Národní den

Vždycky jsem se pokládal za hrdého vlastence – i když tedy u nás v Česku je vlastenectví populární asi jako rybí tuk. V Kataru je to ale jinak. Tady svou vlast žerou všichni a koncem prosince to taky dávají zatraceně najevo.

Osmnáctého prosince se totiž v Kataru slaví tzv. Národní den, který připomíná sjednocení katarských kmenů pod šejkem Džásímem Al Tháním v roce 1878. V praxi to vypadá tak, že celý týden je země jako v transu – a rozhodně je na co koukat.

Už několik dní před svátkem lidi začínají zdobit své land cruisery řáckými vlajkami. Už tak vzrušující jízda na katarských silnicích tím dostává další grády.

Slaví i děti na střeše auta. Kdybych tohle ratolestem dovolil já, tak by jisté nejmenované ženy v našem autě vřískaly až na Mars. Ale katarští otcové zjevně mají situaci víc pod kontrolou.

Tady už nemůžu říct nic jiného, než že lidi pro svou vlast nasazují i život.

Tenhle chlapík si na svém lexusu vystavěl kopii věže Torch (Pochodeň), která patří k symbolům Dohy. U nás by policie měla asi řeči, ale tady s tím klidně můžete objíždět město, jako kdyby se nechumelilo. Tady se ostatně nikdy nechumelí.

Asi nejvyšší vlajka, co jsem ten den na autech viděl. Všimněte si též portrétu emíra, který si řidič iniciativně nalepil na zadek pick-upu.

Přehlídka na nábřežní třídě Al Corniche. Dělníci tu už týden před oslavou postavili tribuny, které se osmnáctého časně ráno zaplnily do posledního místa. V sedm ráno se pak podél cesty natáhl asi tříkilometrový špalír katarských kloučků v národní zbroji. Junáci si upravují kroj a čekají, až kolem pojede emír.

V osm ráno přijíždí emír. Jede v tom druhém autě zleva, co je dál od nás. Černé mercedesy jsou na místní poměry velmi skromná volba – je to hezký signál od vlády, která už ani nepotřebuje dávat na odiv peníze.

Začátek přehlídky. Nejdřív projíždí kavalérie, pečlivě setříděná podle barev koní. Vede je tenhle žokej.

Bělouši s arabskými sedly.

Po koních nastupují savci většího kalibru.

A teď už jdou vojáci jdou, bože jaká je to zbraň, asi nějaká normální infanterie.

Přecházíme ze zeleného na modré období. Hádám – možná nesprávně – že tohle by mohli být letci.

A tohle námořníci.

Tohle budou nějaké speciální pouštní trupy. Parádní ohoz, řekl bych.

A samozřejmě bojovníci v národním oblečení, tzv. bílé thóbě.

Přijíždí i nějaká ta mechanizace.

Když to tak jelo kolem a když jsem tak sledoval rozzářené oči Maniho a dalších kluků, pochopil jsem, proč mají chlapi opravdu rádi války. Nebo aspoň ne tak neradi, jak to někdy tvrdí ženským. Kluci prostě milujou hračky, no a nikdy v životě vám nedají větší hračky než ve válce. Ta touha v nás je, a ne že ne.

Tohle mi přijde jako super nápad – ozbrojený Ford F-150 Raptor. Tenhle pick-up snů, který si v Kataru moc rádi pořizují i civilové, má 411 koní. Zkuste najít něco, co pojede v poušti rychlejc!

Tohle bude asi nějakej ostřejší vysavač – chlapík z protichemické jednotky.

I katarská policie předvedla svůj vozový park – těchhle panamer mají fakt mraky. Policie je tu vážně červená.

Historické policejní vozy.

Jestli tohle není cool fotka, tak už nevím co, teda.

Projely ovšem i lodě.

Všimněte si navigace Garmin na střeše člunu – asi krapátko větší model, než máme v autě.

S pýchou pobřežní stráž. Vždycky jsem měl rád nápisy.

Prolítly i vrtulníky. Jsem rád, že mi i ty vrtule vyšly dost ostrý.

A zatímco jsme my chlapi obdivovali ten vymakaný střílející hardware, nějaká holčička vedle nás spontánně psala do písku I love Qatar. To jsou asi ty genderový rozdíly. Zaplaťpámbu za ně.

A večer na tom samém místě přišly ohňostroje.

Jak fotit ohňostroj? Myslím, že za ty roky už v tom mám určitý grif.

Potřebujete stativ. Ve velké nouzi můžete foťák položit někam na zídku.

Zaostříte na několik prvních rachejtlí, a pak už necháte přepnuto na manuální ostření a nijak s tím nehýbáte. Nemá cenu, aby foťák při každém stisknutí spouště marně hledal ve tmě, čeho se má chytnout.

Expozici nastavte taky manuálně. Já používám f8, ISO 100 a čas od 1.5 do 4 sekund. S délkou času se dá experimentovat, pokaždé vám vyjdou jinak dlouhé vlasy světlic.

Něco fialovýho.

A modrýho.

A další barevné kombinace.

Celkově mám focení ohňostrojů moc rád.

Abych to shrnul – měli to myslím pěkný, klucí jedni katarští. Udělat si jednou ročně takový Nagano, kdy lidi hrdě jezdí ulicemi, mávají vlajkami a tančí na chodnících – to má asi na národ a jeho náladu nějaký povzbuzující účinek. Přijde mi trošku líto, že na nás Čechy tohle přijde tak jednou za dvacet let. Každá ženská vám poví, že je dobrý hodit se čas od času do gala a zacinkat šperkama, protože jinak člověku to obyčejnost začne lézt na mozek. Jako to někdy trošku vidím na zprávách z domova. Ale co tady budu moralizovat. Každej ať si to přebere, jak chce.