Specialized S-Works Shiv SRAM eTap 2020

Shiv je anglicky nůž – teda přesněji taková ta samodomo kudla, kterou si vyrábějí vězni v lapáku. A tohle kolo se tak jmenuje asi proto, že krájí vzduch jako žádné jiné. Je to speciál na časovky, střela s plochou dráhou letu, drtič KOMů na Stravě – a moje nejoblíbenější kolo. Ne nejvíce používané, ale nejoblíbenější. Užívám si na Shivu každý kilometr – hlavně proto, že s tímhle kolem mám pocit, že nešlapu, ale že letím.

Proč Shiv

V roce 2020 jsem zjistil, že mě baví časovky a že potřebuju časovkářský speciál. Kola pro časovku jsou těžká, nepohodlná, špatně se ovládají – ale jsou úžasně rychlá. Velká část té rychlosti pochází z toho, že ležíte na řídítkách a jste velmi aero. Je to rasovina na záda – asi byste takhle nechtěli jet stovky kilometrů, od toho jsou klasická silniční kola – ale časovky mívají jen pár desítek km, takže se to dá vydržet.

Ležení na řídítkách. Jedu na své „tréninkové“ silnici, fotí Bea. Fotka je z mých začátků se Shivem, držení těla je tu ještě daleko od ideálu. Snažím se teď tlačit hlavu níž (model hladová želva), aby přilba šla do roviny se zády.

Nejdřív jsem okukoval Trek Speed Concept, protože Trek je „moje“ značka. Ale Speed Concept už je na trhu pěkných pár let a ani se třeba nedělá s kotoučovými brzdami – měl bych u něj pocit, že si kupuju dědouše, rychlého sice, ale dědouše. Díval jsem se i na Canyon Speedmax, který se tady v Kataru na časovkách vidí asi nejčastěji. Ale mám takovou (možnou hloupou) pověru, že Canyonům praskají karbonové rámy. Dokonce i jeden můj kamarád tady zažil pověstný „Canyon crack“ a přestoupil kvůli tomu k jiné značce… Možná jsou to jen ojedinělé incidenty, ale nějak mi to sebralo na Canyon chuť.

No a pak jsem na internetu viděl model S-Works Shiv od Specialized. Kolo s tak bizarní ploutví a s takovým tvarem rámu, že to vypadá, že ho kreslil cvičený orangutan nebo nějaké chytré prase z videa na Facebooku. Ale aspoň jsem si ho hned zapamatoval. Začal jsem o něm číst víc a víc, recenze se mi líbily – až jsem jednoho dne napsal email do českého obchodu v Radotíně, aby mi ho postavili a poslali poštou.

Koupě

Nejdřív jsem si musel vybrat, který z druhů Shivu pořídím. Minimalistický model vyloženě pro časovku, nebo divočejší verzi pro triatlon?

Tohle bych měl asi vysvětlit. Od začátku mluvím o časovce, ale najednou uvažuju o triatlonovém kole. Jak to přijde? Nebojte se, nejsem žádný triatlonista a ani v budoucnu nemám v plánu dělat ty divné pohyby nohama, kterým se říká běh. Pravda ale je, že kola pro časovku a pro triatlon mají hodně společného. Triatlonistů je násobně víc než časovkářů, takže pro výrobce je triatlonový trh mnohem důležitější a utrácí se v něm víc peněz za vývoj. Triatlonová kola využívají toho, že nemusí plnit přísné limity cyklistické federace UCI. Stačí jim dodržet regule triatlonové unie ITU, která je mnohem progresivnější, dovoluje bláznivější tvary rámů a celkově rychlejší mašiny. Triatlonová kola mívají víc úložných prostor pro jídlo a pití (časovkářské speciály nemají žádné) a jsou praktičtější, pokud na nich chcete jezdit i delší tréninky.

Jak vidíte na obrázku, triatlonová verze Shivu od Specialized má několik odlišností. Jednak má vzadu ikonickou ploutev, která zlepšuje obtékání vzduchu a zároveň funguje jako vodojem. Dále má triatlonová verze širší trubky přední vidlice, což je opět aerodynamicky lepší, ale UCI by to nerozdýchala. No a konečně má to vínové kolo i speciální odkládací prostor v rámu, kam si můžete dávat třeba energetické gely.

