České jídlo v Kataru

Řeknu vám to narovinu – kupované jídlo tady v Kataru je celkem slabota. Všechno je tak nějak nemastné neslané, důležité ingredience chybí a jejich náhražky jsou příšerné (hovězí slanino, mluvím o tobě!) Samozřejmě se tu dobře nají lidi, co mají rádi ryby a tak, ale to my nejsme. Takže nám zbývá italská kuchyně nebo ty čínské, indonéské a japonské blafíky, ty taky jdou. Ale nikdy to není žádný zázrak; v Praze je myslím dost restaurací, kde je jídlo lepší. Až teď v dubnu se na nás usmálo štěstí a v jednom hotelu nám konečně udělali dlabanec, že jsme z něj skoro brečeli radostí!

Věřte nebo ne, ale v InterContinentalu, což je nóbl hotel přímo na pláži, zorganizovali 4 české noci, během nichž byla k dostání komplet česká kuchyně. Jak se takový zázrak přihodí? Inu, tak. Do hotelu přišel před několika měsíci nový šéfkuchař, náš krajánek Radek Žalský. A ten tak dlouho ukecával svůj management, až mu ty 4 „Bohemian Nights“ povolili. Vedení hotelu se to moc nezdálo, báli se, že jim neznámá a těžká kuchyně pokazí tržby. Takže to bylo pro Radka velké riziko.

Takhle vypadala upoutávka u vchodu.

Mimochodem všimněte si teplé bundičky, co má na sobě Timi. Interiéry jsou totiž v Kataru chronicky přechlazené, takže si bereme teplé oblečení dovnitř, ne ven. Dokonce platí nepřímá úměra, že čím luxusnější je prostředí (a tedy vyšší výskyt místních), tím je teplota nižší. To je pro mě jediná moucha na místním počasí. A když jsme u počasí – v posledních dnech se udělalo horko, které je nezvyklé i na Katar. Když přijíždím ráno do práce, tak mi teploměr ukazuje klidně 38 stupňů – a to je půl osmé ráno. Přes den pak teploty v pohodě lezou na 45° C, i když jsou teprve první dny května. V novinách psali, že tohle léto má být mimořádně teplé, takže potěš pámbu.

Ale zpátky k jídlu. Tady je pan šéfkuchař. Velký borec! Už teď vás můžu potěšit – sázka na českou kuchyni mu vyšla. V restauraci prý měli mnohem víc hostů než normálně – nejenže přišla většina naší party, ale přidali se i mnozí Poláci a Němci, stará dobrá Mitteleuropa. Smažený sýr holt spojuje národy.

V životě by mě nenapadlo, že v Kataru uvidím takovouhle ceduli.

Michal M. z naší party konsternovaně kouká na pravé houskové a karlovarské knedlíky.

Tady nějaký borec, podle vzhledu zřejmě jižní Moravák, připravuje bramboráky. Ale vážně, musel to mít Radek fakt těžký, když úkoloval kuchařské pomocníky z Asie, kterým nestačí říct jen „ty uděláš bramboráky a ty knedlík“. Ale zvládli to.

Úžasný desert – buchtičky se šodó. Všimněte si, jak sofistikovaně to zní, když se to napíše anglicky…

Zatímco my dospělí jsme si užívali, Timi (a její kamarádce Michalce) to bylo úplně putna. V poslední době jí jen takhle – ani neví, co má na talíři. Ale já jsem za to rád, maniakální čtení ještě nikomu neublížilo.

Jiná kamarádka – Kačka – zatím nakreslila portrét Timinky, kterak čte. A opravdu se v tom dá poznat!

Celkem musím říct, že jsme rádi, že tu máme tak skvělou českou a slovenskou partu. Je nás tady jen asi 60-80, ale vztahy jsou skvělé. To v sousední Dubaji je kolem 3000-3500 Čechů a Slováků, ale nějaká velká družnost tam prý nepanuje, ba naopak. Asi už překročili kritický počet, nad kterým už je člověk člověku vlkem. Těžko říct. V každém případě vám ale do ČR musím vzkázat, že máte super jídlo a že byste si toho měli vážit. Už se těšíme na léto, až si toho zase užijeme.