„Já ti nevím,“ vzdychal před svou ženou. „Tohle prostě není společnost pro mě.“
„Ty jim vůbec nedáváš šanci,“ řekla, když ho vezla domů klikatými uličkami mezi živými ploty. „Poněvadž nebydlí v činžáku a nemají kovové regály narvané až ke stropu knihami a dědečka a babičku, kteří se narodili v nějaké židovské vesnici za mořem, nejsou to pro tebe lidi. Přitom Louisa Bentleyová, kterou jsi dnes večer poznal, prožila před lety něco doslova příšerného, a Johny Hake, i když vím, že je nervák, se doslova vytáhl z propasti.“
„O tom vůbec nepochybuju,“ řekl Bech. „Ale moje propast to není.“ Například peníze, vlastněné těmito buržuji, mu připadaly tak tvrdé a neviditelné jako sklo. Přestože se daly dělit a rozdávat, získávat a předávat, scházela jim organická živost. Naproti tomu v židovských rukou jsou peníze jako kvas; rostou a rozpínají se a dovádějí na pokladním pultíku. A potom to jejich bizarní, ježíškovské náboženství: mnozí z Beiných přátel chodili do kostela stejně horlivě jako na tenis a na golf nebo na protestní shromáždění proti řadové zástavbě. Ale jejich bůh při vší své barvité historii a cingrlátkových atributech ležel nad zeměkoulí jako věchýtek ledového obláčku, jako éterická a ostýchavá bytost, jejíž úponky se nedokázaly proplést s tkanivem krve a svalů; naproti tomu nepotlačitelný bůh židovský, ta hádanka vtipkujících rabínů, bůh drsně šprýmující s Jobem a Abrahamem a vedoucí své vyvolené do tisíciletého bahna, aniž jim slíbil aspoň život posmrtný, tento Hospodin, vedle něhož i mnohoruká božstva hindů vypadají uhlazeně a líbivě, vstupuje vzdor tomu všemu do klopotivé každodennosti a kibicuje při všech transakcích. Po pravdě řečeno, na Becha padal mezi gojimy děs; jejich kolektivní chlad byl chladem d’áblovým.“ (135)
„Doma v Ossiningu šílela Bea nad ztrátou Annina panenství. Kdyby šlo o Judy, tvrdila, zdaleka by ji to tolik nešokovalo; ale Ann byla vždycky andílek, vzorná studentka, dědička otcovy serióznosti.
„Možná právě proto,“ mínil Bech. „Ke ztrátě panenství je zapotřebí jisté serióznosti. Když holka věčně jen koketuje nebo trajdá s kamarádkami jako Judy, začne být vychytralá a kluci za ní ani nepáchnou.“ (151)
O manželce
„Cítil, že duševní život této ženy se zužuje jako vír ve vypouštěné vaně k jedinému bodu – k posedlosti vagínami dcer. Život přece není jen tohle.“ (158)
„Nechápavě se na něj podívala. Jestli Bech na ženách něco nesnášel, tak to, jak rychle si odpouštějí hysterii, kterou decimují své okolí.“ (167)
„Když se vrátili domů, děti se rozprchly po sousedních domech podle zákonů tajemného přílivu a odlivu, který jim v jiných dnech zaplavoval dvorek neznámými uličníky.“ (317)
