Těžko uvěřit, ale tomu našemu frajerovi bylo teď 13. listopadu 5 let.
Říkám těžko uvěřit, protože když Maniho chvilku poslouchám, připadá mi starší. Viděl kus světa a docela dost se toho naučil. Mám ho děsně rád – a zároveň k němu cítím respekt, protože vidím, že není jako já. Zná toho na svůj věk mnohem víc a k tomu je takovej praktičtější, klidnější, schopnější. Ale nechci ho tu moc chválit. V tomhle věku má každej rodič pocit, že mu doma vyrůstá novej Leonardo di Caprio říznutej Einsteinem, akorát ještě s lepší povahou. Většině rodičů se pak stane taková drobná nehoda, že jim někdo to jejich zlatíčko v 18 letech vymění za zhulenou trosku, která si neudrží ani práci v Lidlu, že. Takže je lepší držet se při zemi.
Mani sfoukává svíčky, zatímco Timi přihlíží trošku popuzená, že někdo jinej si dovoluje mít narozeniny. Skvělý dort nám upekla Nikol, dcera kolegy Viliama, se kterým jsem kdysi dělal v českém Vodafonu a teď zase v Kataru. Zobrazuje Maniho oblíbený motiv autíček vjíždějících na kruhový objezd v Doze.
Dám sem teď pár fotek – vývoj mladého muže v pěti krocích. Spousta dalších fotek je tu. Tak Mani, ať se ti každý další rok líbí víc a víc a ať si pořád takovej, jakej jsi.
2013
2012
2011
2010
2009
Že mu blahopřeju! A tím cestováním jste mu dali do života to nejlepší.
عيد ميلاد سعيد :)