Když jsem před lety dostal práci v Kataru, dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jestli sem mám opravdu jít. V mém tehdejším zaměstnání se mi líbilo a já jsem o tu denní radost nechtěl přijít. A navíc bylo samozřejmě pohodlné zůstat ve známém prostředí a v rutině, kterou jsem měl zažitou.

Ke stěhování do Dohy mě nakonec přiměly dvě věci – názor mojí ženy, která jako vždy viděla dopředu lépe než já, a pak jedna konkrétní písnička. Ano, nekecám, můj život zásadně ovlivnila jedna píseň, kterou jsem v té době rád poslouchal. Když jste na vážkách a máte před sebou velkou křižovatku, tak někdy rozhodne emoce, symbolické znamení, pocit, který se ve vás rozhostí v klíčovém okamžiku.

Tou písní bylo One Day (Reckoning Song) od izraelského zpěváka Asafa Avidana. Ano, do Kataru mě poslal Izraelec; takhle přesně to v životě chodí.

Refrén té písně říká

One day baby, we’ll be old
Oh baby, we’ll be old
And think of all the stories that we could have told
One day baby, we’ll be old
Oh baby, we’ll be old
And think of all the stories that we could have told

Což je česky

Jednoho dne zestárneme, zlato,
budeme staří, zlato,
Pomysli na všechny ty příběhy, které jsme mohli vyprávět…

A to bylo ono, to mě zasáhlo. Chtěl jsem ty příběhy, chtěl jsem mít ve stáří co vyprávět. Přátelům, dětem, sobě. Připomněl jsem si, že jsem přece vždycky chtěl v životě dobrodružství, žít v horkých zemích, pobývat v přístavech, do nichž se vozí čaj a káva… A tak jsem šel do Kataru a po prvním těžkém měsíci už jsem nikdy nelitoval.

Po 11 letech mi práce skončila a já jsem přemýšlel, co dál. Už jste tu četli, že jsem vůbec neměl chuť nastoupit znovu do podobného zaměstnání. Ale chuť je jedna věc a životní realita je věc jiná. Co když budu muset? Jak budu živit rodinu? Co mám vlastně dělat?

A stejně jako předtím, i tentokrát mi cestu ukázala píseň.

Tentokrát to byl The Logical Song od kapely Supertramp. Je to starý track z roku 1984 a podle mě jedna z nejvíce nedoceněných písní století. Ta slova… je v nich celý oblouk života. A mimochodem odrážejí skutečný příběh zpěváka, kterého v dětství rodiče poslali do internátní školy, kde byl nešťastný.

Tady je český převod části textu:

Když jsem byl dítě, život se zdál tak báječný.
Zázračný, překrásný, kouzelný,
A ptáci ve větvích zpívali tak šťastně,
Radostně a hravě, a dívali se na mě.
Ale pak mě poslali pryč, abych se naučil být rozumný.
Logický, zodpovědný, praktický.
Ukázali mi svět, kde jsem mohl být spolehlivý,
Klinický, intelektuální, cynický.
…
Oh, nechceš nám to tu podepsat? Rádi bychom věděli, že jsi přijatelný.
Slušný, reprezentativní… zeleninový.
…
Ale v noci, když celý svět spí.
Přepadají mě otázky příliš hluboké
Na tak prostého člověka
Povězte mi, prosím (nepovíte?)
Povězte mi, prosím, co jsme se naučili?
Slyšíte? Vím, že to zní absurdně.
Nepovíte? Prosím, řekněte mi, kdo jsem.
Kdo vlastně jsem, kdo jsem, kdo jsem…

Tahle píseň nahlas řekla, co už jsem stejně cítil: že jsem dlouho byl praktický, rozumný, klinický a cynický. Byl jsem spolehlivý jako stroj, dělal jsem vše, co se čekalo; ukažte mi cíl a já ho sestřelím. Postavit z větviček hnízdo pro rodinu, srovnat všechno do komínků, sám sebe srovnat do komínků, být normální, prezentovatelný, brokolicový…

Ale ta doba přešla a je na čase se zase vrátit ke snům. Rozhodovat se spontánně, udělat něco pro radost, od srdce, z hluboké vnitřní potřeby.

