Stmívání v Uhrách
„Pomalu přestávám rozeznávat obrázky ve svém Baedekru. V Šeredi, nebo jak se to město jmenuje, se totiž stmívá. Teprve stmívá, ale z vykřičených čtvrtí se již ozývá podezřelé ticho. Potkávám zajímavé místní typy. Rázovitý Hucul žene před sebou mezka s dálnopisem na hřbetě. Ten dobrý muž nechce ani na okamžik ztratit spojení se svou burzou.
Přes opuštěné soudní náměstí se přižene jízdní četa nahých pitubských kopiníků (místo je dobře chráněno před útoky bojovných Karačajů). Ještě tu tiše skřípe řetízkový kolotoč. Zavěšeno na něm otáčí se zasmušilé poslední dítě.“ (81)
