem chtěl říct jen to, že tohle je hrozně důležité. Když se každý člověk cítí úspěšný, když nemá komplexy, když nejde do života předem determinován jako loser, a když ještě dostane průpravu v kritickém myšlení, tak se rozhoduje lépe. Člověk se musí cítit úspěšný, aby viděl svět líp. Takže na dnešní výsledky Okamury a spol. zadělali mj. i všichni předchozí ministři školství. Říkám vám, když uděláme z našeho školství to nejlepší v Evropě, tak za 20 let budeme bohatá a civilizovaná země. Lepší zkratka pro nás není. Tohle je ještě důležitější než dálnice nebo digitalizace státu.
PS Jo a ještě jsem chtěl říct, že v ČR samozřejmě existují super školy, které tohle dělají taky a i líp. Ale často jsou soukromé nebo nedostupné. Aby se náš stát změnil, musí takhle fungovat i poslední státní základka v každé zadnici.
„Člověk se musí cítit úspěšný, aby viděl svět líp!“ Vystihl Jste moment hluboké životní pravdy pane Jaroš. Plně souhlasím.
Zajímavé zamyšlení.
Mně osobně ovšem vadí spíše to, že se naše děti učí spousty zbytečných věcí, které nikdy v životě nebudou potřebovat a proč se tyto neučí až na odborných školách. Na mysli mám především zcela zbytečně dopodrobna probíraný dějepis (koho dnes zajímá kdy, s kým a kde se potkal nějaký Matyáš Korvín atd.), dále třeba vyžadovaná rnalost různých minerálů, žebříčkové soustavy žížaly atd. Prostě děti se musí učít spousty zbytečností, které je neúměrně zatěžují a které v praktickém životě vůbec nebudou potřebovat.
Mimo jiné máte tam chybu – chybí vám tam – ečný. To si sice pamatuji dobře, ale k čenmu mi to je ?
Ty zbytečnosti jak píšete jsou důležité pro trénování mozku, aby později už ten vytrénovany mozek bez problémů a rychle zpracovával složité úkoly. Ne jenom svaly se musí trénovat!
Na světě je příliš mnoho užitečných věcí, aby se místo toho učily zbytečnosti. Můj děda se třeba na gymplu učil ještě povinně latinu a řečtinu. Jako lékař je tak trochu využil, ale stejně nikdy nebyl ani v Itálii ani v Řecku. A angličtinu se začal učit až jako dospělý v srpnu 1945.
Můj otec se učil ještě povinně latinu. Taky ji tak trochu využil, ale je zjevné, že by mu daleko více pomohla třeba angličtina.
A já se začal učit angličtinu povinně hned v prvním ročníku na gymplu v roce 1990. Takže žádná sláva.
A tím samým způsobem se třeba dá zkritizovat český jazyk a literatura. Žijeme v technické civilizaci, ale přesto stále mnoho omezenců si nedokáže představit všeobecné vzdělání bez detailního pitvání obrozenců, což byl funkčně klub několika nadšenců úrovně ne zrovna špičkové, ale hlavně že naši. Něco takového se dá pochopit mezi lety 1918 až 1938. Dnes je to naprostý anachronismus. Přitom studenti ani nepochopí smysl této části naší historie a stále tupě přebírají naprosto jednostranné interpretace.
Děkuji za článek o vzdělávání, je to můj obor a vždy mě zajímá, jak se vzdělává v jiných zemích. Můžete mi prosím napsat, jakým způsobem vedou děti ve škole ke kritickému myšlení, tzn. pár příkladů, kdy jste si řekl:“Super, teď u mého dítěte rozvíjí škola kritické myšlení!“
Předem děkuji.
PS: Vaše články jsou velmi zajímavé, líbí se mi, že píšete i o negativech, např. na Bali díky Vám nepojedu, raději ten Island:).
-ečný je forma -ičného se shodnou mocností.
Mocnost máte ve stratigrafii. Měl jste na mysli mocenství.
Ale to už se taky dávno nepoužívá. Místo toho máme oxidační číslo.