Proto jsem se rozhodl vykašlat se na vážná a důležitě znějící zaměstnání v oboru, který jsem léta dělal. Ve svém věku už chci jen dávat lidem radost – dětem, dospělým, všem – a chci se do toho vrhnout plným srdcem, plným tělem, vším.

Nejdřív ze všeho otevřeme s Beou bistro a cukrárnu, která se bude jmenovat Generál radosti. A já v ní budu v krásné zlatobílé uniformě (kterou mi šije jedna úžasná slečna z Plzně) a s obrovskou vařečkou čekat na hosty a mým jediným posláním bude udělat každému návštěvníkovi radost něčím navíc, co nečekal. A když bude nálada a když pustí krásnou písničku, tak klidně mezi stoly předvedu krátkou taneční rutinu (na tanec chodím k jedné Turkyni). Nevadí mi vypadat bláznivě, nevadí mi být směšný – chci jen, aby si lidé užívali každou minutu, co jsou u nás. Vážný a povrchně důležitý jsem byl dlouhá léta, jsem tím nasycen, přejeden přímo. Chci být za šaška, chci být malé pozitivní plus v životě mnoha lidí.

Máme samozřejmě pro naši cukrárnu spoustu nápadů a chystáme hodně zvláštností (většinu z nich necháváme vyrábět doma v ČR). A dáme si záležet, abychom měli i nejlepší jídlo v našem koutě pouště (šéfkuchař bude taky z Česka a jídlo bude nenápadně čerpat z toho nejlepšího ze staré monarchie, od Vídně přes Budapešť a Prahu až po severní Itálii), ale detaily konceptu tu teď neřeším. Na to bude čas. Hlavní je si neustále uvědomovat, proč to děláme – dělat lidem radost, zlepšovat tenhle svět skrz pečení a vaření. Chceme nabídnout famózní zákaznický zážitek a trochu legrace, aby každý odcházel spokojený a rozjařený. Tyhle dobré pocity jsou v posledku ještě důležitější než jídlo. Náš byznys není protočit za měsíc tolik a tolik kilo kakaa – náš artikl je dobrá nálada.

Je pravda, že hodně lidí mi nevěří. Ale jsou to skoro bez výjimky lidi, kteří mě neznají. Obvykle se zeptají – ale tys ještě nikdy v gastru nedělal, ne? – a když potvrdím, že ne, tak se jen poškrábou za uchem a řeknou, že 80 procent gastropodniků v Kataru zkrachuje do půl roku. Jiní mi hned začnou vypočítávat deset důvodů, proč to nepůjde.

Já říkám, iidi, díky za názor. Já těch deset důvodů znám taky, dokonce i pár tuctů navíc, a za svých bezesných nocí si ten seznam taky projíždím. Ale stejně do toho jdu – musím. Někdy prostě něco tak chcete, že vás žádné řeči nemůžou zastavit. Bea mě zná a podporuje. Ví, že na škole jsem čtyři roky brigádničil v jednom malém hotýlku v Praze a že je to dodnes práce, na kterou vzpomínám nejvíc ze všech. Od té doby mám sen mít jednou hotýlek na krásném místě. A dělat lidem snídaně. Hotelové snídaně jsou podle mě jedna ze tří nejlepších věcí v životě (neptejte se mě, které jsou ty další dvě, zapomněl jsem), a já jsem je ve svém hotýlku chtěl dělat tak dobré, že by lidi slzeli nadšením. Ten hotel mi hned tak nevyjde, určitě ne v téhle zemi, ale ty snídaně, ty zkusím už teď!

Rozjíždět cukrárnu vůbec není lehké – všem kancelářským krysám rovnou vzkazuju, nepodceňujte práci, kterou dělají drobní podnikatelé v terénu! Chce to minimálně stejně fištrónu a manažerských dovedností jako život v korporaci, vlastně spíš víc. To máte oběhat úřady (půlku lejster mám jen v arabštině), najít místo, vyhandrkovat si nájem, připojit se na utility (třeba jen Qatar Cool coby dodavatel studené vody (!) chce 50 000 riálů jako zálohu), sehnat milión razítek a povolení, vytvořit koncept a design, najít architekta, postavit interiér, definovat menu, zařídit kuchyň, poskládat tým, najít dodavatele, koupit vybavení a nechat vyrobit obaly, zaběhnout si provoz, sladit se, připravit kampaň, udělat haló při rozjezdu, nepadnout na držku, když zpočátku bude prázdno… je toho hodně, a to ještě o polovině věcí nevím. Ale strašně mě to baví, užívám si každého dne, večer se vyloženě těším, až budu ráno zase vymýšlet a připravovat věci do cukrárny. Protože pracuju na vlastním a cítím v tom nějaký smysl. Už léta jsem se na práci tak netěšil jako teď.

Otvírat bychom měli v listopadu, i když můj realistický odhad je prosinec. O moc víc to zpozdit nemůžu, už by tam naskakovaly pokuty od majitele. Jsme na umělém ostrově Perla a oni nechtějí mít žádná okna moc dlouho zabedněná. Zpozdíš se se startem o den a už platíš procenta z nájmu jako pokutu.

Celkový pohled na cukrárnu a bistro. Zatím tu máme jen samolepky, které oznamují národu, že brány otevřeme ve čtvrtém kvartále.

Naše provozovna má 247 metrů čtverečních plus nějakých 50 míst k sezení venku, což je dobré na zimu. Pro středně velkou cukrárnu s bistrem by to mělo stačit. Kuchyň máme dvoupatrovou – nahoře bude šikovný sklad, můj lis na tvaroh a další mašiny.

Moje jediná obava je právě z lokace. Start a provoz nějak zvládnu, na to už si věřím. Dělám na tom s profíky a dávám do toho všechno. Místo je krásné, jsme v maríně přímo u moře, ale provoz je tam přece jen slabší, zvlášť v létě. Vím to sám, ale holt to musíme přemoct dobrou prací a taky skvělým marketingem. Když si to zasloužíme, tak se snad časem slovo roznese a za půl roku rok si začneme budovat věrnou klientelu. Jsou v Kataru lepší místa, s větším provozem? Ano, pár jich je. Ale upřímně vám povím, tahle místa se s námi zatím ani nebaví. Nejsme pro ně zajímaví. Na ty nejprestižnější adresy pouští jen mezinárodní řetězce nebo značky, které už nějakou tu pobočku v Kataru mají a jsou prověřené. Majitelé těch nejlepších lokací nemají důvod nasazovat tam začátečníky, kteří něco zvořou a za půl roku budou zase odcházet. Z tohoto pohledu je pro nás naše první pobočka na Perle taky klíč, který snad jednou otevře dveře k dalšímu růstu.

A když to nevyjde? Žádný konec světa to nebude. Přijdeme o nějaké peníze, ale ne zas tak o moc. Prostě se sbalíme a začneme něco jiného někde jinde. Ale už teď cítím, že to bude velká škola. Miluju tenhle rok – každý měsíc, každý týden se teď učím tolik nových věcí, že si připadám zase mladý a probuzený. Už kvůli tomu to bude užitečný příběh.

Ale čert vem, co bude za rok. Zatím se soustředím na skvělý start naší první cukrárny. Můj recept je jednoduchý – fanatická oddanost věci, hravost, upřímnost. Je pro mě potěšením vás obsloužit, a i když si dáte jen kafíčko, přinesu vám čtvereček skvělé buchty jen tak, na účet podniku. Pekl jsem ji sám dnes ráno, je ještě teplá a bude vám chutnat, uvidíte. Je to recept mojí mámy, který jsem tu ještě vylepšil o laban. Dejte si a nežinýrujte se, od toho tu jsme!

Jestli budete mít někdy cestu do Kataru, stavte se. Perla, Porto Arabia, věž číslo 1. Dobře se to pamatuje. S trochou štěstí se tam potkáme a když řeknete, že jste Češi, tak vás něčím překvapím! Můžete taky začít sledovat náš instagram. Stačí kliknout na tohle logo. Teď náš účet bude ještě nějakou dobu pochrupovat, ale v pravý čas se to rozjede.

No a držte nám palce! Svět je kouzelný, jak se zpívá v té písničce. Ale člověk pro to taky musí něco udělat.



SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

75 komentářů

    • Jak já vám rozumím. Taky jsem tohle zažila. A už nikomu nehodlám dát ani.minutu svého drahoceneho času, kdo po.me bude chtít věci, které mi neprospivají a dělají blaženost.
      Držím palce!

    • Moc se mi líbí koncept a Vaše zapálení pro věc. V Kataru jsem ještě nebyl a láká mě ho navštívit, tak brzy budu mít další důvod. Držím Vám pěsti a přeji nula klacků pod nohama, zbytek zvládnete. 😊

  9. No Vy mě bavíte.. Věřila jsem Vám, že Vaše další působení bude výzva, a ona je to pecka 👍 Já si snad budu muset zaletět do Kataru do cukrárny 🙂 Držím Vám palce!

  10. No Vy mě bavíte.. Věřila jsem Vám, že Vaše další působení bude výzva, a ona je to pecka 👍 Já si snad budu muset zaletět do Kataru do cukrárny 🙂 Držím Vám palce!

  12. Ziju v Kataru 12 let, absolutně nedoporučuji, zvlast v te době, kdy je velká ekonomická recese, druha vec, v Kataru není snadné otevřít prodejnu potravin.

  14. Utekl jsem z kanclu do vlastního food trucku a zase zpátky. Ohromná dřina, blbej čas, finance radši rozebírat nebudu ale nelitoval jsem nikdy.
    Odnesl jsem si strašně moc zážitků, měl jsem možnost si u toho střihnout rodičovskou dovolenou a ještě jsem si splnil svůj jediný gastro sen – vařit na Slavii:)
    Držim palce, bude to těžký ale stojí to za to.

  15. Skvěle! Moc vám fandím a držím palce 🍀✊ jednoho dne bych si chtěla otevřít vlastní sekáč a obchod s lokálním oblečením, kosmetikou a doplňky. Tak třeba, až dojde ke katarizaci u nás v práci 🥹

  16. A já tedy fandim a držím palce a přeji, ať to klapne a frčí. S takovým nasazením a radostí to ani být jinak nemůže 👍😊!

  19. Wow, když to čtu tak mám slzy v očích. Nepochybuji, že to klapne a doufám, že se mi povede váš podnik navštívit. Držím palce

  21. Strašně moc Vám držím palce! Radost jste udělal spoustě lidem už ted tím nadšením a optimismem, protože toho je všude málo… Ať se daří!!!

  23. Jo! Eventová cukrárna😀. Sem nadšená. S vašim citem pro marketing a láskou s jakým píšete o “ produktu“ to nemůže dopadnout špatně.

  30. Když nic, uslyšíte hodně životních příběhů a zažijete spoustu neuvěřitelných výjevů. Držím palce a upřímně vám přeji, ať vám to nadšení dlouho vydrží.

  31. Praktická poznámka: minulý týden jsem poslouchal rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem, který k hovoru o možných budoucích projektech řekl: “… co určitě vím, tak už nikdy neudělám restauraci, která bude mít kuchyni v patře…”

    • Rozumím. Ale já jsem se nepřesně vyjádřil. Hlavní kuchyni budeme mít normálně dole a je dostatečně veliká. Spíš jsem byl jen překvapený, že tam je k dispozici ještě takové patro navíc. Tam asi uděláme sklad méně používaných věcí a pak takových zvlášností, které pojedou jednou za týden, např. moje „výrobna tvarohu“. Myslím, že se to zužitkuje, ale že nebudeme věčně chodit po schodech.

  35. Hrozně vám přeji to vzrušení z nového a přeji ať se daří. Máte dost zkušeností a rozumu na racionální zhodnocení, chybí vám zkušenosti z gastra… Každý v gastru k nim nějak přijít musel. Budu váš příběh s potěšením sledovat a dál přát jen to nejlepší.

    • Haha, podoba tam je! Ale to by bylo jenom dobře, protože Sacha Baron Cohen je velkej frajer. Ale myslím, že moje uniforma bude ještě hezčí, co jsem viděl první náčrty a fotky. Navrhuje ji a šije Monika Vaverová z plzeňského studia MIMO Space – ta dělá naprosto úžasné kostýmy pro české umělce, dělala kostýmy i pro Netflix nebo třeba takovou tu modrou robotí slečnu, co znáte z reklam O2. Je fakt dobrá.

