Konečně očkovaní

Máme radost! Včera se Bee na telefonu objevil tenhle žlutý rámeček – to znamená, že uběhl týden od druhé dávky a Bea se tak oficiálně bere jako očkovaná.

Bea měla jako učitelka při očkování prioritu. Učitelé už jsou naočkovaní úplně všichni. Reklamní krysy jako já by měly být ta úplně nejnižší priorita :-), ale přesto mi minulý týden volali a taky už mám v sobě první dávku. Oba jsme dostali vakcínu Pfizer – mně říkali, že jsem chytnul poslední den s Pfizerem, o den později se prý přechází na Modernu. Jiné vakcíny se tu myslím nepoužívají.

Jsme za očkování rádi, to je jasné. Věříme vakcíně a věříme studiím, že očkovaní lidé mají mnohem lehčí průběh. Jsme Kataru vděční, že očkování docela zvládá a že to odsýpá – ne tak rychle jak v Británii nebo v Izraeli, ale furt dost rychle. Jediná potíž je, že nechtějí naočkovat Timi – je jí 16 let a pro tenhle věk nejsou vakcíny schválené. No ale kdyby to nedej bože chytla, tak jako teenagerka to asi zvládne snadno.

Jinak výhoda toho žlutého rámečku je v tom, že když se při cestování vracíte do Kataru, tak nemusíte do karantény. Platnost rámečku je 6 měsíců. Je to dobré, ale my si stejně cestovat netroufáme. Člověk nikdy neví, co se stane – vyjedeme někam, najednou dojde k nárůstu případů, zavřou letiště a my vytuhneme venku – to si nelajsneme. Takže rámeček nerámeček, sedíme v Kataru jako pecky. Každý den mluvíme o tom, jak krásné bude jednou jet za babičkou do Česka a za druhou babičkou do Rumunska. Kéž to vyjde co nejdřív!

Jinak se Katar s covidem pere docela dobře. Jak už jsem psal dřív, opatření jsou jasná, dobře komunikovaná a od září se vlastně měnila jen dvakrát. To dělá velký rozdíl – lidi jsou mnohem klidnější, pro podnikatele to není takové psycho. V ČR jsem si při čtení zpráv všimnul, že pravidla se změní taky dvakrát – během jedné tiskovky.

Do dnešního dne je tu 282 úmrtí. Při přepočtu na českou populaci by to znamenalo 1070 obětí. To není tak zlé. Vzpomínám si, že vloni na jaře nám česká ambasáda nabízela evakuaci do ČR. V té době se Babiš holedbal, že jsme „nejlepší v covidu“, a naopak tady byla čísla nakažených docela vysoká (viz článek z loňského května). Ale my to tady známe; věděli jsme, že místní instituce to zvládnou. Shodli jsme se českými přáteli, že evakuovat se ze země, která funguje, do země, ve které je cirkus na kolečkách, nedává moc smysl. O rok později si říkáme, že se nám tahle úvaha potvrdila snad až moc jasně. Sledujeme zpravodajství z domova a jsme smutní z toho, co prožíváte. Ten zmar, nejistota a stokrát prokázaná neschopnost – to je skličující.

Člověk si tady v Kataru uvědomí, jak důležité pro životní pohodu je důvěřovat institucím, vědět, že dovedou zorganizovat základní věci. Tohle samozřejmě není demokratická země a nikdo se to ani nepokouší tvrdit. Ale ať je režim jakýkoli, instituce v něm můžou být vedené dobře, nebo naopak špatně. Katar není demokratický, ale má velmi profesionální státní správu. Česko je demokratické, ale jeho instituce fungují amatérsky – něco mezi skanzenem Veselý Kopec a Kocourkovem. To je věc, na které se v Česku musí zapracovat nejvíc – ještě se školstvím.

Jinak když jsem zmínil tu naši ambasádu – ta je zrovna skvělá. Tady v Kataru tedy velvyslanectví nemáme, spadáme pod Kuvajt, což je někdy trošku nepraktické. Ono i ministerstvo ví, že by bylo lepší mít úřad tady než v Kuvajtu, ale znáte to, než se taková věc domluví a zafinancuje, to nějakou dobu trvá. Pan velvyslanec Martin Dvořák v Kuvajtu je ale úžasný – celá komunita si ho pochvaluje a i naše osobní zkušenost je ta nejlepší. Holt když máte v čele dobrého člověka, tak jde nahoru celá instituce. Mimochodem pan Dvořák je bývalý primátor Hradce a letos bude kandidovat za Stan do sněmovny – jeho volbu můžu jen doporučit.

No nic. Doufáme, že celý svět bude očkovat jako vzteklý a že se během pár měsíců podaří covid zatlačit. Už se nemůžeme dočkat, až pojedeme do ČR a některé z vás uvidíme na vlastní oči. Tak ať je to brzy!