Znovu se se spoustou věcí ztotožňuji. I proto, že jsem pár let učil. Na základce. V Ústí nad Labem. Třídní sedmáků a osmáků. Už neučím. 12 let. A chybí mi to. Pořád. Ale nejde to, nejde jít zpět, pokud chci nějak rozumně žít, platit hypotéku, dát dětem, co já jako dítě mít nemohl, cestovat, poznávat a neřešit existenční věci. Přesto bych rád učil, ale systém to pořád neumožňuje… Dovolím si reagovat na komentář k dějepisu – učil jsem dějepis a zeměpis. A sedmáci a osmáci, tedy třídy, které běžně tyto předměty fakt nezajímá a bere je často jako zbytečné, mi sami v pololetí řekli, jestli bych jim nemohl udělat kroužek dejěpisu…Jsem málem upadl ze židle a zareagoval zcela neprofesionálně slovy „děláte si ze mě prdel?“ Ne, nedělali. Sedmáci chtěli kroužek dějepisu. Ve svém volném čase. Ve středu odpoledne, dvě hodiny, placeno jako kroužek, sami aktivně zapojeni formou referátů a debat na témata druhé světové války a 20.století…Proč? Asi proto, že jako ještě čerstvý absolvent jsem přinesl asi dost odlišný způsob výuky dějepisu…Sám jsem si nikdy nepamatoval letopočty, posloupnost králů, knížat atd. Ale souvislosti. Jak to navazovalo. Proč se to stalo. Vyprávěl jsem. Nechal jsem děti k tomu vyjadřovat, koukali jsme na filmy, dělali reálné dějinné situace…Nechtěl jsem letopočty, biflování. Chtěl jsem, aby si děti pamatovaly příběhy a věděly, proč se co stalo. A aby věděly, co bylo špatně a co dobře. Aby si pamatovaly a sami se nad tím zamýšlely…S některými jsem se po hodně letech potkal a řekly mi, že to byl nejlepší dějepis a že si díky tomu pamatují vše, co jsme tehdy dělali. V devítce už se k ničemu pořádně nedostaly, vrátily se do „klasických“ kolejí, a to nejdůležitější z dějin, ze kterých bychom se měli poučit – z 20. století – vůbec neprobraly…Ne, není vše špatné, ale opravdu by mohlo být lepší. Jak píše Martin, určitě i je, ale zatím málo a je to drahé. Přál bych si, aby se to posunulo dál, ale ta změna by musela být obrovská. Nevím, jestli k tomu ale je vůbec síla a vůle. Uvidíme…
Zdravím. A Souhlas. Tedy ovšem ale pokud mezi ty užitečné soukromé školky a školy nepočítáte ty scientologické, čiže BASIC. Může to evokovat fajn TurboBasic a Atari (800XL, sorryjako), které schvaluju, taky jako ušoň přesně z té doby, ale „není temu tak“, bo ja to spíš „nazi-jako“. Jinak asi celkem fajn web, a u piva by to možná byl dobrej pokec taky. Jen kdyby tady nebyl ten vlk… A Soros, to každopádně :-)
(zavedl mě sem twitter pana Víta Vrby, bo trošku skenuju tu jejich webnode věc)
Četl jsem Váš článek o Katastrofě při maturitách v r. 21/22 při povinné matice ve Svobodném foru v 3/18. Cítím to stejně , vnuk je na gymplu je zaměřen humánně jeho to postihne jako první, tlačím ho do opakování ze ZŠ , ale narážím v rodině – že přeháním . Co s tím , že mám pravdu? Zdravím .
Žijeme v technické civilizaci. Odpovídají osnovy této základní skutečnosti kolem nás ? Ani omylem…
Musím reagovat hokejisticky: TAK URČITĚ!
Změna systému vzdělávání je NUTNĚ potřeba. Nesouhlasím jen s tím, že „změnit školství“ je recept. To je maximálně tak název projektu.
Nahoře máte úředníky, kteří evidentně změnu nechtějí. Dole je armáda učitelů, kteří jinak učit neumí. Ale to nejhorší jsou rodičové. Jen si vzpomeňte, jak to bylo, když jste měl dítko v české škole. Oni všichni (čest výjimkám) přece chtějí kasárna. Chtějí, aby z jejich nepovedených děcek vychovali ve škole NĚKOHO. Oni prostě nevěří Werichovi, že „když už člověk jednou je …“ Nevěří Donu M. Ruizovi ani Kenu Robinsonovi. Chtějí známky a chtějí mít výsledky testů vyvěšené na nástěnce. A spousta z nich by chtěla Igora Hnízda i s jeho rákoskou.