  40. Martine, už v půlce čtení jsem věděl, že bude nový řetězec cukráren či fenčíza ✌️👍. Pár let jsem provozoval hotel se 110 lůžky, ale v Beskydech a u Tebe mám více než jistotu, že Vaše cukrárna bude TOP a když už né kvůli něčemu jinému tak dávám Katar a především cukrárnu a Tebe na playlist co bych chtěl v životě ještě vidět a zažít. ✌️❤️👍 díky a těším se na setkání.

  42. Vy jste proste uzasny!!!! Jste mi velkou inspiraci, moc dekuji. Drzim palce. A mrzi me, ze se do Vaseho bistra nedostanu.

  44. Drzim palce, taky jsem mel takove rocni obdobi. Vyhodou bylo, ze jsen koupil dum a v nem uz hospoda byla. Bratru vic jak 100 let. Po roce jsem zjistil, ze co udelam v hospode s jazykem na veste a starostma, zda rano nekdo prijde na plac, za mesic, udela moje puvodni firma, ktere jsem se kvuli tomu nevenoval, za den za dva. Nakonec jaem byl rad, ze jsem prostory pronajal. Pak prisel covid.

    Ale abych nebyl pesimista: nelituju toho. Byl to fajny rok. Mezi lidma, prace jinak nez jen hlavou a tech pribehu…

  46. Teda, překvapil jste! Taky mě nasměrovala píseň, respektive její videoklip. V roce 2017 jsem viděla video k písničce Harryho Stylese „Sign of the Times“ a hned jsem googlila, kde je to natočené… Skotsko, aha, tam musím! No a tak teď žiju tady :)

    Každopádně držím palce, hlavně opravdu bacha na vyhoření, bohužel aktuálně takových prvotních nadšenců, co snili o vlastním hotýlku nebo restauraci, potkávám opravdu hodně – po pár letech zjišťují, že realita se od jejich představ dost liší. Věřím, že se Vám to vyhne.

    Doufám, že budete mít i něco pro vegany a až se ocitnu v Kataru, určitě se u Vás stavím!

    P.S. Dance routine je česky taneční sestava, nikoli rutina, z toho mě bolí oči :)

  51. Držím palce. Pro info: Před pár roky jsem byl donucen navštívit v Ammánu cukrárnu s pultovým prodejem jakési sladké rolky. Prý se to musí jako absolutní místní specialita ochutnat. Dokonce jsme tam ve frontě narazili na Čechy. I já, přestože sladké nepozřu, jsem si kousnul. Pro našeho místního průvodce to však byl toužebně očekávaný zážitek. Pan majitel si základě tohoto jednoho receptu ve městě otevřel obrovskou cukrárnu. Takže vám přeju ten nejlepší recept, na který se všem budou sbíhat sliny.

  52. vždycky když vidím někoho, kdo jde do toho splnit si svůj (třeba i šílený) sen, cítím hroznou radost, obdiv a inspiraci. Jako teď. Držím palce! :)

  53. Je fakt, že jak říkal pan Pohlreich, nadšení nestačí, 80 % podniků to nedá.

    Ale možná by nebylo špatné mít nějakého katarského pana Lorence. Který by vždycky jenom kouknul a viděl. 😃 Takový poradce, který zná Katar, byznys a sám už něco podobného provozoval, ten by mohl vždycky zachránit situaci. 😇

    Co se týká „Nevadí mi vypadat bláznivě, chci aby si lidé užívali každou minutu, co jsou u nás“,

    možná byste mohl aspoň některé části podniku, nebo události vysílat na téhle platformě, jako to dělá třeba PizzaPrincess: https://www.twitch.tv/pizzaprincessg/videos?filter=archives&sort=time

    nebo Marshmallow, barman z New Yorku: https://www.twitch.tv/videos/2163918111

    nebo tady ten zlostný taxíkář z Prahy: https://www.twitch.tv/srandokaz 😀

    Vytvoříte si online komunitu a spousta lidí, kterým je tady líto, se k vám nepodívají, by měli tu možnost. 🙂

