První bydlení v Kataru

Za dva dny sem dorazí Bea a děti, pro které jsem minulý týden konečně vybojoval vízum. Jsem si jistý, že to pro mě bude nejlepší okamžik roku. Jak stárnu, tak se mi čím dál častěji vybavují věty ze Silmarilionu, mé životní knížky, kterou jsem četl v roce 1992 a kterou už jistě nic nepřekoná. A v téhle situaci se mi chce zvolat s dávným heroldem Eönwëm: „Buď zdráv, Eärendile, nejslavnější z mořeplavců, vyhlížený, jenž přicházíš nečekaně, vytoužený, jenž přicházíš proti všemu očekávání! Buď zdráv, Eärendile, jenž neseš světlo starší než Slunce a Měsíc! Nádhero Dětí Země, hvězdo ve tmě, klenote v zapadajícím slunci, zářící z jitra!“

Akorát že na místě Eärendila je samozřejmě moje žena a nenese světlo starší než Slunce a Měsíc, ale dvě děti, které jsou mladší než některé moje košile, ale pro mě vzácnější než Eärendilovy klenoty.

Jestli tomu nerozumíte, tak si z toho nic nedělejte, hned klesnu na přízemnější úroveň, jak se to v těchto internetových časech sluší.

U příležitosti rodinného setkání jsem si uvědomil, že bych se měl přestěhovat, což vám tu teď v krátkosti popíšu. Někoho může zajímat, jak to bydlení tady v Kataru vypadá z pohledu nováčka.

Na začátku mi firma zajistila bydlení v rezidenci Somerset Apartments v mrakodrapové čtvrti West Bay. Vlastně se mi tam docela líbilo, ale měl jsem tam jen 3+1 a pro děti bych přece jen potřeboval alespoň o pokoj víc. Takže jsem jednou pátek ráno hodil věci do auta a vyrazil o dům dál. A to doslova.

Po dvou měsících opouštím Somerset. Mých pět švestek se krásně vešlo do jednoho auta – tak se pozná chlapská domácnost. Moje drahá žena by na totéž potřebovala tanker třídy Suezmax. Ano, mezi těmito dvěma živočišnými druhy jsou pořád určité rozdíly.

Většina Evropanů v Kataru bydlí v tzv. compoundech, obytných komplexech, kde je pár domků, nějaký ten společný bazén a hlavně vysoká zeď a brána se zubícím se vrátným. Asi tak taky skončím, ale zatím jsem pro samou práci vůbec neměl čas takové trvalé bydlení hledat. Řekl jsem si, že to lépe zvládnem společně s Beou. No a taky se mi vlastně docela zalíbilo bydlení ve West Bay – přece jen je to čtvrť přímo u moře a je tu všechno na dosah ruky. Drtivá většina compoundů je od moře dost daleko v západních čtvrtích, kam jsem zatím neměl moc důvodů jezdit.

A tak jsem si řekl, že se zatím přesunu do vedlejší věže, kde jsou taky servisované apartmány, ale novější a s lepším výhledem. Moje nová věž se jmenuje Governor Suites & Residences a patří nějakému šejkovi, který je taky stylově podepsaný na nájemní smlouvě. Věž byla dokončena teprve vloni, takže je to funglovka.

Příjezd do Governoru. Na nic jsem zaplaťpámbu nemusel sáhnout, všechno vyřídili tito hodní chlapci, jejichž nehynoucí vděčnost jsem si koupil za sto rijálů.

Toto bohužel není můj obývák, ale vstup do baráku a recepce. Typický arabský styl, který mi náhodou velice konvenuje.

Vycházím z výtahu v našem 16. patře. Furt to vypadá docela dobře a materiály jsou zřetelně lepší než obvykle doma – dobrý kámen a tak. Ale kvalita provedení je samozřejmě indicko-pákistánská, takže sem tam se nějaká mramorová dlaždice může viklat a v nedbale izolovaných oknech hučí meluzína. To ale každý cestovatel ví, že na jih (a možná skoro každým směrem) od ČR jsou baráky stavěné fórověji.

Hlavní ložnice. Teď už tu takový pořádek není.

Výhled z toho okna, co je na předchozím obrázku. Ty baráky dole jsou ambasády arabských zemí (však se ulice taky jmenuje Diplomatic Street), nic jiného se už u moře stavět nesmí.

Tohle bude Timinčin pokoj. Samozřejmě se to brzo pořádně zaneřádí, zabarví a zabydlí.

A nejmenší ložnice bude Martínkova.

Obývák. Jediné, co jsem v něm udělal, bylo vypnutí klimatizace. Kdybych chtěl, aby mi byla zima, tak jsem mohl zůstat v Čechách.

A pro zajímavost kuchyně. Na desce je veškeré moje jídlo, které mi muselo vydržet na týden, než přijede Bea. Voda je tam jen na efekt, protože ji bohužel nepiju. Ale rodině by se mohla hodit.

Určitě vás bude zajímat, kolik to koštuje. Nemám žádný problém to prozradit, vždycky jsem vsázel na maximální otevřenost. Navíc se ty relace dají snadno dohledat na expatských fórech. Takže – byt má podle tvrzení Governoru 180 m2 (což beru trošku s rezervou, ale OK, zhruba to asi sedí), tři ložnice, tři koupelny, kompletní servis a úklid dvakrát týdně. Měsíčně to stojí 17 500 QAR, což je podle aktuálního kurzu 94 500 korun. Je to taková střední třída. Baráky v takových těch klasických compoundech se pohybují kolem 16-18 tisíc QAR, ale vilka u moře ve West Bay Lagoon stojí v pohodě 35-40k QAR, což už je hodně. Zase na druhou stranu někteří borci jezdí do městeček kolem Dohy, třeba do takové Wakry, kde jsou nájmy v jednotkách tisíců. No a pracovníci z jihovýchodní Asie kolikrát přespávají v regulérních táborech, kde platí třeba stovku měsíčně. Každý si vybere. Nám Evropanům firmy obvykle platí příspěvek na bydlení a je na vás, jestli z něj něco ušetříte, nebo ho naopak celý rozfofrujete a ještě si připlatíte za lepší bydlení.

I po několika dnech jsem s bydlením v Governoru spokojený. Akorát okna by potřebovala umýt, ale to samozřejmě zvládnout nemůžu, na to čas od času jezdí borci na lanech. Ale jinak jsem s lokalitou spokojený a doufám, že se tu bude líbit i Bee a dětem.