Bea je moje báječná manželka. Je to Maďarka, ale aby se to nepletlo, tak pochází z rumunského města Szatmáru (Satu Mare).
Jak se Čech jako poleno ožení s příslušnicí maďarské menšiny v Rumunsku? No, taková věc se semele jako nic. S Beou jsme se se potkali v roce 1997 na univerzitě v německém Erlangenu. Když nám škola skončila, jel jsem Beu navštívit k nim domů a už mi to zůstalo. Čtyři roky jsem pak za Beou jezdil vlakem, 16 hodin tam a 15 zpátky. Přesně tak, kvůli rotaci Země byla zpáteční cesta o hodinu kratší. Nebo to možná bylo tím, že zpátky jezdilo InterCity.
V roce 2001 jsme se vzali a Bea přišla do Čech. Někteří lidi měli před svatbou pochybnosti. Říkali mi – vážně si chceš vzít holku, se kterou jsi strávil dohromady asi 96 hodin? Protože takhle nějak to časově fakt vycházelo. Ale my jsme věděli, že k sobě patříme, že to bude v pořádku.
A taky že jo. Teď už jsme spolu přes 20 let. Narodily se nám dvě děti. Tímea neboli Timi už je 17letá slečna, Martínkovi je 13. Nějaký čas jsme žili v Turecku, pak v Maďarsku, teď jsme zase v Kataru. A všude, kde jsme žili, jsme žili rádi. Pro nás je domov tam, kde jsme my dva.