Jak se kupuje turecký koberec

Náš první tepich

Včera jsme si koupili náš první pořádný tepich. Je to hedvábný sumak z východního Turecka o rozměrech asi 1 x 1.5 metru. Až se jednou vrátíme do Čech, tak si ho pověsíme na zeď jako obraz, aby nám celý život připomínal, že jsme kdysi žili v Istanbulu a že to bylo super.

Budoucím pokolením jsem se rozhodl nechat pár praktických rad, jak kupovat koberec v Istanbulu.

1. Kde nakupovat. Po půlročním šmejdění po celém městě můžu doporučit dva obchody – Yurdan a Şişko Osman. Oba sídlí ve Velkém bazaru a ze stovek místních kobercářů mají asi nejširší sortiment a největší prestiž. Zvlášť Şişko (Šiško) je miláček všech průvodců a zahraničních časopisů. Hádám právem. Když ho chcete V Bazaru najít, ptejte se po místě zvaném Zincirli (Zindžirli) Han. Şışko tu obsadil celý jeden středověký karavanseráj a už kvůli té fantastické podívané se vyplatí ho navštívit. Atmosféra připomíná Osmanskou říši v nejlepší formě. Úplně cítíte, jak za vámi hýká nějaký velbloud s nejnovější zásilkou z Persie. No a pak se otočíte a vidíte, že to byl jen kolega turista, který uklouzl na schodech. Yurdan nemá tak impozantní architekturu,ale zase má větší místnosti, kde se v pohodě porovnají i dva velké koberce vedle sebe.

Proč tyhle obchody? Oba jsou solidní. Když vám tady řeknou, že tenhle tepich je kvalitní ušak, tak se můžete spolehnout, že je to fakt originál z tureckého města Uşak a ne levná kopie z Číny. A když vám tady řeknou, že tenhle koberec je barven přírodními barvivy, tak tam fakt nenajdete žádnou umělou náhražku.

Yurdan má slušný e-shop a na webu uvádí i ceny, což je mezi kobercáři velká výjimka. Může to posloužit jako vodítko. Osobně dávám Yurdanovi přednost i před Şişkem – jednalo se mi tam ještě líp. Obsluha je samozřejmě fantastická všude – jsme přece v Turecku.

2. Kdy nakupovat. Nejlepší den na nákup koberců je takový, kdy absolutně žádný koberec koupit nechcete. Upřímný nezájem z vás udělá tak dobré vyjednávače, že mimoděk usmlouváte tak dobrou cenu, že vám doporučuju změnit plán a koupit. Zato když se ráno vzbudíte s tím, že dneska si v Bazaru konečně koupíte koberec, tak je to v háji. Prodavač to na vás hned pozná a stáhne z vás kalhoty. Věřte tomu.

3. Za kolik. Dobrý výkon je usmlouvat konečnou cenu na 60 procent té první, kterou obchodník řekl. Takhle to vypadalo jednou u Yurdana. Koukali jsme na pěkné vlněné koberce o rozměru 2 x 3 metrů – to už je slušný kousek, které bude dominovat skoro každé místnosti. Vybrali jsme ten nejhezčí a ejhle, prý 1400 euro. Říkáme, že za vlňák v této velikosti je to moc. Vnitřně víme, že dneska stejně nechceme nic koupit, chceme se jen zorientovat v cenách. Ptáme se na hedvábné koberce – ty jsou mnohem exkluzivnější a obvykle i menší. Mezitím už samozřejmě pijeme třetí čaj, Timi postupně likviduje obchod a kácí už asi padesátou roli. Obchodník se ale samozřejmě na dítě pořád usmívá a jeho pomocníci Timi houpou v levnějších kobercích – to patří k byznysu. Přinášejí nádherné hedvábné koberečky. Mezi nimi jeden s ojedinělým kulatým tvarem a fantastickým vzorem, do kterého se hned zamilujeme. Velikost cca 1.5 m čtverečních, první cena 3000 euro. Říkáme, že je to nesmysl, že bychom se mohli bavit o 1600 eurech. Obchodník říká, že šílíme, že 2800 je přátelská cena, protože mluvíme tak pěkně turecky. (Tím myslí „Děkuji“ a „Čaj je dobrý“.) Bavíme se dál. Už je na 2500, my pořád odmítáme. Jde nám to snadno, protože dnes opravdu nic nechceme. I když je koberec krásný. Nakonec je obchodník na 2200, my ale vrtíme hlavou a konečně odcházíme. Velké pozdvižení a zoufalství v očích pana majitele i širší rodiny. Z výrazů je jasné, že všechny čeká smrt hladem, nafouklá bříška a tak. (Ve skutečnosti má chlap nejspíš nedaleko zaparkovanou S-Klasse, zatímco my jsme tam volkswagenem). Jsme na sebe hrdí, že jsme odolali. Ujdeme 50 metrů (což na bazaru trvá asi 10 minut) a celou věc zapomeneme. V tom nás zatahá za rukáv tovaryš, kterého mistr poslal za námi. Poslední nabídka – za 2200 nám dají koberce oba: vlněný, který se nám tak líbil, i ten nádherný hedvábný. Odmítáme, i když nám to trhá srdce. Za tuhle cenu už bychom to ve skutečnosti brali – a taky jsme to asi měli udělat.

4. Co koupit. Záleží čistě na rozpočtu a vkusu každého soudruha. Nebudu teď mluvit o starých kusech – tam mohou ceny levitovat libovolně – ale budu popisovat jen nové zboží. Neřeším ani koberec jako investici – natolik tomu určitě nerozumím. Jde mi jen o jejich krásu a o to, co to dodá našemu domovu.

Nejdřív se vás obchodník zeptá na materiál. Máte dvě hlavní volby: vlna je hrubá a levná, hedvábí je jemné a drahé. Za vlněný koberec o velikosti 2 m2 chce Yurdan na webu asi 1000 dolarů, za hedvábný, který ani 2 metry nemá, žádá přes 4000. Už z toho je jasné, že na otírání holinek v předsíni to není. Ono to hedvábí je stejně tak krásné, že si ho dáte spíš na zeď. Vlněný koberec pak může opravdu ležet v obýváku a zvednout celou místnost – a klidně ji může zvedat, až tam budou bydlet jen vaše děti. (I když oni ho lumpové stejně vyhodí a dají tam zase nějaký gumák z Ikey, co si budeme povídat.)

Druhá otázka je na velikost. Nejčastější rozměry:
60 x 90 cm (YASTIK )
90 x 135 cm (CEYREK )
70 x 200 cm (KISA YOLLUK)
120 x 180 cm (SECCADE)
110 x 230 cm (SAF )
150 x 230 cm (KARYOLA)
300 x 200 cm (KELLE)
nad 6 m2 (TABAN)

Samozřejmě existují i větší, tzv. palácové koberce, ale ty už si občané Kellner a Bakala jistě koupí i bez mé nápovědy.

Co se regionů týče, dobrý zvuk mají koberce produkované v oblastech Uşak, Kayseri, Konya, Milas nebo třeba Ladik. Úplně nejprestižnější jsou pak kousky z města Hereke, které je jen asi 60 km od Istanbulu. Koberce nomádských kmenů jsou naproti tomu obvykle levnější a mají jednodušší vzory.

Dobrý přehled motivů na kobercích je zde (bohužel jen v angličtině). Expert z koberce pozná nejen vesnici, kde vznikl, ale i jak se zrovna cítila dívka, která jej vytvářela.

Náš první koberec nebyl vůbec drahý, protože to není žádný skvost z Hereke. Jen se nám prostě hrozně líbil. Záměrně jsme vybrali jednodušší vzor z východu Turecka. Jednak působí vesele, jednak jde lépe k modernímu interiéru, který jednou v ČR asi zpytlíkujeme. No uvidíme. Ale v každém případě se nám to zalíbilo a zkusíme se v kobercích ještě povzdělat.