Moje rozhodování bylo jednoduché. Závody, které jezdím, nejsou až tak superprofi, aby se tam přísně dodržovala pravidla UCI. Pořadatelé připouštějí na start i kola triatlonová, protože co by taky bez početné triatlonové komunity dělali. No a já jsem věděl, že na kole budu často jezdit i delší tréninky, a na to tady v Kataru prostě musíte mít s sebou pití. Takže volba padla na verzi triatlonovou – a nelituju toho.

Lidi ve Ski a Bike Centrum Radotín byli opravdu vzorní – dobře mi poradili s komponentami, kolo sestavili, poslali mi fotku a pak mašinu odeslali kurýrem až sem. Tady žádný obchod Specialized není, takže když už mám kolo objednávat z ciziny, tak proč ne rovnou z domova. Aspoň podpořím českou ekonomiku.

Místo narození: Praha západ – Radotín. Tahle fotka se Ski a Bike Centru povedla!

Kolo dorazilo do Kataru během pár dní, dobře zabalené a nepoškozené. Stroj jsem nechal odborně sestavit ve svém oblíbeném místním obchodě a éra ležení na bicyklu mohla začít!

Popis kola a komponent

Takhle kolo přišlo z krámu. Vínová barva je úžasná – všichni ji tu obdivují a myslí si, že byla dělaná na zakázku pro Katar, protože vypadá jak místní vlajka. Pravda je ovšem taková, že žádná jiná na výběr nebyla. No co, nezasloužený úspěch je taky úspěch!

Předoboční pohled. Všimněte si těch dvou monstrózních fošen, ze kterých je udělaná přední vidlice. Zajímavé je, že se nahoře nespojují – i to je prý aerodynamicky příhodné, ale cyklistická unie by to neschválila.

Dvě zadní kola. Možná jste si na srovnávacím obrázku nahoře všimli, že k časovkářské verzi se dává plný disk Roval 321, zatímco triatlonová verze měla vzadu zapletené kolo Roval CLX 64. Ten disk jsem pokládal za jedinou opravdovou přednost časovkářské verze, a tak jsem si ho na svoje kolo nechal dát taky. Mám tedy teď vzadu dvě možnosti a můžu je střídat podle situace – na trénink stačí normální zapletené kolo, na závody přezujeme na disk.

Mimochodem, všechna ta kola mi připadají naprosto skvělá. Ten disk je suverénně nejrychlejší – to poznám i já. A má krásný svištivý zvuk, když to opravdu rozjedete. Je samozřejmě citlivější na boční vítr a Katar je hodně větrná země. Musíte dávat pozor třeba při výjezdu z tunelů, kdy vás náhlý poryv větru může klidně odfouknout a odnést do Íránu nebo nedejbože Saúdské Arábie. Takže v těch úplně nejextrémnějších podmínkách je lepší se disku vzdát a šoupnout tam normální kolo s výpletem. Ale i to normální kolo CLX 64 je skvělé – Specialized tvrdí, že je to vůbec nejrychlejší zapletené kolo na světě. Vepředu ho mám taky a nic rychlejšího jsem ještě nenašel.

Pohled na disk z druhé strany. Kolo je asymetrické – z téhle strany má výrazně čočkovitý tvar, kdežto na druhé straně museli kvůli kazetě a řetězu udělat trošku dolík. Všimněte si dole „kapličky“, ve které se schovává ventilek.

Detail ventilkové kapličky…

A protože otevřená kaplička by samozřejmě narušovala posvátné proudění vzduchu, tak ji na závody přelepuju samolepkou na míru přímo od Specialized. Jak vidím na fotce, je mrcha trošku vyboulená! To bude asi důvod, proč jsem posledně nevyhrál…

Když se kolo zváží s výpletovou konfigurací, má 9.52 kg. U časovkářského kola to sice není tak podstatné, protože do kopců tu nejezdíme a aero přebije váhu, ale pro úplnost.

No a s diskovým kolem hmotnost stoupne na 9.72 kg. Váženo s pedály Shimano Dura Ace 9100, s přidaným držákem na počítač a držákem na láhev, ale bez láhve a bez počítače.

