Katar – umělecká čtvrť Katara

Katara je hezká čtvrť, kterou byste v Doze určitě měli navštívit. Hned po tržnici Souq Waqif a po Muzeu islámského umění. Jsou tam pěkné mešity, okouzlující spletité uličky, amfiteátr, spousta galerií, příjemné restaurace a kavárny a také vzorně udržovaná veřejná pláž.

Moje drahá choť se dívá na Kataru. Vidíte tu zvláštní měděnou kupoli vlevo, která vypadá jako čepička pro sokola? Tak to opravdu JE čepička pro sokola. V budově sídlí místní sokolnická organizace. Katara je vůbec sídlem mnoha svazů, organizací a uměleckých kroužků.

Ale popořádku. Na této přehledné mapce, kterou jsem sám doprasil s použitím originálu od Discover Qatar, je Katara označena bublinou s číslem 4. Vidíte, že je trošku na sever od centra města.

Jak se do Katary dostat
Katara má vlastní stanici metra na červené lince. Stanice má, poněkud nepřekvapivě, název Katara. Nemůžete zabloudit! 
Do Katary se samozřejmě dostanete také taxíkem nebo Uberem. Příjezd vlastním autem je též bezproblémový. Na povrchu bývá parkování plné, ale všude pod areálem jsou obrovská podzemní parkoviště. 

Nejdřív ten název, který mě vždycky trošku tahal za oči. Jak to přijde, že země je Katar a čtvrť je Katara s A? Učenci tvrdí, že na nejstarších mapách byl tento region označen právě jako Katara. A podle toho je pojmenovaná i čtvrť. Podvědomě ji vnímám trošku jako samičku od Kataru.

Když budete přijíždět z jihu, z centra města, tak jako první uvidíte tyhle zelené kopečky. Jsou navršené uměle – když jsem do Kataru přišel já, tak ještě neexistovaly. Země je plochá jako žehlicí prkno a Katařani vždycky toužili po jakési kopečkovitosti – po tom pocitu, že se na něco můžete vydrápat a podívat se na krásy své země shora.

Ty domky na kopečcích, to je prosím hotel. Resort Katara Hills Doha, abych byl přesnější. Je velmi drahý, protože jsou to takové vilky. Je permanentně obsazený saúdskými turisty, kteří o víkendech berou Katar (a Kataru) útokem.

Na těch kopečcích je i hezký park, kde se dá krásně procházet a fotit mrakodrapy s trávou. Taky je tam běžecká stezka – tzv. Fialová bestie, podle barvy měkčeného povrchu. Večer se tam scházejí běžci a triatlonisti z celé Dohy, aby si zatrpěli během do vrchu.

Hned po vjezdu se vám vpravo otevře pohled na veřejnou pláž. Je pěkná a samozřejmě dokonale čistá. Je tu dětské hřiště, prolézačky a všelijaké vodní sporty. Tady jsem vám vyfotil ceny a pravidla. Vstup pro dospělého je 10 riálů, děti jsou zdarma, křesla je za pět a slunečník taky za pět.

Rovnou vám řeknu, že jsme za všechna ta léta byli na této pláži všehovšudy jednou. Důvod je jednoduchý – jezdíme na divoké pláže za městem, kde se neplatí žádných deset riálů a kde neplatí žádná pravidla. Tady v Kataře člověk musí dodržet klasický katarský kodex – tj. muži by neměli mít supertěsné plavky (volné kraťasy jsou OK) a ženy musí mít jednodílné plavky, ne bikiny. Ale na rychlé vykoupání ve městě je to naprosto OK.

Další pohled na pláž.

Ještě jeden pohled na pláž – tohle je z boku. Na konci pláže kotví tradiční dřevěné lodě (dhows), vpravo pak vidíte věžáky na umělém ostrově Perla.

Naproti pláži jsou všelijaké obchůdky (včetně koupacích potřeb), kavárny a zmrzlinárny.

A tohle už je symbol Katary – tři holubníky ve tvarů homolí. Takhle staří Arabové opravdu chovali ptactvo. Dodneška ty dírky a bidýlka lákají ptáky ke hnízdění. Ženy na fotce jsou téměř určitě saúdské turistky.

Vlevo vedle holubníků vidíte krásnou mešitu – Katara Mosque. Je nádherná zvenčí i zevnitř; zdobí ji pestrá mozaika, která se báječně třpytí na slunci. Mešitu navrhla turecká architektka Zeynep Fadillioğlu. Říkal jsem si, jak taková turecká architektka mešit vypadá, a docela mě to překvapilo.

Do mešity můžeme vejít i my nemuslimové. Nechte boty venku (ostatní to také dělají), chovejte se decentně a nerušte – jste tam vítáni, ale je to místo modlitby a meditace, takže je lepší tam držet klapačku.

Pohled na mešitu s využitím louže – velké fotografické umčo!

Pohled na mešitu z druhé strany, od minaretu. Všude uvidíte jezdit spoustu golfových vozíků – je to služba zdarma nabízená Katarou (řidič samozřejmě vždy ocení spropitné). Chůze je v Kataru pořád celkem nezvyklý koncept a golfové vozíky pomáhají místním ulehčit ten šok.

Mešita zepředu focená extrémně širokým sklem. Hezky to ta Zeynep udělala!

Hned vedle holubníků se prodává typický katarský street food – placky čapátí a krémový, voňavý nápoj karak.

Jak čapátí, tak i karak pocházejí z Indie. Karak, což v arabštině znamená „silný“, je čaj s mlékem, cukrem, kardamomem a dalším kořením, co lidi v tomto regionu mají rádi. Já sice normálně kardamom nemusím, ale tenhle nápoj mi vlastně docela chutná. V Indii je známý jako masala chai, ale tam je údajně více kořeněný a jako čaj slabší.

Pro zajímavost jsem pro vás vyfotil i jídelní lístek tohoho karakového doupěte. Čapátí s Nutellou za 6 riálů, to docela jde. Ta nejdražší položka – keema – je mleté maso, obvykle jehněčí.

Postupujeme dál. Typické uličky v Kataře. Zde zrovna u muzea arabských poštovních známek. Uličky jsou kryté plachtami, což v létě organismům poněkud usnadňuje existenci.

A další trik. Podél domů vedou kanálky s vodou, což zvlhčuje vzduch. Je to podle mě spíš psychická vzpruha, ale i to je lepší než nic.

Náměstíčko. Je to tu fotogenické!

A pomalu přicházíme k ústřednímu bodu Katary – k amfiteátru. V jeho blízkosti jsou rozházeny zajímavé plastiky. Třeba tohle ocelové dílo se jmenuje Batoula.

Batoula [batůla] je maska, kterou některé konzervativnější ženy nosí na obličeji. Občas ještě nějakou babičku s batoulou spatřím, ale už je to velmi vzácné. Může se vám to přihodit třeba na souqu. Maska představovala jakýsi mentální přechod od mladé dívky ke starší ženě. Autorkou plastiky je katarská umělkyně Fatma Alshebani, která při tvorbě vzpomínala na svou babičku a její příběhy.

V Kataře je i otevřený amfiteátr pro 5000 osob. Je inspirován starými řeckými divadly. Tohle je jeho hlavní vchod. Ten bude nejspíš zavřený – jděte bez obav vedlejšími vchody vpravo či vlevo. Když v amfiteátru zrovna není nějaká akce či představení, tak můžete normálně zdarma vejít dovnitř a pokochat se.

A to už je samotné divadlo zevnitř. Normálně není hlediště tak vyšňořené – nejsou v něm ty červené sedačky, jen bílý mramor. Ty červené sedačky jsem tam vlastně dal já – byla to naše firemní akce, když jsem ještě pracoval pro Ooredoo. Ze stylu křesílek vidíte typický vkus mých kolegů a Arábie celkem. Vše je zdobnější než u nás a zlato je král.

Doporučuju si stoupnout doprostřed jeviště (je tam taková dlaždice) a něco říct. Budete ohromeni, jak skvěle ta akustika funguje. Celé divadlo v tu chvíli zapracuje jako ohromný reproduktor. Staří Řekové prostě věděli, jak na to!

Jednou večer v amfiteátru. Omlouvám se ze neostrost fotky, ale byla celkem tma.

Pohled na amfiteátr od moře

Před divadlem je tahle socha Síla přírody II od italského umělce Lorenza Quinna. Ukazuje matku přírodu, jak v praku roztáčí naši drahou planetu Zemi.

A tady už jsme u další plastiky v těsné blízkosti divadla. Je to soubor tří obří hlav, který se nazývá Gándhího tři opice (Gandhi’s Three Monkeys). Indický sochař Subodh Gupta se v nich zabývá tématem války a míru. Společně zachycují slavné podobenství o třech moudrých opicích, které si zakrývají oči, uši a ústa a „nevidí zlo, neslyší zlo a nemluví zlo“. Místo opic je tu jedna hlava v plynové masce, jedna hlava vojáka a jedna hlava teroristy. Čekali byste právě tohle v Kataru? Já taky ne.

Muž s plynovou maskou. Že by „nemluvím zlo“?

Terorista. „Neslyším zlo“?

Voják. „Nevidím zlo“?

Další z atrakcí Katary – tzv. Zlatá mešita. Fasádu tvoří jemná mozaika ze zlatavých dílků.

Jiný pohled na Zlatou mešitu. .

A ještě z toho vinglu.

Fotbal je pořád ještě vidět všude. Šampionát pro zemi hodně znamenal. Pro nás všechny to byl asi nejlepší měsíc, co jsme kdy v Kataru zažili.

Nějaký vodní werk před Katarou.

Na kraji Katary je i nakupování. Tenhle červený dáreček je dětský obchodní dům – hračky, hadry a tak. Je tu taky hogo fogo obchoďák (budova ve stylu pařížské haussmanovské architektury) Galeries Lafayette. Jestli jste na nóbl značky, tak je to místo pro vás.

No a jídlo? Fast food čapátí a karak už jsem zmiňoval. Přímo u amfiteátru pak najdete tuhle elegantní čokoládovou kavárnu. – Chac’late.

Je tu ale i řada dalších restaurací. Průvodci vám jistě doporučí chic místo zvaná Boho Social. Je to kruhová budova na vrcholku velkých schodů u moře, poměrně blízko amfiteátru. Boho Social má nápadný design a tváří se strašně cool, ale já osobně bych tam nešel. Moc nevěřím restauracím, které mají na jídelním listku všechny kuchyně světa – od evropských jídel přes arabská a jihoamerická až po asijská. To je v Kataru častý přístup, ale kdo se pokouší dělat všechno, tak obvykle nedělá nic pořádně. Bea tam byli už asi třikrát s kamarádkami a nebyla jídlem nijak nadšená. Ale výhled mají samozřejmě úžasný a třeba vám jejich styl vyhovuje. Rozhodně jsou v módě.

Mnohem víc můžu doporučit tuto skromnější restauraci Mamig, která je mezi amfiteátrem a Boho a má krásný výhled přimo na moře. Mamig je arménsky babička a restaurace skutečně patří libanonským Arménům, kteří vaří kombinaci levantské a arménské kuchyně. To je vám taková paráda! Dejte si na sdílení sadu arabských předkrmů (mezze) – saláty tabbouleh a fattoush, studené předkrmy moutabal (lilek a tahini), mama ghanouj, teplé předkrmy jako soujouk fekhara (arménské klobásky), grilované arménské kebbeh, no a z hlavních jídel třeba fishne kebab (mleté maso na grilu s vlašskými ořechy a třešněmi), arménské masové knedlíčky mante nebo tradiční Yerevan kebab.

No a to je z Katary všechno. Ať se vám návštěva líbí – a kdyby něco, pište mi na katarský WhatsApp +974 66296029.