Obávám se, že ten recept na změnu nebude tak jednoduchý.
a co teprve žáci – něco si vyhledat? porovnat dva zdroje informací? dva názory? neskákat druhému do řeči? určitě 2/3 žáků naší základky (jsme teď hrozně slavní – chodili k nám Samková s Erbanovou a Krčmářem) chce/vyžaduje hotové informace, které bez problému vrhnou na papír při testu. Ale když jsem už zmínil výše uvedené úspěšné sportovce – viděno zpětně: jejich úspěchy nejsou samozřejmě žádná náhoda, ale inteligence a pracovitost, kterou už ve škole projevovali.
Kdy to zavedeme u nás??
Dobrý den, pracuji ve školství, v běžných školách i specializovaných zařízeních, tam tedy jako odborný pracovník. Tomu hodnocení se česky říká „formativní hodnocení,“ versus prostě známkování nebo tak a docela se to tady teď zavádí, respektive už máme všeobecné iniciativy a programy, které k takovýmhle věcem vedou, a v akademické oblasti si čerstvě vydobývají podporu i u staré gardy, a i u narůstající skupiny učitelů. Ale pozor, a na to prosím pozor, je relativně velký politický tlak na to, aby některé moderní metody nešly, aby se nedělaly třeba programy vedoucí ke kvalitním vztahům ve třídách atd., třeba mistr Klaus má furt kecy, raději ho nebudu dále komentovat, nebo byste to smazali. Proč? No protože Okamurové i Klausové v hloubi duše ví, že je to pošle na smetiště. A nikdy tu sounáležitost a pocit ocenění nezažili, a ty, co ji mají, ty v lásce nemají. Takže na jednu stranu máte pravdu, ale dejte si pozor, parchanti, ti chytřejší, tohle dobře vědí, a proto se taky v resortu školství chovají neuvěřitelně čuňácky, viz třeba nechutnosti jako bodování, které lidi nepustí k maturitě. to mluví za vše, už jen to, že to navrhují kraje, mšmt je proti, ale na mšmt tihle právě pečou. Pak jak je to podfinancované a někdy i špatně organizované, tak třeba v ústavce prostě není energie ten přístup změnit–ty restriktivní metody jsou vlastně nenáročné, zajistí vám základní chod zařízení. Zase jak je to podfinancované, tak tam je spousta lidí z vnitřního puzení-hlavně mezi začínajícími, což paradoxně vede k tomu, že ta reforma, po které toužíte, už se alespoň narodila a teď je teda v těch plenkách… jenže spousta lidí uteče, my pedagogičtí pracovníci a odborní pracovníci ve vzdělávání zhusta žijeme z Boží milosti a taky šikovnosti šéfů sehnat peníze mimo hlavní toky, pane. no ale máte na co navazovat a co podporovat, ale pssst… kdybych mohla být jakkoliv nápomocna, neváhejte se ozvat. mrkněte na http://www.ucitelnazivo.cz, to Vás snad potěší.
Dobrý den, velice ráda čtu vaše příspěvky a koukám se na fotky, především ty cestovatelské. Jsem šťastná, že mohu říct, že i v ČR už máme školy, které dávají dětem skvělé zázemí, pocit úspěchu, dávají jim možnost získat lásku k vědění… Můj syn chodí do Školy Mánesova: https://www.facebook.com/skola.Manesova.Sokolov/. Dát ho na tuto školu bylo naše nejlepší rodičovské rozhodnutí, mimo jiné i kvůli vstřícnosti vedení uvolňovat našeho Daníka na časté cesty po světě. Moc se těšíme, že v říjnu 2019 navštívíme Katar, Omán a Spojené arabské emiráty. Jste mojí velkou inspirací, váš cestopis o Ománu mě zaujal natolik, že jsem si na Musandam odskočili loni z Dubaje, zamilovali si ho během chvilky natolik, že letos většinu října a část listopadu strávíme právě na cestě za krásami Ománu. Hezký den. Holinková