Arabská svatba

Náš vrchní ředitel (ten s velbloudí farmou) ženil syna a nedal jinak, než že taky musíme přijít. Byla to moje první arabská svatba – a kupodivu to vůbec nebylo špatný!

Samozřejmě mě zajímalo, jak se Katařani poperou s ženskou otázkou. Všichni víme, že méně chlupaté pohlaví svatby miluje a navštěvuje je s urputností hodnou lepší věci. Říkal jsem si, že uvidím haldy arabských princezen, že v kruhu rodinném se holky určitě odvážou a že možná dojde i na sundání šátků z obličejů a podobné orgie.

Ale ne! Už před akcí mě kolegové informovali, že svatba bude čistě mužskou záležitostí a že za ženy nepřijde dokonce ani nevěsta. Což prý atmosféru na svatbě neobyčejně uklidňuje. S odstupem jsem kolegům musel dát za pravdu – atmosféra byla klidná až moc.

Dále jsem se trápil otázkou svatebních darů. Co přinést na svatbu velkému katarskému šéfovi, který má všechno, a i to všechno má nejspíš ve zlaté metalíze? Naštěstí i tady mi dopředu poradili. Nemám se prý vůbec trápit, od hostí se žádné dárky nečekají.

Celá akce začínala asi v 7 večer. Tohle je fotka hned ze začátku, takže je ještě prázdno. Velký sál byl vyložený parádními tepichy, jak se tu rádo dělá. Sebekriticky jsem musel uznat, že každý jednotlivý tepich stojí asi tolik, jako koštovala celá naše svatba v roce 2001. No ale my jsme zase měli židle blíž u sebe a měli jsme to takový útulnější. Každej má holt něco.

Nejužší rodina vítá hosty před stěnou z živých květin. Ženich je čtvrtý zleva, otec ženicha pátý zleva. Je to borec, kterého opravdu respektuju.

Postupně se scházejí lidí, korzují po hangáru, berou si od sluhů čaje a fotí se s přáteli. Jako třeba tady. Tohle je část našeho marketingového týmu. Na fotce jsou hned 3 Češi a Slováci a já jako čtvrtý to fotím. Jo, máme tady docela silnou českou komunitku. Kolegové jsou tu neobyčejně dobře zapsaní a vedou ty nejdůležitější projekty, takže už jsem měl spoustů mítinků a briefů čistě v češtině.

Byla to první svatba v mém životě, kde se neřešilo, jak kdo vypadá a koho v rodině zas berou plotýnky. Hosti se bavili hlavně o Messiho gólech a o nejlepších motorizacích pro Porsche 911 – prostě jako vždycky, když se sejdou chlapi. Když byly šestiválce probrané, začala kultúr – šavlový tanec.

Přiznám se, že šavlový tanec se mi docela líbil. Hudebníci a chlapi s meči se rozestavili do velkého U a začali svoje choreo. V tomto účku pak chodil kolem dokola zvětšující se průvod svatebčanů, do kterého se nakonec zapojil i ženich a jeho táta. Všichni v průvodu, včetně úplně malých kloučků, mávali synchronizovaně svými meči – a celkově to vypadalo velmi esteticky. Překvapivě se mi líbila i hudba, i když jinak na ty táhlé arabské tóniny nejsem. K šavlovému tanci ale hráli velmi příjemně.

Šavlové choreo

Klouček se šavlí

Asi v 9 večer, zatímco tanečníci stále šavlovali, se na straně sálu otevřel catering. Byly tu tucty a tucty kulatých stolů, každý asi po 10 lidech. Uprostřed každého stolu bylo tradiční pečené jehně s rýží, ze kterého si všichni brali rukama. Po straně pak byly další stoly s 2-3 pečenými velbloudy a vším dalším jídlem, co Arabové mají rádi. Vesele se konverzovalo a nálada byla výborná. Od jídla se pak lidi vraceli zpět k šavlovému tanci.

A to bylo všechno. Kolem desáté se hosté začali vytrácet a u šavlovačky postupně zůstala jen nejužší rodina. Záliv není na žádné party přes noc.

A kde zůstaly ty ženský, ptáte se asi. Bylo mi řečeno, že ženy mají separátní oslavu v nějakém jiném hotelu. Tam jsou odhalené a užívají si nějaký ten dámský odvaz. Kolem desáté, jedenácté večer, když mužská oslava končí, přijede ženich na ženskou párty a slavnostně si dojde pro nevěstu. Při jeho vstupu do místnosti se ženy samozřejmě zahalí a vítají ho typickým šťastným trylkováním, které je rozšířené po celém Blízkém východě. Jestli si ho chcete poslechnout, dobrá ukázka je na tomto Youtube videu.

V konzervativnějších rodinách si pro nevěstu jde jen ženich, u volnomyšlenkářů ho doprovází i jeho nejužší rodina – otec, případně bratři. A to je prosím jediný kontakt mezi oběma rodinami během svaby. Inu, každá kultura je jiná.

Celkově musím říct, že se mi to docela líbilo. Mělo to takový uměřený a důstojný ráz, ostatně jako všechno, co lidi ze Zálivu alébrž Gulfies dělají. Není to tady žádný Afghánistán ani Egypt, aby borci stříleli do vzduchu z kalašnikovů a dělali virvál. Bez alkoholu se samozřejmě nerozjede zábava v našem slova smyslu, ale zase nikdo nepřevrací stoly, nikdo nehodí šavli a nevedou se takové ty ovíněné řeči. Vůbec mi to nevadilo a příště bych šel znovu.