Podzim v Kataru dělá skvělé efekty.

Ranní mlha nad mořem focená z naší ložnice. Ty ostrůvky v dálce jsou špičky mrakodrapů z umělého ostrova Perly.

mlha mrakodrapy Katar

V sedm hodin už je mlha pryč a následuje tradiční horko a slunečno. I teď v listopadu bývá přes den kolem třiceti stupňů. V říjnu to ještě bylo až 38. Na pláži jsme prakticky pořád a s námi i babička, kterou jsme taky přivezli na měsíční návštěvu. Prožíváme asi nejlepší říjen a listopad v životě.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

6 komentářů

  2. Dobrý den.Jeden delší skřek.
    Katar vešel do života naší rodiny prostřednictvím dcery.Její partner byl v prosinci 2012 na výběrovém řízení.Byl vybrán.Vrátil se. Diskuze jak dál.Dcera proti.Že proč? Že to za ty prachy nestojí. Partner, že tedy dobře.Po vánocích dohoda. V srpnu se vezmeme.V březnu jinak. V jeden den potvrzená pracovní smlova do Kataru.Výpověď v zaměstnání. Svatba že tedy nemůže být. Chaos v rodině. Dcera na vážkách. Udělá tohle zodpovědný partner bez dohody?Láska vítězí. Tedy láska mé dcery. Odjezd. Svatba prý v prosinci. Vztah na dálku. Obtížné.Smutné.Jeden příjezd na týden v létě. Po ramadánu.Nevypadal dobře. Asi to není nic s medem. Pak žádost o další posunutí termínu. Že v léte příštího roku. Že svadby v létě mají lepší atmosféru.Prstýnky, neprstýnky.Datum na prstýnku lze jistě přegravírovat.Svatby na rozdíl od Vás asi nemusí. Dcera je jako struna. Taháš . Ale jestli taháš příliš dlouho, pak prásk. Konec lásky systémem vytahnuté zástrčky ze zásuvky. Tma a ticho. Moje žena v triumfu. Beztak říkala od začátku křivák. A moje zaskočení.Jako sám u autobusové zastávky bez jizdního řádu.Přes dva roky investice času, ale i citu v mladého chlapa. Jiný ve všem. V zálibách. V politických názorech. V životních postojích.Ve vztahu k penězům. Ale co by táta neudělal pro dceru.Řekla mi to třech týdnech známosti.Toho si vezmu.Sám poznáte ,co budete ochotni udělat pro Timi. Poslední návštěva partnera dcery v létě. Spokojenost sám ze sebou. Podařilo se mi.Tykání. Možná jako druhý syn?Chtěl bych. A najednou konec. Co stalo v tom příběhu vztahu mé dcery?Nevím to. Vždy jsem špatně spal. Mám to od dětství. Neodbytné otázky nad ránem.Mnohé věci je rozdělily. Ale něco se také muselo stát mezi prosincem a březnem. Hledal jsem. Dnes jsem odborník na Katar.V internetu je dnes snad už všechno. I stovky tabulek na téma platů v Kataru.Ale nedává to odpověď. A pak jsem se začetl do Vašho blogu. Mluvil o Vás. Obdivovuje Vás. Již před pár měsíci jsem do Vašeho blogu koukl. Povrchně. Ale teď v rámci hledání souvislostí čtu Váš blog pozorně. Obdiv ke Kataru. Adorace?Zasloužím si vůbec ten Katar?A že osvícená vláda. Administrativa přes mobil.Musel to před rozhodnutím hltat. To je nesporné. A pak jeho příjezd do Kataru.Informace z druhé strany Koupě auta.Hrůza. Řidičák. Hrůza.Byt to stejné. Kde je pravda? Jakou má člověk zodpovědnost za svůj talent požívání slova?
    A teď střih. Moskva. Třicátá léta. Hlavní role německý nebo francouzský spisovatel. Píše o sociální spravedlnosti. O Sovětském svazu. O pionýrských táborech pro děti. O komunizmu.Pár tisíc kilometrů hladomor na Ukrajině. Gulagy. Tábor v Solovejkách.Tisíce lidí vstupují na západě ke komunistům.Když to pochvalují takoví velikáni.
    Moc slova je velká. Zvláště když jim vládnou lidé s talentem.Vy jste typický středoevropský intelektuál.To obdivuji. Jejich počet generačně klesá.Podle literatuty sečtělý a s širokým přehledem. Maďarský akcent v rodině zvedá každého Čecha k jiné historické perspektivě(mám mám v sobě po otci kus maďarství)Máte schopnost ovlivňovat. Nakonec ovlivńování, jistá manipulace, je náplní Vaší práce.Reklama vytváři umělý svět. Virtuální realitu. Nepodléha pak člověk pocitu vytvářet si i vlastní realitu? Má schopnost jasně žít autentický život. Přečtěte si tedy prosím ještě jednou svoje první texty. Stojíte si za nimi? Zasloužíte si Katar?
    Děkuji Vám za to, že jste schopen vyprovokovat mně k takovému dlouhému skřeku a děkuji za pochopení k provokativnímu kladení svých otázek. Kdybych si Vás nevážil, neudělal bych to Robert

