A přišel podzim

O víkendu konečně v Kataru udeřil plnou silou podzim. Poznal jsem to ve čtvrtek v noci, když jsem vezl Beu z české dámské jízdy v hotelu La Cigale.

Mimochodem, Češi tady v Kataru fakt drží partu a chovají se velice společensky, úplně jinak, než se od Čechů v cizině očekává. Česká banda se schází každou středu večer na starém tržišti Souq Waqif a jsou to skvělé akce. Bývá tam tak 10-15 lidí a je to zajímavá směsice – doktoři, stavitelé, fyzioterapeutky i kondiční trenéři, lidi z mobilních operátorů i z Qatar Airways, prostě co vás napadne. Hrozně fajn parta. Ženské pak navíc mají ještě svoje vlastní mecheche jednou za měsíc. Příznačné je, že my chlapi na tržišti pijeme tak akorát čaj, zatímco ženské se scházejí v pětihvězdičkových hotelích, kde alkohol teče proudem a vůbec tam dochází k pokleslostem západního typu. Tolik k rovnoprávnosti pohlaví mezi Čechy.

Ale zpátky k podzimu. Všiml jsem si ho tak, že když jsme o půlnoci jeli z La Cigale do West Bay, poklesla teplota na teploměru v autě na 29 °C. Úplně jsme vykřikli překvapením. Bylo to poprvé za mnoho měsíců, co jsme viděli teplotu začínající dvojkou – myslím, že naposledy to bylo počátkem května nebo koncem dubna. Bylo nám při těch 29 stupních až nepříjemně chladno. Chápu, že to zní hrozně zpovykaně, ale je to tak. Člověk si na teplo děsně rád zvykne.

Tady je záznam z Facebooku, abyste viděli, že to tak vidí i ostatní. Kolegyně Alena si stěžuje, že pokles teploty na 39 stupňů ji přinutil vzít si dlouhé rukávy. A to se to mělo ještě o deset stupňů zhoršit! Ano, podzim v Kataru dovede být krutý.

Nemůžete se divit, že si lidi stěžují na náhlý pokles teploty. O týden dřív to ještě bylo jiné kafe. V pátek 20. září jsme si udělali výlet do pouště nad vesnicí Zekreet. Projížděl jsem zrovna malým údolíčkem mezi skalami, když jsem si všiml rekordních 56 stupňů. Zastavil jsem, abych si to vyfotil, ale než jsem vytáhl foťák, už tam bylo 57 °C. Bylo to jen lokální mikroklima a když jsme vyjeli ze skal, tak to přešlo, ale stejně – i na moje poměry byl ten den hic.

Mimochodem, takhle vypadalo to údolíčko.

Oblast Zekreet (červené áčko) je malý poloostrov na západním pobřeží Kataru, asi 90 km od Dohy. Na téhle mapce vidíte víceméně všechny obce, které v Kataru stojí za řeč – hlavní město Doha a pak městečka Al Khor, Dukhan, Al Wakra a budoucí město Lusail, které se zakládá na zelené (žluté) louce.

Zvětšit mapu

Takže jak to s tím počasím v Kataru vlastně je? Když to řeknu krátce – já katarské počasí miluju. Vždycky jsem chtěl žít někde, kde je pořád slunce a čtyřicet ve stínu. A vždycky jsem nesnášel chlad a provazy deště a ocelovou oblohu. Pod 10 °C mě přestával bavit život. V Kataru jsem se tedy našel.

Když chcete vědět, jak je právě teď v Kataru, mám na to jednoduchou pomůcku. Vezměte teplotu v Praze, přičtěte k ní 20-30 stupňů a obvykle se trefíte. Funguje to tak celý rok. V zimě bývá okolo 16-20 stupňů, nejníž to reálně klesá ke 14 °C. Tak chladných dnů je jen pár, ale koupil jsem si kvůli nim elektrický radiátor, protože tady jinak v domech žádné topení neexistuje. Na jaře a na podzim bývá pohodových 25-35 stupňů. V létě se to pak hrabe k padesátce. Deset měsíců v roce je to teplo suché, což věci hrozně zjednodušuje. V suchém teple se vůbec nepotíte a celkově je to příjemné. Můžu vás ujistit, že 40 stupňů v Doze je mnohem snesitelnějších než 30 stupňů v Praze. Problém nastává jen ve dvou letních měsících, kdy jsou zároveň vysoké teploty i vysoká vlhkost. V červenci a srpnu totiž fouká převážně z jihu a vítr je cítit monzunem. Samozřejmě neprší, ale vlhkost je taková, že to vyjde nastejno. Ujdete 10 metrů ze sprchy a už jste zase tak zpocení, že se můžete do sprchy zase vrátit. Od září do května fouká převážně ze západu a severozápadu, což znamená suchý pouštní vzduch.

