„Petr Kratochvíl povídá: „… Být rolníkem v Pádské nížině. V zamženém letním jitru kráčet po cestě v polích…“
Jan Beneš: „Mít samopal, … velkýho ptáka, … bejt bohatej, … blbej, veselej.“ (79)
„Jednou jsem byl v lesích u Labe. Tu jsem slyšel jakoby hodně vzdálený, slaboučký křik. Takový smutný nářek… Jako když někdo volá o pomoc… Šel jsem za tím volajícím hlasem… Po dvou kilometrech jsem si uvědomil, že mi to pískají chlupy v nose…“ (82, poslední slova)
