Goa 2016

Zajeli jsme si na prodloužený víkend do Indie, konkrétně do státečku Goa. To je takový pidižvýk mezi indickými státy, šikovně umístěný na západním pobřeží asi 400 km pod Bombají. Tady z Kataru je to strašně blízko, je to rychlý a levný výlet, takže by byl hřích se tam nemrknout.

Musím přiznat, že cesta nebyla bez obav. Indie mě fascinuje – ale zároveň taky odpuzuje – už od mládí. Ono se řekne 5000 let civilizace, Tádž Mahal, sanskrt, Védy, dharma, jednota s vesmírem a tak dále a tak dále, ale za těch pět tisíc let tam pro samé sjednocování s vesmírem nestihli postavit hajzlíky pro půlku svých lidí a nedostali stamilióny obyvatel ze škarpy u silnice. Většina turistů, co jede do Indie, bývá tím totálním bordelem a chudobou otřesena. My jsme rozhodně nechtěli jet někam do hard core slumů, a i proto jsme se rozhodli začít spíš v té civilizované Goe. Tahle bývalá portugalská kolonie se pořádně včlenila do Indie až v roce 1961, má 2.5krát vyšší HDP než zbytek Indie a nejsou tam k vidění takové ty indické scény, kdy se vám zastavuje srdce a naopak rozbíhá peristaltika střev.

Cestou hotelovou zahradou na pláž. Tohle jsme chtěli asi nejvíc – vidět zase zeleň, stromy, celý ten koncept zvaný příroda! A vyšlo to, mají to tam moc pěkný.

No jasně, k moři se musí, to je povinnost. Bál jsem se, že voda bude v únoru ještě studená, ale bylo to naprosto v pohodě. Teplota vzduchu byla kolem 34 stupňů, moře mělo nějakých 28-29. Gou tedy můžeme i takhle počátkem roku doporučit. Dokonce tam byly i fajn vlny, což děti milují – ty nám zrovna v Kataru docela chyběj, protože Záliv je taková klidná louže. Jak vidíte, pláž není zrovna hlava na hlavě.

Zrcadla instalovaná podél cestiček, asi aby v zatáčkách nedocházelo ke katastrofickým srážkám golfových vozíků. Jinak musím těm Indům přiznat, že servis v hotelu byl ten nejlepší, co jsme v životě zažili. Hotel patřil do indického řetězce The Leela, který jsme zvolili ze zvědavosti, ale ukázalo se, že legenda nelhala.

Mostík v hotelu. Doslova jsme všechnu tu zeleň hltali očima. Pro vás je tohle asi banální zákoutí, ale když máte oči zvyklé jen na pískovou, tak si pohled na jakoukoli vegetaci užíváte.

Brabec indický. No dobrá, možná je to volavka bílá, ale všude kolem jich byly stovky, jako u nás brabců. Jako u nás brabců, když jsem byl malej, protože teď už jich u nás zas tolik není, všimli jste si?

A už jsme na cestách. Zarazilo mě, že infrastruktura je na poměrně dobré úrovni. Cesty jsou možná trochu úzké (relativně k provozu), ale asfalt je všude pěkný, téměř bez výmolů. Asi je to jen goánská specialita, jinde v Indii to bude asi horší, ale stejně – Středočeský kraji, styď se!

Typická venkovská cesta. Tráva je dost vyschlá, však už dlouho trvá období sucha.

Provoz silný, ale zvládnutelný, rozhodně to není tak zoufale přeplněné místo jako jih Bali. Každý, ale úplně každý náklaďák má vzadu amatérsky vyvedený nápis „SOUND HORN OK“. To Sound Horn se tam píše, abyste zatroubili pro bezpečné předjetí. To OK kupodivu se zbytkem nápisu nesouvisí a je to údajně celoindická záhada, proč si to lidi na náklaďáky malují. Jedna hypotéza říká, že tak kdysi vypadala reklamní akce jednoho pracího prášku, no a indickým náklaďákům už to zůstalo i desetiletí potom, co byl samotný prášek zapomenut. Jiná země, jiný mrav, no.