    • Dobrý den. Díky za velký text. Na rozdíl od komentátorů výše to beru hodně vážně. Mrzí mě, když nějaký vztah nefunguje. Taky by mě štvalo, kdyby měla dcera nápadníka, který by byl jen od Drážďan, ne od Berouna. Ale asi bych taky nevěděl, co s tím dělat.

      Je fakt, že já Katar podávám (ale i prožívám) hodně pozitivně. Každý k tomu přistupuje jinak. Komu se líbí v práci a má vyřešenou školu, tak je spokojený. Někdo jiný bere Katar jako nutné zlo např. kvůli dluhům doma, ale stejně zůstává, protože přes všechny stížnosti na Katar by to doma šlo asi hůř. Mně se tu opravdu líbí, ale samozřejmě se může stát, že se situace zvrtne a uvidím to jinak. Ale píšu to tak, jak to cítím. V nějakém z příštích článků zkusím vyjmenovat věci, co mi na Kataru vidí. Je jich taky dost – latentní rasismus, nic moc jídlo v restauracích (nemám rád mořské plody atd.), večerní zácpy ve městě. Ale ono je všude něco, záleží na člověku, kde mu ten součet plusů a mínusů vychází líp.

  5. Vážený pane Jaroši, moc děkuji za odpověď.Musím se však přiznat, že ač čtu bloggy rád, tak aktivně v nich nevystupuji. V tomto smyslu jsem takový bloggerský panic.Když jsem psal svůj text, byl jsem přesvědčen, že administrátor rozhoduje o uveřejnění textu. Právě proto ten text byl tak osobnější, že jsem jaksi nechával vnitřně na Vaší úvaze jeho zveřejnění. Když jsem pak odkliknul text a okamžitě jsem ho uviděl na obrazovce, tak jsem byl chvíli v šoku. Tímto se omlouvám Davidovo i Adamovi, že je text tak zaskočil a omlouvám i jejich poněkud expresivní vyjadřování. Samozřejmě budu rád a určitě si s potěšením přečtu další Vaše příspěvky. Ono samozřejmě to bude i generační rozdíl, Je mi 54 let a svobodu z roku 1989( jak symbolické – dnes je 17.listopadu) jsem přivítal jako velkou nesamozřejmost. Ve svých tehdy třiceti létech jsem nevěřil v tak hlubokou změnu a bývalý režim jsem z různých, rodinných, osobních i názorových neměl rád.Léta, kdy jsem vyrůstal v tomto systému, jistě nelze nazvat totalitní ve smyslu padesátých let. Zažil jsem však na vlastní kůži jak v patnácti člověk pochopí, že nepůjde na střední školu, ale pěkně přes učňák, večerní průmyslovku, dálkové studium vysoké školy bude muset dělat všechno, aby se protloukl. To samozřejmě nemluvím o tom co jsem viděl kolem v rodině. Proto ten pocit slasti z nabyté svobody byl tak opojný. A musím se přiznat, že ještě dnes si dovedu vybavit ten fyzický pocit strachu.Hodně jsem se asi bál. Uvědomoval jsem si, že nikdo mně nemlátí, ale kdybych chtěl, kdybych se nezařadil, mohl mlátit. Vím, že mi dělal problém jezdit do některých zení jako Tunisko nebo Egypt před islámským jarem. A samozřejmě Kuba, to jsem opravdu přemýšlel hodně. Právě proto si uvědomuji, že Vaše generace takový pocit necítí tak silně, svět jste začali vnímat jinak, se samozřejmostí demokracie.
    Právě proto mně ten Katar i život v něm tak fascinuje. Nesmírné bohatství, ale i absolutistická monarchie a právo šariá. Standardy fungování společnosti založené na zcela jiných principech. Prostě, jednoduše, asi by mně tam přepadly pocity, na které dnes už nevzpomínám rád. Držím palce a těším se další příspěvky z Kataru Robert
    P.S. Dlouho jsme se ženou tak nenasmáli jako na tom textu o synových narozeninách. Máme už plnoleté děti, takže víme „vo co go“

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno