Minulý čtvrtek nám tu asi hodinu pršelo. Což v této zemi znamená čirou apokalypsu. Ukážu vám, co takový středně silný deštík dokáže s Katarem udělat.

Nejdřív malý meteo úvod. Katar má horké pouštní klima a lidi jsou zvyklí, že pokud něco padá z oblohy, bude to nejspíš holubí trus. Zažili jsme několik let, kdy nepršelo ani jednou. Vzpomínám si na jednu silvestrovskou oslavu s českou komunitou, která se konala u nás doma. Kolem osmé večer přišla řeč na počasí – vzpomínali jsme, kdy naposledy pršelo. „Letos za celý rok ani nekáplo,“ shodli jsme se a připili si na to. O pět minut později se spustil deštík – čtyři hodiny před půlnocí, první a poslední srážky v tom roce.

Na druhou stranu jsou ale i vlhké roky, kdy prší třeba šestkrát. Je to třeba jen několikaminutové krápání velkých teplých kapek, ale je to déšť. V takové roky se sever Kataru zazelená – no, zazelená je silné slovo, ale z písku vyrazí pár trsů rostlin, které jsou všechny šedé a trnité a je na nich vidět, že samy moc nevěří tomu, do čeho se pustily. Dá se ale říct, že je zde na pár týdnů zapnutá tzv. příroda.

Tenhle říjnový čtvrtek se ale stalo něco mimořádného. Drama se začalo odehrávat již dopoledne – na obloze se objevily mraky. To je tak nezvyklý jev, že se všichni v práci šli kouknout z okna. Tady normálně mraky vůbec nejsou. Proto jsou všechny západy slunce jeden jako druhý – všední. Červánky a další vizuální efekty tu nemáme. A proto je tu taky takové horko – slunce jede totálně bez filtru.

Odpoledne nejenže mraků přibylo, ale taky ztmavly. A začala se z ních lít voda a objevily se i blesky. Lidi v práci začali úplně trojčit. Produktivní aktivita se zcela zastavila. Všichni byli přilepení k oknům, mnozí zaměstnanci dokonce vyšli na terasu či vyběhli před budovu. Jásali a nechávali na sebe pršet. Vidíš to krásné počasí?, volali na mě kolegové, deštěm úplně rozjaření. Nemysleli to ironicky – tito nebozí lidé opravdu pokládají déšť za krásné počasí, zatímco slunečno je pro ně počasí ošklivé. Holt když se narodíte v zemi, kde svítí slunce 360 dní v roce, tak to máte všechno převrácené.

Já se svou středoevropskou duší jsem se jen šklebil a do všelidových oslav na terase jsem se nezapojil. Nebudu těm lidem vysvětlovat, že první polovina mého života byla propršená a že nevyžádané dodávky H2O v této podobě z principu odmítám. Ano, chápu, že díky té nechutné věci je moje rodná země zelená. Ale já prostě déšť nemusím – ruinuje denní plány a kazí bicykly. Kdyby to aspoň pouštěli jenom v noci, že by se kytky napily a já měl přes den klid, ale takhle pohodlně to bohužel zařízené není.

Zatímco mí kolegové řičeli, že tohle je nejkrásnější den roku, já jsem znepokojeně pozoroval z okna, že na silnicích se to začíná štosovat. Po chvíli si to uvědomili všichni, lekli se, začali vypínat počítače a hnali se k autům. To samé jsem udělal i já a se mnou i celý Katar.

V autech už se nejásalo. Všichni pochopili, že jde do tuhého a že dneska se možná ani domů nedostanou.

Déšť v Kataru má totiž tu vlastnost, že během krátké chvilky zaplaví polovinu komunikací a učiní je nesjízdnými. Rozhodně aspoň pro malá auta (sedany a další nízké vozy), která mají nízko uložený motor a špatnou brodivost. Půda v Kataru skoro vůbec nesaje vodu – není zvyklá. A dešťová kanalizace ve městě nefunguje. Dřív vůbec neexistovala, takže jsem záplavy při sebemenším deštíku celkem chápal. Před fotbalovým šampionátem ale proběhl gigantický projekt odkanalizování všech ulic, což bylo opravdu mimořádné vzepětí lidských i finančních sil. Zdá se ale, že to nezabralo nebo že tu kanalizaci někdo zapomněl zapnout.

Jak jsem jel domů, viděl jsem, že hladina vody na silnicích rychle stoupá. V jedné chvíli jsem jel po velké tepně Salwa Road, která má 5 pruhů na každé straně a normálně bývá touto dobou plná. Teď jsem byl ale ve svém směru sám. U prvního mostu jsem pochopil proč.

V podjezdech pod mosty se začínaly tvořit louže – co louže, spíš malá jezera. Už krátce po začátku deště byla tahle jezera klidně i půl metru hluboká. Pro malá auta je to smrt – proto se řidiči báli na dálnice s podjezdy vjet.

Situace v rezidenční čtvrti Al Waab (následující ráno). Jak vidíte, i pickupy a landcruisery toho mají plné kecky. Malá auta, jejichž řidiči neopatrně do vody vjeli, se ponořila po motor, párkrát blafla a zhasla.

Následující video natočila naše sousedka z areálu.

Děkoval jsem prozřetelnosti za vysoký náklaďáček, který řídím. Ta moje bedna má oficiální bezpečnou brodivost 82 centimetrů, ale i s tím jsem měl několikrát namále. Vjedete do vody, která má třeba padesát šedesát čísel. Vypadá to bezpečně a v klidu – do okamžiku, než se kolem vás prořítí rychlý landcruiser s netrpělivým řidičem. Jeho auto zvedne vlnu a rázem jste v metrové vodě.

Cesta domů, která normálně trvá 20 minut, mi tentokrát zabrala 2 hodiny. Spousta kolegů s malými vozy ale uvázla až do noci. Technické služby vyslaly do kritických míst cisterny, které odčerpávaly vodu – město jimi hučelo celou noc. V některých školách vytuhli všichni žáci – rodiče a řidiči se totiž nemohli ke škole dostat. Školy rozeslaly všem rodičům SMS, že žáci se nacházejí v bezpečí ve třídách a že jim škola rozdává svačiny a pití z kantýny.

U nás doma samozřejmě také kataklyzma. Voda prosakovala stropem na třech místech. V Timinčině pokoji pršelo přímo na počítač. Po schodišti z druhého patra tekla voda proudem jako malá Niagára. Máme totiž plochou střechu, na kterou se dá vyjít normálními dveřmi, no a pod těmi dveřmi se dovnitř valily masy vody. Bea a Mani (já jsem ještě nebyl doma) se to pokoušeli ucpat barikádou z ručníků, ale froté přehrada nestíhala. Holt barák, který nemá izolaci udělanou ani na oko.

Toto vše po dešti, který trval hodinu a v Česku by byl hodnocen jako středně silný – žádný slejvák. V minulosti už jsme něco podobného zažili – tehdy pršelo dvě hodiny a druhý den byly všechny školy zavřené a děti dostaly prázdniny. Nechci si ani představovat, jakých scén bychom byli svědky, kdyby tu došlo k pořádné průtrži mračen následované třídenním deštěm, jak jsem to znal z domova. To by museli celý Katar zrušit a příští týden postavit znovu. Holt každá země má to svoje. Katar je dobře trénovaný na horko, ale když se probíral déšť, tak ve škole chyběl. Ale co si budeme povídat, dokud je to jednou ročně, tak je to legrace – zajímavé zpestření jednotvárných dnů v poušti.

8 komentářů

  1. Pane Jaroši, je možné, že máte napadený WordPress škodlivým kódem – při otevření toho postu v Safari na iPhone se objeví falešná stránka a nabízí instalaci nějaké podezřelé aplikace.

    • Máte pravdu, zdá se, že mě zasáhl nějaký přesměrovávací rarach. Zkusil jsem s tím něco udělat. Jestli to nepomohlo, tak přeinstaluju web. Díky za upozornění.

  2. Mě se to dělo taky, myslel jsem si, že to je nějaký kód v reklamách. Upřímně jsem nikdy nepochopil ty reklamy na Vašem webu. Počítám, že za celý rok z toho máte asi tolik, jako za minutu práce a finanční efekt tudíž nebude pro Vaši rodinu zcela zásadní.

    Jinak díky za skvělé články jako tento. Pobaví a ještě si člověk víc váží, že je doma a ne někde v tramtárii.

    • Ta infekce s přesměrováním už by měla být vyřešená – doufám tedy. Bylo to nějaké napadení původně prý přes komentáře. Nainstaloval jsem bezpečnostní plugin Sucuri a po zaplacení to milostivě i vyčistili (nadvakrát), tak snad úspěšně.

      S těmi reklamami to je dobrý postřeh. Původně jsem je tam měl proto, že v jednu chvíli jsem přešel na takový složitější „magazínový“ design a ty reklamy mi to opticky dělaly takové „opravdovější“, víc jako velký web. :-) Příjem z nich žádný, akorát ještě leda daňová neplecha. Od té doby jsem ale začal zase spíš zjednodušovat a teď po vašem příspěveku jsem je vyrazil úplně a jsem spokojený. Dík.

  3. U mě žádné přesměrování. Chodím sem tam průměrně jednou za měsíc a web byl předtím trošku rozbitý, špatně se zobrazovaly fotky a úvodní stránky. Teď už to vypadá dobře. Tak aspoň něco reinstall zvládl. Jinak kdyby potíže přetrvávali, klidně bych doporučil nějaké lidi z Fiverru, co to za pár dolarů opraví, ale to asi nebude váš případ. K dešti… tím vyfoceným tunelem jste tedy předpokládám projel.

  4. Dobrý den, pane Jaroši,
    zvědavě se ptám, zda se i při tak jednotvárném katarském počasí vyplatí sledovat předpověď počasí a zda se případně dá na takovou dešťovou „katastrofu“ na základě předpovědi připravit?
    Děkuji.

    • Dobrý den, je pravda, že předpověď počasí tu moc nesledujeme. Jen já se někdy před víkendem dívám na aplikaci Windy, která předpovídá (velmi dobře) sílu a směr větru – je to důležité pro kolo. Je tu bohužel dost větrno, hlavně na jaře. Mimochodem, tu aplikaci vytvořil Ivo Lukačovič ze Seznamu, a je celosvětově hodně oblíbená.

      Zajímavé – když už člověk na předpověď počasí narazí – jak přesné ty místní předpovědi jsou. Oni třeba řeknou – za šest dní přijde silný vítr (nebo déšť) – ono a se to fakt přesně naplní. Nemyslím si, že by tu byli nějací chytřejší meteorologové. Ale ten systém počasí je tu prostě mnohem jednodušší. Oni viděj bouřky nebo jiné klimatické zvláštnosti přicházet už zdálky přes saúdskou poušť, a ze zkušenosti už vědí, kdy to přijde. Modelování je tu asi jednoduché. Až tady jsem pochopil, v jak složité situaci z hlediska počasí se nachází Česká republika. Všechny ty studené fronty, teplé fronty, vzduch přicházející z Baltu nebo ze Severního moře – ve výsledku se u nás mění počasí každé dva nebo tři dny a naši meteorolové mají mnohem těžší se trefit. Tady předpovědi vycházejí.

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno