Pivo v Ománu

Před pár měsíci jsem byl na skok v indickém Dillí. Seděl jsem v restauraci a četl si místní noviny Times of India. Já se mimochodem všude snažím číst místní tisk – člověk se vždycky dozví něco zvláštního, co by jako turista nezaznamenal. Zrovna v těchto Timesech psali o šílené příhodě, která se udála sotva 50 km od místa, kde jsem seděl.

Ve vesnici Bisara ve státě Uttarpradéš, hned vedle Dillí, se jednoho dne v září 2015 roznesla zpráva, že soused Mohammed Ikhlaq má v mrazáku hovězí maso. Kráva je, jak víte, pro hinduisty posvátné zvíře, a tak se dav asi 100 místních volů vydal na lynč. Chudáka vytáhli z domu a na místě ho ubili, i když ho rodina bránila a jeho zoufalé děti křičely, že maso je skopové. Ostatně jeho nejstarší syn byl při obraně svého táty těžce zraněn. Ani po dvou letech nebyl nikdo odsouzen, o čemž právě ty noviny psaly. Mimochodem, těchto lynčů v Indii v poslední době přibývá a jsou vedeny většinou proti muslimům.

Teď se přesuňme v čase o pár měsíců později a na mnohem příjemnější místo. Minulý týden jsem byl pracovně v ománském Maskatu a samozřejmě i tady jsem musel do restaurace. Chtěl jsem normální zápaďácké jídlo, tak jsem šel do známého baru a grilu Trader Vic’s. Je teprve šest večer, takže jsem tu sám, v klidu si popíjím a užívám si tu ománskou pohodu. Najednou přijdou tři chlapi – od pohledu jsou to místní občané, mají ománské hábity a kulaté čepičky. To je hodně zvláštní, protože Trader Vic’s opravdu není zrovna modlitebna pro askety, chodí se sem za alkoholem a takovými neřestmi. Takže zpozorním. Chlapi jsou strašně milí, jako všichni Ománci, hlasitě se zdraví s filipínským číšníkem, dokonce zkoušejí pár slov v jeho jazyce – prostě fajn lidi. Pak si něco s číšníkem šuškají a za chvíli mají na stole tři piva Heineken a už je do sebou lámou. Což samozřejmě vůbec nesměj. V Kataru by něco takového vůbec nebylo možné – místní občani by na veřejnosti nikdy nepili.

Snažím se tam moc nekoukat, ale občas se přece juknu. V jednu chvíli se pohled jednoho z nich střetne s tím mým. A víte, co? Chlapík se na mě usměje a lišácky na mě mrkne. Úplně zřetelně mrkne. Přijde mi to strašně sympatický, sám mám před sebou pivo, najednou se cítíme jako bráchové, usměju se a mrknu na něj taky. Od té doby jsou hlučnější, baví se víc nahlas a otevřeně, všichni jsme v klidu, užíváme si horkého večera v té krásné zemi. Pak se borci zvednou a s pozdravem odejdou. Filipínský číšník mi přináší hovězí a flambuje ho přede mnou, že to vypadá jak bitva o Guadalcanal. Jím a říkám si, jak ten Omán miluju.

Vím, že je to banální historka. Ale připomněla mi jednu věc, které věřím – že největší průšvih je, když lidi svou víru moc žerou a jsou v ní moc přísní. Skoro každé náboženství má spoustu zákazů a příkazů, to je normální věc. A lidi ty zákazy porušují, to je taky normální. A teď jde jen o to, co se jim při tom porušení stane. Jestli musíte kvůli kusu hovězího vyvléct chlapíka z domu a před zraky jeho rodiny ho ubít, tak jste u mě magor a ten svůj hinduismus děláte blbě. Jestli musíte shodit chlápka ze střechy jen proto, že je gay, tak jste pro mě taky magor a taky svou víru děláte blbě. Ale když se na sebe lidi dokážou usmát a mrknout a nějak se tolerovat, tak je život fajn. A věřím, že i tomu bohu je to milejší než se mordovat. Takhle já rozděluju lidi, ne podle náboženství. Ta hranice přísní/mrkající se táhne napříč vírami.

A to je, přátelé, podstata toho problému. Protože my v Evropě jsme tuhle přísnost už dávno ztratili, Už moc nechápeme, jak někdo může kvůli abstraktní víře zabíjet, třeba i zabít vlastní dceru „ze cti“, což mimochodem dělají zrovna hodně Kurdové, u nás často opěvovaní. Nám Evropanům už to nejde na rozum a máme strach, že se nám to tu zase rozšíří. Což by fakt nemělo. Ale blbý je, že v poslední době se i u nás objevují lidi, co tu přísnost zase chtějí, akorát v obráceném gardu. Když někam přijde paní v burkinách, tak by ji podle svých slov nejradši vykopli ven. Lidi, nešilte, to je přece přesně to, co nechceme, kdo tohle dělá, tak upadá právě do toho zla, ze kterého má strach!

Podívejte, je dobré mít pravidla, já je taky respektuju. Ale nejvíc o vás vypoví to, co uděláte, když někdo ta vaše pravidla poruší. Toleranci to chce, mrknutí na sebe, ne přísnost! Na to věřím já.