Katarská abeceda

Za chvilku to bude půl roku, co jsem v Kataru. A kupodivu vám musím říct, že jsem si na tu zemi dost zvyknul. Zatím mi připadá, že přeskočit k Ooredoo bylo stejně dobré rozhodnutí jako kdysi přejít k T-Mobilu. Ale samozřejmě to nechci zakřiknout. Mám tu pár nových obrázků, které vám snad o zemi řeknou něco víc. A vezmu to pěkně podle abecedy.

A jako Architektura

Tohle je můj nejoblíbenější barák v Doze. Globální fenomén brněnského orloje sahá až sem a tohle je takový nesmělý pokus místních se s tím nějak vyrovnat. Domu se ze slušnosti říká Bullet, Kulka, ale od svých kolegů už jsem slyšel i horší názvy.

B jako benzín

Tenhle pohled miluju. Litr benzínu Gold stojí 0,95 riálu, což je 5,2 koruny. A to jsem to ještě fotil na nóbl pumpě Woqod, která je zbytečně drahá. U ostatních pump benzín stojí jen 0,85 QAR, což jsou čtyři koruny šedesát. Správný chlap by měl v životě postavit dům, vychovat syna, zasadit strom a především koupit osmiválec – nuže, v Kataru je ještě možné býti správným chlapem. Já zatím jezdím jen obyčejnou plečkou z půjčovny, ale dlouhodobou spotřebu mám 15,8 litru a vůbec mi to nevadí – to je Katar!

C jako ceny vůbec

Je to divné, ale v Kataru je levný nejen benzín. Třeba takové Big Mac menu stojí jen 16 QAR, tedy 87 Kč.

A služby, ty jsou teprve nekřesťansky levné! Když mi ušla pravá zadní pneumatika, zajel jsem do jednoho z mnoha servisů na Salwa Road. Usměvaví Indové bleskově sundali kolo, našli dírku, zalepili, vyvážili, opět namontovali – a za to si řekli o 15 QAR, tedy 81 Kč! Zkuste si třeba v Německu zajet do pneuservisu za 3,5 eura! Každý den se modlím, že nedělám třeba v Düsseldorfu nebo v Londýně – platy jsou tam poloviční a náklady čtyřnásobné.

Jak je kakra možné, že v bohaté ekonomice je tak lacino? Samozřejmě pomáhá to, že tu nejsou žádné daně, žádná DPH, nic. Ale hlavně pomáhá levná práce dělníků z Indie, Nepálu či Bangladéše. Ti berou třeba 1800-2000 QAR měsíčně – což není tolik, ale oni z toho stejně dokážou 3/4 poslat domů rodině. A v takové Kalkatě jsou tyhle peníze rozdíl mezi rytím v odpadcích a slušným životem. Tohle už v Evropě nejde, protože tam chtějí vysokou výplatu všichni. Neříkám, že ten místní model schvaluju – jen pozoruju.

D jako děti

Děti tady milujou a dělaj pro ně první poslední. Dětská hřiště jsou tu krytá, ne snad kvůli nenadálým dešťům, ale aby děti zbytečně nechodily domů grilované.

E jako e-vláda

Zatímco EU vydává další a další bílé knihy, že ten e-government v roce 2020 už jako vážně, v Kataru ho prostě bez keců zavedli. Úřad si jednou vyfotí vaši oční sítnici a je vymalováno. V nákupních střediscích stojí automaty ministerstva vnitra, ke kterým stačí přijít, podívat se do kamery a už můžete provádět úřední úkony – třeba o půlnoci. V celé zemi jsou plakáty vyzývající občanstvo, aby si do svých smartphonů stáhlo už druhou verzi aplikace Metrash, která vypadá takhle.

Tady si můžu ve svém iPhonu požádat o nový řidičák nebo třeba převést auto na dalšího majitele. Evropo, chyť se za nos! Sakra, kdyby se tohle dělalo u nás, tak to vysoutěží nějaká Rittigova firma s jedním zaměstnancem, vezme si za to tři čtvrtě miliardy a po třech letech vydá aplikaci, která už na aktuálních mobilech nepojede. Lidi, změňme to!

F jako fotbal

Fotbal tu hrozně žerou, zvlášť španělskou a britskou anglickou ligu. I náš prezident šejch Abdullah fotbal miluje, každý rok pořádá firemní turnaj a sám na něm aktivně hraje. Samozřejmě ne každý má ty nervy zastavit svého útočícího šéfa tím, že ho kopne do holeně, takže se prezidentovu týmu v turnaji obvykle daří. Vloni to šéf ještě pojistil tím, že do svého týmu přibral 2 profesionální brazilské fotbalisty, což tu fair play posunulo zase ještě někam jinam. Ale co naděláte, zábava musí bejt. Fotka ovšem není z firemního turnaje, ale z finále Emírova poháru v květnu.

Do Kataru chodí světové hvězdy na penzi, takže v tomhle mači hraje třeba bývalý španělský reprezentant Raúl González. Už je chudák tak starej, že je o rok mladší než já. Ale celkově jsem si jistej, že šampionát v roce 2022 tady bude mít skvělou atmošku.

G jako golfové vozíky

Chůze po ulici je pro většinu místního obyvatelstva stále ještě cizím, s nedůvěrou přijímaným konceptem. Naštěstí je země zařízena tak, že se jí dá úplně vyhnout. Co dělat, když zaparkujete u krásné čtvrti Katara a musíte jít k oblíbené restauraci třeba 75 metrů daleko? Stačí mávnout na jeden ze stovek golfových vozíků, které vás těch 75 metrů zdarma dovezou. Musím říct, že i naše děti tohle milujou.

H jako hic

Lidi se mě někdy ptají, zda je tu teplo. Ano, v lednu mi trochu vadilo, že teploty padají až k 16 stupňům. Ale nyní už je teplo dostatečné. Jsem spokojen, protože já hic miluju a celý život toužím po místech, kde furt pere slunce a nikdy neprší. To se mi tu skoro splnilo.

Nejvíc se mi ovšem líbí ta stabilita a předvídatelnost. Samozřejmě i v Česku je statisticky dokázáno, že slunce vstane každé ráno, ale tady je navíc každé ráno i vidět (teda kromě písečných bouří). Nevěřili byste, jak to člověku zlepšuje náladu, když furt žije za pěknýho sluníčka. To světlo je pro mě nakonec asi ještě důležitější než samotná teplota.

K jako kopce

V Kataru nejsou žádné kopce, což je samozřejmě strašná rána pro celou českou komunitu, protože se tu nedá věnovat padání do propastí a spouštění lavin, primárním to zábavám českého národa v zahraničí. Katařané ale se zanícením sobě vlastním řeší i tento problém a budují umělé kopce. Zhruba takto.

Tady pak vidíte budování kopce zblízka. V údolíčku mezi těmito hřebeny bude jedno z nejlepších bydlení v Kataru (moře je jen asi 100 m daleko). Vláda chce některé domy v oblasti nabídnout zdarma světovým umělcům pod podmínkou, že budou v domě aspoň 3 měsíce v roce žít a tvořit.

M jako moře

Moře je stejně jako hic moje posedlost a jeden z důvodů, proč jsem v Kataru rád. Jezdit každý den do práce kolem zátoky a mít tenhle výhled, to mi částečně vynahrazuje odloučení od domova a nedostatek piškotů. Tady je pohled z přístavu bárek dhow. Ta pevnostní struktura vpravo je Muzeum islámského umění, které postavil známý architekt I. M. Pei. Dělal taky například tu skleněnou pyramidu v Louvru.

O jako Ooredoo

Ooredoo (dříve Qtel) je moje firma a nebudu kecat, když řeknu, že ji miluju. Působí v 17 zemích a tenhle týden dostala licenci na 18. trhu, v Barmě. Firma je silná, velkorysá a co řekne, to taky (rychle) udělá – to se mi strašně líbí. Budu se snažit, abych se tu dokázal udržet, i když to samozřejmě vůbec není jednoduchý. Úžasný je i pocit, že náš byznys pořád roste s tím, jak se Katar zvětšuje, přicházejí do něho noví lidé, a tím i noví zákazníci. Z boomu přichází optimismus. Kéž mi to vydrží.

Snažím se dělat nejlepší komunikaci v zemi a drtit Vodafone, což se myslím daří. Samozřejmě se tu (ještě) nepokouším o nějaké vtipné věci, k tomu trh musí teprve dospět (a možná nikdy nedospěje). Ale to, co děláme, se tu líbí, a myslím, že to je čisté a příjemně chytré. Tohle je například plakát k letní slevě na data.

Televize se tu točí málo, protože to prostě není efektivní médium. Jestli vás přesto zajímá, co jsme udělali, tak tady je film o naší 4G síti z června. Jasně, na váš vkus to bude takový moc herojský, vážný a nudný, ale tady to rozechvívá ty správné struny. Ten pán, co to říká, je vítěz Dakaru Nasser Al Attiyah, takový katarský Jágr a absolutní miláček národa. Když se podíváte blíž, uvidíte, že líbivost na Youtube je báječná a počet zhlédnutí na tuhle malou zemičku taky.

P jako prachy

Jasně, v Kataru jsou peníze, ale nebudu to dokazovat obligátními fotkami kolon sestavených z Rolls-Royců a tak. Spíš se podívejte na ten horečný stavební boom, který je vidět na této fotce z Facebooku. Takhle se změnila naše čtvrť za posledních 8 let. A teď už je zase o dost hotovější. Je to šílený a nevím, jak dlouho to může trvat, ale je dobrý u toho bejt.

Q jako Qatar Deserves The Best

Všude po městě uvidíte nápisy Qatar Deserves The Best – Katar si zaslouží to nejlepší. A brzy vám dojde, že to myslej vážně a že opravdu chtějí, aby jejich země byla v čele všech žebříčků, a že pro to taky něco dělají. To je úžasná mentalita; je šílená škoda, že takhle neuvažujeme my v Čechách. Emír cíleně dává všem dobrým maturantům granty na to, aby studovali v Oxfordu nebo na špičkových amerických školách, a to je asi nejrozumnější investice, co můžou udělat. No a vedle toho samozřejmě skupují západní firmy kousek po kousku. Až jednou zemní plyn dojde, bude Katar překvapivě dobře připravenej.

R jako rodina

Takhle vypadá typická katarská rodina. Smějte se, ale podle mě ty bílý thóby chlapům seknou.

S jako sport

Vláda se zoufale snaží národ rozpohybovat, aby všichni nedojeli na cukrovku. Postavili proto sadu stadiónů a sportovišť, která se jmenuje Aspire Zone. Vévodí jí tahle věž jménem Pochodeň, která má nahoře skvělou restauraci, čímž se výchovný smysl Aspire Zóny zase pěkně neguje. V noci po pochodni jezdí cool nápisy a grafika.

T jako trhy

Trh jménem Souq Waqif je naše nejoblíbenější místo v celém Kataru. Je parádní, dokonale čistý (však byl taky pečlivě zrekonstruován před pár lety) a má super atmosféru. Kvalitu produktů, zlata i ceny garantuje vláda.

Na trhu jsou super restaurace a kavárny. Teď ho vidíte prázdný, protože je den, ale večer, když teplota klesne na příjemných 38 stupňů, tak je tu plno.

V jako vkus

Asi vás to překvapí, ale já si po tom půl roce myslím, žr Katařani mají dost dobrý vkus. Určitě lepší než třeba bohatí Rusové a další, co náhle přišli do peněz. Chápu, že vám to nemůžu dokázat fotkou jedné cedule, ale stejně ji přikládám aspoň na ilustraci. Je to obyčejná směrovka z Osmé ulice, ale dá vám představu o tom, jak Arabové kombinujou svoje tradiční ornamentální vzory s modernou, jaký mají cit pro písmo a jak nakládají s barvami. Je vidět, že mají jiné oko než my Evropani, ale nedělají to špatně. Podle mě to v sobě mají už z doby pohádek tisíce a jedné noci.

Z jako zeleň

V Doze je překvapivě hodně trávy a palem – tolik zeleně jsem ani nečekal. Počítám ale, že údržba je stojí asi tak jedno HDP Zimbabwe denně – neustále zavlažování a armády dělníků, kteří prakticky každý den trávu sestříhají na stabilní 3 milimetry. Zpočátku mi to přišlo divný, že ji berou tak nakrátko; přišlo mi, že potom hrozně rychle vyschne. Ale asi to maj zmáknutý, tráva vypadá furt dobře. Když si pak člověk skočí na víkend domů, připadá si na Benešovsku jako v deštném pralese – všude taková divočina, všude to roste samo a lidi si toho vůbec nevážej.

Trávník před emírovým palácem, tzv. Amiri Diwanem. Takovéhle fláky trávníku jsou po celé mojí cestě do práce. Směren ven z města jich ale ubývá, tam už poušť jasně nastupuje.

A to je zatím všechno. Vyznělo to asi dost pozitivně. Jsou tu i věci, které se mi nelíbí (nacionalismus, vítr), ale na ty udělám zase další abecedu. Postupně tady tu katarskou mozaiku snad nějak složím.