  55. Martine, přeji hodně štěstí, celkem jasně rozumím všemu, co tady píšeš…A o to víc mě „mrzí“, že když jsem neplánovaně při mých pravidelných cestách do Číny minulý měsíc zůstal i rodinou trčet celý den v Doha a nemohl navštívit takový parádní podnik, jaký tvá cukrárná nepochybně bude…každopádně den v Doha byl velmi zajímavý a když tam někdy zase zakufruji, vím, kam jít na kafe a na dortíček :). Díky a hodně štěstí a radosti!
    P.S. A ten taneček by mě zajímal, z gymplu v Bene si tě pamatuji jako všechno možné, jen ne jako tanečníka :)….Ahoj Eda

  56. Přeji hodně štěstí, vypadá to všechno nádherně. 😊

    Že dokonce i přes nadšení skončí kolem 80 % podniků bude asi pravda. Ale snad máte nějakého toho lokálního pana Lorence, který vždycky jenom koukne a uvidí, kde máte kterou cihlu nakřivo. 🙂

    Co se týká nových věcí a dělání bláznivých činů, možná by vás mohla inspirovat PizzaPrincessG , nebo
    třeba PorkMarshmallow na platformě Twitch. Uděláte si komunitu a spousta lidí, kterým je tady líto, že se k vám nepodívají, budou mít možnost alespoň takhle na dálku. 🙂

    • Nadšení a odhodlání je jedna věc. A budovat klientelu, -navíc v gastronomii-zase věc druhá :)
      Proto přiznávám, že někde v závěru vašeho článku jsem očekávala i zmínku o blikající červené kontrolce vaší manželky ..
      Děkuji moc za sdílení a ať u Vás platí dvojnásob, že odvážným štěstí přeje!

  58. The Pearl mi přijde fajn, jen že restaurace tam zeji prázdnotou, ale třeba to bylo návštěvou ve špatný čas. Přejeme hodně štěstí a v roce 2025 nás čekejte na kávu a zákusek;-)

  61. Nadšení a odhodlání je jedna věc. A budovat klientelu, -navíc v gastronomii-zase věc druhá :)
    Proto přiznávám, že někde v závěru vašeho článku jsem očekávala i zmínku o blikající červené kontrolce vaší manželky ..
    Děkuji moc za sdílení a ať u Vás platí dvojnásob, že odvážným štěstí přeje!
    Omlouvám se za chybné nasměrování při odeslání předchozího komentáře

  64. Člověče, Vy jste blázen! :-D
    Jak jsem se dozvěděl, z jednoho pekla (pro mě by bylo!) jste se šťastně a snad se zdravím dostal – a do druhého se nadšeně vrháte. Proč? Tohle nikdy nepochopím. Ač máme podobná východiska (rodina nade vše), osobnostně jsem naprosto jiný. Ale je to pro mě fascinující nahlédání do Vašeho ambiciózního a perfekcionistického světa, děkuji za tu otevřenost a snad i upřímnost.
    A samozřejmě držím palce a přeji megaúspěch!

  66. Martine moc Vám přeji úspěch. Mám chuť k vám zajet na ochutnávku. Předpokládám, že jste nastudoval rozdíl mezi úspěšnými restauracemi a těmi neúspěšnými. Co nejvíce židlí, žádný dětský koutek (já vím) atd..
    Postavili jsme si restauraci v Praze a funguje skvěle (U Matěje). Moje zásluha to není, ale jsem toho součástí.
    Hodně úspěchů.

  67. Nepochybuju, že to bude pecka. Nepochybuju ani o vás. Chtěl bych se zeptat, rozhodujete se v životě hlavně přes srdíčko nebo přes logiku? Jde mně spíš o ten první impuls. Chápu, že to pak promýšlíte. Jen mě to zajímalo. Držím pěsti.

  68. Na přelomu listopadu-prosince jedeme na závod Formule 1. Budeme bydlet na Pearl tak moc radi zajdeme na snídani pokud uz budete otevřeni.

    Hodne šesti do podnikání

  69. Čte se to samo, extra mě potěšilo, když jsem četl o Logical song. Zrovna pár dní zpět jsem jej pouštěl poprvé dceři, která je zatím v té magická fázi dětství ;).

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno