„Dne 3. 10. jsem Hitlera očekával na hranici u Aše a hlásil jsem provedený vstup svých divizí. Pak jsme projeli Aší na snídani v polní kuchyni těsně před Chebem, které se Hitler zúčastnil. Podávala se obvyklá strava mužstva, hustá polévka s hovězím masem. Když Hitler zjistil, že v polévce je maso, spokojil se s několika jablky a pro příští den mě požádal, aby mu polní kuchyně připravila bezmasé jídlo. Následující uvítání v Chebu bylo velmi slavnostní a radostné. Obyvatelstvo se objevilo v hojném počtu ve slušivých krojích a připravilo Hitlerovi živé ovace.“ (56)
„Pak jsem jel do Karlových Varů… Jen tak tak se podařilo uzavřít prostor a přišel Adolf Hitler. Kráčel špalírem jednotek do divadla, kde ho vítalo obyvatelstvo. Venku pršelo. Ve vestibulu divadla se odehrávaly téměř dojemné scény. Ženy a dívky v krásných krojích se rozplakaly, mnozí lidé si klekali, jásot byl nevýslovný. Sudetští Němci museli hodně vytrpět, nesmírnou bídu, nezaměstnanost, národní útlak. Hodně jich ztratilo veškerou naději. Nyní měl přijít nový rozmach.“ (56)
„Mezi 7. a 10. říjnem byla obsazena další zóna s německým osídlením. Jel jsem kvůli tomu přes Kadaň a Žatec do Teplic. Všude byli naši vojáci srdečně vítání. Na všechny tanky a vozidla pršely květiny. … První československá linie opevnění byla v našich rukou – nebyla tak silná, jak jsme si mysleli, ale přesto bylo dobře, že jsme ji nemuseli dobýt v krvavém boji.“ (57)
„Kromě vlastních starostí nám však vážné problémy připravovala bojová síla a spojenecká věrnost Maďarů. … Vím však, že řada vysokých maďarských důstojníků přešla k nepříteli, tak třeba 15. října generál Miklos, jehož jsem znal jako vojenského přidělence do Berlína, nebo náčelník maďarského generálního štábu Vörös, který mě před nedávnem navštívil ve Východním Prusku, ujišťoval mě o své věrnosti a přijal ode mě jako dárek automobil. Tímto automobilem, mým vlastním mercedesem, pak o pár dnů později přejel k Rusům. Na Maďary už nebylo spolehnutí.“ (385)