Goa je stará portugalská výspa a lidi jsou na to hrdí. Zatímco Angličani ve zbytku Indie moc oblíbení nejsou, na Portugalce se v Goe nenadává. Právě naopak. Spousta lidí má ještě portugalské pasy, což jim umožňuje hledat práci v EU. Dále v Goa ještě stále platí portugalský občanský zákoník, který dává mnohem víc svobody ohledně sňatků a náboženství. Prostě dobré dědictví. No a samozřejmě jsou to díky Portugalcům všechno křesťani. Tohle je slavná katedrála Bom Jesus (Dobrý Ježíš) ve čtvrti Velha Goa, Stará Goa. Celá čtvrť je plná koloniální architektury a je to památka Unesco.

Tzv. Sé katedrála, další ze starogoánských skvostů. Je to tam jak navštívit nějaké jihoevropské město, řekněme takovou Neapol v jejích špinavějších dnech – hrozně zvláštní pocit v Indii.

Zbytky chrámu svatého Augustina.

Na cestách jsem viděl spoustu škodovek – zde naše octavie, ovšem po indicku zvaná laura. Tak jen ať jim slouží a budují dobré jméno Česka!

Náš řidič měl na palubní desce malou sošku Ježíše. Je to dobrý vynález – když ne styl jízdy, tak aspoň výzdoba dává člověku určitou naději na přežití a život věčný.

Jedna z mnoha velkých řek. V Goe je voda, spousta vody! A je to velmi uklidňující pohled.

Rybářská idylka zblízka.

Ta samá řeka z druhé strany.

Projíždíme kolem školy. Z Kataru víme, že indické školy (tedy aspoň ty lepší) jsou zatraceně tvrdé a děti v nich makají jako mourovaté. Oni jsou Indové dost intelektuální a třeba na počítače jsou to opravdu bedny – v USA mají Indové vůbec nejvyšší průměrné platy ze všech národností, dokonce vyšší než bílí. Schopnosti tedy mají, akorát holt potřebují americký systém, aby je projevili. Indie je pro mě perfektním důkazem toho, že být chytrý a vzdělaný je hezké, ale vůbec to neznamená, že si dovedete dobře vládnout a spravovat věci veřejné. Dalším příkladem je třeba naše ČR. Naši lidi se pořád smějou, jak prý jsou Američani blbí a nevzdělaní – ale že svou zemi spravují mnohem líp než my vzdělaní chytráci, to nám nějak nedochází. No nic.

Jako správní turisti jsme si zajeli taky na farmu, kde se pěstují různé druhy koření. S ním to Indové teda uměj.

Jak tak posloucháme vyprávění o vanilce a šafránu, najednou slyšíme nějaký hluk a kolem nás normálně prochází slon. Timi byla v šoku ještě půl hodiny.

Slon se tam normálně koupal, jako kdyby se nechumelilo.

Musím říct, že z takového slona je hromada špíny.

Nervový šok z nefalšované přírody se naše ženy rozhodly léčit v obchodě s oděvy. Bea v každé zemi nakupuje místní hadry – zde se třeba naučila vázat si sárí a nějaká si i koupila.

Děti taky dostaly své indické oděvy. Až jednou přijde nějaký maškarní bál, tak my tam budeme moci jít za celý svět. Ale on asi nepřijde nikdy.

A smutný odjezd. Goa byla překvapivě příjemná – a protože jsme dodrželi všechna pravidla a nikdy se nedotkli žádného jídla ani pití mimo náš hotel, tak se nám dokonce ani neudělalo blbě. Na letišti jsme pak potkali Beiny kolegyně, které využily krátkých prázdnin ke stejnému výletu. Všechny měly zelené tváře a nemohly ani mluvit, jak jim bylo blbě. Na Indii se holt musí přísně, jinak vás ta krásná země sežere.