Mezi Huny

Odpusťte dlouhou pauzu! Co jsem přišel do Maďarska, dostanu se na blog jednou za uherák. Moc práce, moc stěhování, moc uheráku.

Ale vážně. Už se mezi Huny rozkoukávám a pocity mám zatím smíšené. V práci je to super, kolegové jsou fajn a člověk se hnedle cítí jako doma. Čechy tu mají dost rádi – už kvůli plzničce, Hrabalovi, Praze a taky kvůli tomu, že nejsme Slováci (sorry, ale to Maďaři, ne já!). Ale v privátním životě tak nadšenej nejsem. Budapešť mi přijde trošku obyčejná. Teda pěkná, živá, ale přece jen málo exotická. Skoro jako bych zůstal doma, akorát ten Dunaj je krapet širší než benešovský Smradlák. Zlatej Istanbul, kde byl aspoň takovej chaos, že se člověk cítil jako ve světě!

Někdy lituju, že jsem nevzal ten Katar, kde sice taky chcíp pes, ale aspoň tam chcíp úplně jinej pes než středoevropskej voříšek. No ale znalci vědí, že to nebylo tak úplně moje rozhodnutí – hodní hoši přece respektují firemní zájmy. Doufám teda, že za dva roky mě pošlou někam do rovníkové Afriky – vezmu to hned, protože já jsem pro každou špatnost.

No ale ono se to rozchodí. Ve středu jsme si konečně našli ideální byt – opravdu příjemné místo asi 15 metrů od Dunaje. Je to v uzavřeném areálu, který má i vlastní přístav a loďky (a samozřejmě bazény a hřiště a takové ty blbosti), takže pro rodinu je to paráda. V létě nás to počítám vytopí jako myši. Ale zábava musí bejt. V Istanbulu jsme založili takovou nábřežní tradici a budeme se jí držet co nejdýl.Dělám si plány, že bych jezdil fotit na pustu. Ono tam teda není vůbec nic k vidění, ale zrovna to bych chtěl vyfotit. Ten pocit. Však uvidíme!

Zatím teda salám Pick alejkum.