Ráchání v Bosporu

Že jsou Turci náruživí rybáři, toho jsem si všiml už minulý týden. Ale že se tento občan uprostřed Istanbulu (a uprostřed zimy) vrhne do vody s harpunou, to jsem věru nečekal. Zkusil jsem to vyfotit a výsledek mě docela potěšil: v černobílé to vypadá jako scénka ze staré bondovky. A ještě jedna fotka s rybkou mi udělala radost.

Rázný nástup. Z borcovy figury je patrné, že nikdy nezůstává dlouho bez úlovku.

Turecký občan splývá.

Docela berou.

Zatiší se smrtí. Tahle fotka se mi nějak líbí.

Všechny fotky jsem pořídil na dnešní projížďce pobřežními čtvrtěmi Bebek, Ortaköy, Yeniköy a Sariyer, kde hledám bydlení. Výjimečně bylo dneska zataženo, což fotkám jenom pomohlo. Jinak je tu příjemně, teploty kolem 11-12 stupňů a skoro furt sluníčko.

Všechny ty čtvrti se mi opravdu líbily a doufám, že tam něco splaším. Bydlení je tu myslím docela drahé – teda na to, že jsme tady ve druhém světě, možná dvouapůltém. Pěkný byt se třemi ložnicemi vyjde tak na 3-4 tisíce lir měsíčně (krát 15 korun), na hezkém místě u moře samozřejmě mnohem víc. Nám bydlení hradí firma, ale místním ty ceny rozhodně nezávidím. Moji kolegové-cizinci bydlí často v uzavřených vilových komunitách, kde je vjezd na kartu a kde vždy několik domů sdílí bazén, kurty, hřiště a tak. Jedna z nich je třeba Kemer Country, kterou mi doporučuje můj šéf, jenž tam také bydlí. No, nevím. Tyhle expatské vesnice mi přijdou až moc umělé a klidné. Mám strach, že by se tam Bea s Timi celý den nudily. To už bychom radši do městské čtvrti jako Bebek, kde jsou kavárny, supermarkety, obchůdky a všechno – i když by to znamenalo, že tam budeme mít jenom byt. No, uvidíme, co mi doporučí miláčkové z agentury.