Déšť není něco, co by nás tu rušilo. V běžném roce bývá tak 5-8 deštivých dnů, jsou ale soustředěny téměř výhradně od listopadu do dubna. Letošní rok je prý ale výjimečný tím, že pršelo ještě koncem května, což je nevídané. Když se řekne deštivý den, tak tím samozřejmě nemyslím, že by od rána do večera lilo jako z konve. Katarský déšť trvá většinou tak 3-5 minut a tvoří jej několik teplých velkých kapek, které vám hrozně zaneřádí auto, protože padají s pískem. V listopadu či prosinci se prý může vyskytnout i vydatnější přívalový déšť, který v mžiku rozvodní ulice. Není tu totiž dešťová kanalizace a země vůbec neumí déšť pobrat. To jsme tu ale ještě nezažili.

Nejlepší na katarském počasí je ovšem světlo. Každý den vstáváte do plného slunečního svitu, což je naprosto zásadní pro dobrou náladu. Až tady jsem pochopil, jak hrozně mi vadily domácí plískanice, mlhy a tma. Slunce vás nutí tak nějak víc se usmívat a brát věci s nadhledem. I tady samozřejmě bývají občas mraky, ale nejsou tak silné a nedokážou světlo úplně pohltit. To mi vyhovuje.

Špatné počasí tu je taky, to ne že ne. Špatné počasí v Kataru znamená hlavně to, že je vítr. Funí tu mnohem silněji než u nás. Teď v létě žádný vítr nebyl, ale na jaře bylo pár dní, kdy se mezi mrakodrapy skoro nedalo jít pěšky. V prolukách mezi domy vás vítr skoro nadzvedává. Proto tady tolik Čechů a vůbec Evropanů pěstuje kitesurfing a tak. Já na to jdu trošku jinak – hrozně v Kataru přibírám, takže je méně a méně pravděpodobné, že by mě vítr zanesl třeba do Ománu nebo dalších nepohodlných končin. Kvůli větru tu tak 10-12krát do roka bývá písečná bouře. Pár jsem jich tu letos viděl, ale zatím žádná nebyla taková, jakou jsme zažili vloni v Kuvajtu. Přece jen jsme na poloostrově obklopeném mořem, což nás chrání. V Kuvajtu je rozhodně větší prašno a i v Dubaji jsou podle známých hustší bouře než tady.

Když už jsem tu nakous ten Zekreet, tak je pár dalších pohledů na ty skalní hřiby. Bílé skály tady zvláštně erodují právě kvůli větru a slunci.

Ty hřiby jsou větší, než se zdá. Jsme kousek od moře, ale pláž tu není dobrá. Moře je příliš dlouho příliš mělké, navíc jsou v něm velké kameny. Lepší pláž je kousek dole pod Zekreetem.

Vjezd to opuštěné vesnice.

Svérázná místní architektura.

Opuštěné sídlo v poušti. Prý se tu natáčelo i několik filmů. Dovnitř nás pustil usměvavý černoch, zřejmě Súdánec. Dali jsme mu sami od sebe deset riálů, on nám velmi mile nabízel čaj.

Katarští stavitelé znají jen jednu barvu fasády – tuhle. Shodou okolností je úplně shodná s barvou okolního terénu. Žijeme v béžovo-modré zemi.

Pouštní pevnosti mají jednoduchý styl, ale má to něco do sebe.

Děti vyšplhaly na bránu, ale mají toho dost. Horka už snášejí výborně, ale těch 57 stupňů je přece jen znát. A ještě je táta nutí koukat do sluníčka. Ale drandění na muldách v poušti se jim hrozně líbilo a hned by jely znova.

Dneska to teda byl trošku tematický maglajz. Sám jsem z toho blázen, ale neříkám nic, protože příště může být ještě hůř.