Ze svých dlouhých dlouhých šedivých cest
„Ze svých dlouhých dlouhých šedivých cest
vrací se zpátky vždy šedivější.
Po celý život
pobíhal tímto nevýslovně šedivým údolím
sem a tam a hledal nějaký východ.
Po celý život
přemýšlel o tom
proč je zajatcem tohoto nevýslovně sinalého údolí.
Nyní je stár
ale pozvolna pozvolna začíná cítit
že východ z tohoto šedivého údolí
musí hledat v sobě.“
Ó běda náš dobrý kašpar je mrtev
„ó běda náš dobrý kašpar je mrtev.
kdo teď ukryje hořící prapor v oblačném copu a vyvede denně černý kousek.
kdo teď bude pohánět kávový mlýnek v prasudu.
kdo teď bude lákat idylické srní ze zkamenělého kornoutu.
kdo bude smrkat lodi paraplata větrná semena včelí otce ozónová vřetena a kdo bude pyramidy zbavovat kůstek
běda běda běda náš dobrý kašpar je mrtev. svatý bimbam kašpar je mrtev.
žraloci srdcervoucně cvakají žalem ve znovových stodolách když někdo vysloví jeho křestní jméno. proto dále vzdychám jeho příjmení kašpar kašpar kašpar.
proč jsi nás opustil. do jaké podoby se teď přestěhovala tvá veliká krásná duše. stal ses hvězdou nebo řetězem z vody u horké smršti anebo vemenem z černého světla nebo průsvitnou cihlou u sténajícího bubnu skalnaté bytosti.
naše kštice teď usychají a podešve a napůl zuhelnatělé víly leží na hranici.
za sluncem teď hřmí černá kuželna a nikdo už nenatahuje kompasy a kolečka trakařů
kdo nyní obědvá s fosforeskující krysou u osamělého bosého stolu.
kdo nyní vymítá širkokodaleko ďábla chce-li svádět koně.
kdo nám vysvětlí nyní monogramy hvězd.
jeho bysta bude zdobit krby všech vskutku šlechetných bytostí ale to není žádná útěcha ani šňupací tabák pro umrlčí lebku.“ (54)
Ochočené vejce
„Bič z ohně práská. Živočišné míče skáčou po shrabaných hermelínových lukách. Na nejvyšší příčce vzduchu sedí vejce, jež propuká v nekončící „“vivat““. Většina starých krotitelů vajec popírá, že by vzduch byl žebřík. Podle jejich mínění mohou vajíčka sedět ve vzduchu stejně pohodlně jako my na židli.“ (122)
