Království kněze Jana
„Hrdý, smělý, nespoutaný
národ Maďarů byl –
dvojsečný meč, který tasen
vpravo vlevo hubil;
a tak vpravo, vlevo, všude,
kde se ujal díla,
pustinou se stala země,
v šíř i v dál tam vlčí smečka
skučela a vyla.
Venku Němec, nejčastěji
ranou postižený,
postrašil se a kul pikle,
všecek zachmuřený;
nestačím-li na lva, soudil,
stačí v zemi díra,
načež jámu vykopal mu,
již – co jinou podlost – zakrýt
Kristova má víra.
„Vy kobylky asiatské,
kočovní pohani,
ať Bůh vaše duše zmaří
v pekelném plameni!“
…
Čtvrté přikázání: splyňte
ochotně s jinými,
sláb je Maďar, nesrůstá-li
s národy cizími!
Cizince zvi nejrůznější,
vsaď si do kožichu,
a když z vlastní chalupy tě
budou vyhánět, pak snes to
trpěliv a v tichu!“ (30)