A teď už se podívejme na tu záhadnou ploutev pod sedlem. Je v ní schovaný vak na vodu, do kterého se vejde 1.2 litru tekutiny. Je to speciální vychytávka, která byla vymyšlena pro závody jako havajský ironman a tak.

Z vaku jde hadička, která prochází celým rámem (spodní cestou) a ústí nahoře na řídítkách. Na hrazdě ji přidržuje malý magnet – viz můj palec. Myšlenka je taková, že máte docela velké množství tekutiny schované v aerodynamicky příznivé ploutvi a můžete pít ve skloněné poloze, což je opět z hlediska obtékání vzduchu mnohem příznivější než šátrat někam pro láhev a operovat s ní za jízdy.

Tohle je vyndaný vak na vodu – výrobce mu říká FuelCell.

Vak se dodává i s čisticím kartáčkem na opravdu dlouhém drátě – to je na protažení hadičky.

Pro zajímavost – tady jsem ploutev odendal…

… abyste mohli vidět vedení hadičky. Hadička jde dolů ke středu…

Tudy pak opouští spodní trubku…

A vstupuje do tohoto zabordeleného prostoru, který je normálně schovaný pod krytkou. Zde jsou i kabílky řazení a brzd. Odtud jde ještě hadička nahoru…

Až sem.

A víte, co vám řeknu? Ono to funguje. Je to fakt docela dobrý systém. Z hadičky se pije bez problémů a člověk přitom prakticky neztrácí rychlost. Člověk se cítí jak americká stíhačka tankující za letu. Nechci ani vědět, co si myslí lidi, kteří jedou proti mně a vidí mě přisátého na řídítkách s hadičkou u pusy.

Jediný opruz je, že hadičku a vak je potřeba po každé jízdě vytáhnout a vyčistit, aby se vám tam nerozmnožily miliardy nepřátelských bakterií. Ale to už zvládnu za dvě minuty. V praxi to používám asi takto: když jedu na dlouhý trénink (100 km), tak rozhodně naplním FuelCell a obvykle i přídatnou láhev. Když mám kratší trénink ve všední den (do 50 km), tak se s hadičkou nepekelím a vystačím si jen s klasickou láhví. No a když jedu závod, krátkou časovku, tak nepiju vůbec, sundám láhev, vyndám hadičku, udělám kolo co nejklouzavější. Zadní ploutev ovšem na kole nechávám i tak, protože s ní to jezdí lépe než bez.

Když jsme u té praktičnosti, tohle kolo je hotový cargo zázrak. Jak nějaká šlapací dodávka. V rámu je i tahle gumová kapsa.

Kapsa se dá snadno vyjmout nebo se v ní dá šmátrat za jízdy.

Triatleti mají v kapse vozit energetické gely (vejde se jich tam fůra) a další drobnosti. Já tam vozím extra malou karbonovou pumpičku, páky na měnění pneumatiky, nějaké nářadíčko…

A v dutině pod kapsou mám náhradní duši. No není to paráda? Ani na dlouhé cesty není potřeba přidělávat taštičky a další harampádí.

Řazení je elektronické – opět sada SRAM Red, stejně jako u mého hlavního kola. Chtěl jsem schválně to samé, protože je výhoda mít jeden systém řazení a moci sdílet baterie, řetězy a další díly. Jestli to nebyla chyba, o tom ještě píšu níž.

V každém případě je vepředu jen jeden převodník – z továrny je to plný tác se 48 zuby. Proč, to už asi uhodnete – je to aero… A tohle kolo je stavěné čistě na let po rovinách, žádné alpské průsmyky s ním zdolávat nebudu, takže přehazovačka vpředu by akorát zbytečně vířila vzduch. Řetěz je opět sramácký s plochým vrškem. To Q je integrovaný power meter neboli wattmetr, pro mě absolutní nutnost v tréninku – ostatně SRAM už tenhle časovkářský převodník bez powermetru ani nedělá.

Vzadu je opět 12kolečko, ovšem tady je přece jen s větším rozsahem 10-33 zubů. (Na Madonu mám 10-28.)

Zde je pohled na celou sadu pěkně přehledně. Řazení na zadní kazetě používá tu samou baterii jako moje silnička Trek Madone. Dobíjím ji pro jistotu zhruba po každé třetí jízdě.

Řadí se nejčastěji těmi malými kulatými puntíky na konci těch užších zvednutých řídítek.

Ale jde to i na spodních širokých řídítkách. Když si všimnete, tak u palce mám takovou bulku. Tam je pod páskou schované další tlačítko – stačí silněji zmáčknout a přeřadí to. Je výborné, že máte řazení k dispozici jak ve „vajíčkové“ poloze na hrazdě, tak i při relaxu s rukama na spodních řídítkách.

Blipbox – baterie pro řadicí tlačítka (a kabeláž pro brzdy) je schovaná v této schránce v přední vidlici. Baterie v blipboxu (je to klasická knoflíkovka CR2032) mi vydržela 3200 km.

Sedlo je Specialized Sitero Pro Carbon. Typicky s krátkým čumákem, jak je u časovky běžné. Je překvapivě dost pohodlné, takže jsem ho mohl nechat nedotčené z výroby. Na Madonu jsem musel sedlo měnit za o 100 mm širší model.

Střed je SRAM DUB BB30

Detail kokpitu. Je to tovární Specialized Shiv Aerobar. Přidal jsem jen takovou hrazdičku s držákem pro počítač. Když se kouknete na loketní područky, mají takové hezké pohodlné polštářky.

Ty polštářky se dají sundávat – jsou na suchý zip, jak vidíte. Jednou na začátku jsem udělal tu chybu, že jsem polštářky sundal a nechal je venku na stole uschnout na slunci. Během tří hodin dezintegrovaly – doslova se rozložily. Jsou totiž slepené ze dvou vrstev. Slunce každou z nich zkroutilo jinak, a to tak silně, že se polštářky rozpadly na dva kusy. Musel jsem přes internet objednat nové. Takové je slunce v Kataru. Normálně už si na takové věci dávám pozor, ale někdy přece zapomenu. Celkově vám můžu po své katarské zkušenosti říct, že člověk vydrží víc než plast, někdy i skoro víc než kov.

Jízda a zkušenosti

Kolo mám zatím asi 9 měsíců, najel jsem s ním něco přes 4000 km. Odjel jsem s ním pár závodů, jednu menší týmovou časovku jsem vyhrál, na mistroství Kataru v lednu jsem skončil pátý v kategorii.

Jak už jsem psal na začátku, jsem ze Shivu nadšený. I obyčejné tréninky s ním mě baví, ještě víc než s klasickou silničkou. Kolo je prostě ďábelsky rychlé. Na stejné trase a při totožném wattovém výkonu (stabilní vytrvalostní jízda, žádný šrot) je konzistentně o 3-4 km/h rychlejší než Madone. A to je i Madone vysoce optimalizovaná aero silnička. Když pak jedete rychleji a rychleji, tak se pociťovaný rozdíl ještě zvětšuje, protože význam aerodynamiky s rychlostí stoupá.

Je pro mě zajímavé mít kola od dvou velkých konkurentů – Trek a Specialized. Býval jsem skalní fanda Treku a pořád je mám rád, jako další silničku bych znovu koupil Madone a do kopečků v ČR novou Emondu… Ale Specialized na mě taky udělali vynikající dojem. Kolo je robustní, dobře vymyšlené, kvalita mi přijde skvělá. Zatím jsem nenarazil na jediný problém. Přímo vynikající jsou kola Roval (značka patřící pod Specialized). To výpletové kolo – CLX 64 – to je tak pěkně vyrobené, má tak pěkně upravený povrch, tak dobře skryté spoje karbonových dílců… Dojem z kvality je ještě mnohem lepší než u nejlepších ráfků od Bontrageru (Treku), co mám. O plném disku Roval 321 ani nemluvě, na to stačí sáhnout a cítíte, že máte v rukou kvalitní výrobek – takový pocit jsem měl v životě jen u pár věcí.

Mé dojmy jsou tedy zatím vysoce pozitivní. Jediné, co mi chybí, je pořádné nastavení posedu a pozice na kole. Vím, že je to důležité jak pro zdraví, tak pro vydolování všech wattů z těla. Bohužel v Kataru teď není ani jediný profík, který by mi bike fitting udělal. Jezdíval sem jeden borec ze Španělska, který během pár dní obsloužil všechny katarské cyklisty a vydělal si tu pěkné peníze, ale kvůli covidu už se sem přes rok nedostal. Měl jsem v plánu udělat dynamický bike fitting u TriExperta v Praze, ale taky nemůžu cestovat. Takže jsem si zatím pozici nastavil tak nějak pocitově a podle poznámek od kolegů-cyklistů. Asi to není ideální, ale zdravotně mi to funguje – klidně jedu na Shivu třeba tři hodiny a nemám žádné potíže.

V každém případě přidávají ke kolu tuto pěknou krabičku – Fit Kit, nastavovací sadu.

Jsou tam všelijaké nástavce, kterými se dá měnit geometrie kokpitu… Tak doufám, že to jednou nějaký expert využije!

Vylepšování kola

I když je kolo samo o sobě výtečné, snažím se ho dál ladit a zrychlovat.

Možná si řeknete, že to přeháním. Kolo už je samo o sobě mnohem lepší než já jako jezdec. Snažím se jen špičkovou technikou koupit rychlost, kterou nemám v nohách?

No, ano i ne. Kolo je objektivně dobré… Samozřejmě kdybych byl nějaký Cancellara nebo Ganna a měl nadlidskou sílu, tak bych měl soupeře porážet i na staré plečce. Ale nejsem. A co jsem si všiml – ti nejlepší, dokonce i na té naší amatérské úrovni, mají také špičkové vybavení a hodně o něm přemýšlejí.

Mým nedostižným vzorem a inspirací tady v Kataru je chlapík jménem Jonathan Parker, kterého už jsem párkrát zmiňoval. Je mu 46, je tedy o 2 roky starší než já, a je to suverénně nejrychlejší cyklista v zemi. Jestliže jsem říkal, že jsem na mistrovství byl v kategorii 40+ pátý, tak on je vždy první. Není to jen obyčejný amatérský cyklista, jakých je všude plno, je opravdu seriózní. Letos na jaře například udělal světový rekord na 100 mil – zajel to za 2:49:58, což znamená, že na 160 kilometrech dokázal udržet průměr 56.8 km/h. Bylo to samozřejmě s pomocí větru, ale ani tak to není legrace. Je to naprostý maniak a specialista na časovku. Měli byste vidět, jak řeší každý centimetr svého kola. Testoval sám sebe a ideální polohu v aerodynamickém tunelu. Převodník vpředu má obrovský jako tác na pizzu – rekord zajel s tácem o 58 zubech, teď přechází na 62 zubů. Kolečka vzadu, která vedou řetěz (nevím, jak se jim říká česky, anglicky jsou to pulleys), má zvětšená kvůli vyšší efektivitě. Řetěz před jízdou potahuje horkým voskem. I pedály má ty nejaerodynamičtější možné. Před závodem zalepuje větrací otvory v přilbě páskou, aby neztrácel aerodynamiku. Výživu má spočítanou přímo vědecky, hodinky mu pípají přesně v minutách, kdy si má vzít další energetický gel. Řeší to prostě důsledně a optimalizuje každou sekundu. Jestli mám závodit s takovými jezdci, tak se taky musím snažit. No a stejně to mám vlastně v povaze, baví mě to.

Takže, co s kolem podnikám?

První krok byla výměna pneumatik. Z továrny přišel Shiv s gumami Specialized Turbo Cotton 24mm. To jsou samozřejmě výborné pláště, ale ne úplně nejrychlejší. Když jsem je ojezdil, nahradil jsem těmito Continentalkami, které jsou přímo na časovku: Grandprix TT.

Když se i ty ochodily, šoupnul jsem tam pneu Michelin Power Time Trial, které mají podle testů ještě nižší valivý odpor.

A místo tradičních butylových duší jsem dovnitř dal tyhle něžně růžové latexky od italské značky Vittoria. Latexové duše jsou rychlejší, odvalují se lépe než butylky, a jízda na nich je příjemnější. Právě na téhle kombinaci – Michelin Power TT a latexové Vittorie – jsem odjel lednové mistrovství a opravdu jsem z toho měl výborný pocit. Nevýhoda latexu je v tom, že přirozenou cestou stále propouští vzduch. Duši tak musíte nafukovat před každou jízdou. Ale to pro mě není problém.

Přesně v téhle konfiguraci kolo odjelo lednový mistrák – foceno den po závodě.

Ovšem ani u těchto gum jsem se nezastavil. Inspirován právě Jonathanem jsem objednal pneu maličké italské manufaktury Veloflex, konkrétně model Veloflex Record.

Podle testu od Aerocoach jsou tyto Veloflexky vůbec nejrychlejší ze všech dušových gum. Zvlášť v kombinaci s latexovou duší by to měl být dokonalý kluzák. Existují ještě rychlejší systémy, bezdušové, ale přejít na bezduši jsem si ještě netroufl, protože nevím, jestli bych si to dokázal servisovat sám. Veloflexky mi právě (duben 2021) dorazily poštou a už na omak bylo znát, že budou rychlé – nemají totiž absolutně žádnou ochranu proti defektům. Něco tak měkkého a tenkého jsem ještě neviděl. Však se taky velmi brzo ochodí – vydrží jen pár set kilometrů. Vyzkouším je, a když se osvědčí, budu je používat na závody. Bude to prostě risk – buď defekt, nebo vítězství, nic mezi!

Další změnou, kterou jsem provedl, je větší přední převodník. Vlevo je originál, který s kolem přišel – 48 zubů. Vpravo je nový tác, který jsem nainstaloval nedávno – 52 zubů.

Problém převodů v systému SRAM Red je vůbec zajímavý. Jak víte, v tomto systému má nejmenší kolečko vzadu jen 10 zubů. Takže tovární poměr 48:10 = 4.8. To je velmi podobné klasickému poměru 53:11, který mají skoro všechna ostatní silniční kola. 53:11 = 4.81. Vypadá to stejně, že? No jo, ale na internetu se množí kritické hlasy, že to SRAM neudělal dobře. I když je ten poměr stejný, z fyzikálního hlediska je pro řetěz lepší běhat po větších kolečkách (vepředu i vzadu) než po menších. Na maličkém 10zubovém kole SRAMu se řetěz víc ohýbá a pár wattů se tím ztrácí. Kvůli tomu si prý někteří profíci nechali od SRAMu potají vyrobit větší přední tácy (které nebyly na veřejném trhu) a přestali používat nejmenší zadní kolečko. Možná je to drb, možná pravda, ale v každém případě fyzikálně dává vyšší efektivita větších koleček smysl.

Já jsem si v každém případě řekl, že bych měl větší převodník vepředu vyzkoušet. Podobně jako můj vzor Jonathan, i já jezdím s nízkou průměrnou kadencí. Oba raději taháme těžké převody na míň otáček (lednovou časovku Jonathan vyhrál s kadencí 73 ot/m). Z tohoto hlediska by mi velký tác měl vyhovovat. Navíc v Kataru je rovina a často fouká silný vítr, takže se místy dosahuje opravdu vysokých rychlostí a s malým tácem mi někdy „došly převody“ – nedokázal jsem to už v té rychlosti utočit. 52 zubů by mi mělo v těchto špičkových rychlostech pomoci.

Zatím je moje zkušenost s velkým tácem pozitivní.

Ještě mám v plánu přejít na maličké pedálky Speedplay Zero Aero, které mají nižší profil a aero povrch. Bohužel nejsou momentálně skladem ani u výrobce, takže čekám.

Mám to kolo rád a tvrdě pracuju na tom, aby mě v příštím mistrovství Kataru dovezlo k medaili v mé věkové kategorii.

Silné stránky

• Extrémně rychlé
• Úložné prostory ideální pro delší jízdy
• Pitný systém FuelCell s ploutví
• Špičková kvalita výroby
• Vynikající ráfky
• Hladké a tiché řazení
• Vysoká nastavitelnost kokpitu

Slabé stránky

• Byla sada SRAM dobrá volba vzhledem k nepatrně nižší efektivitě 10zubového kolečka? Ovšem Shimano zřejmě půjde v nové generaci úplně stejným směrem. Takže jsem v klidu.

Závěrem

Specialized S-Works Shiv je kolo snů. Pokud máte rádi časovku (nebo triatlon), dá vám hodně radosti a vaše nejlepší časy. Jestli nebudete vyhrávat svoje závody, můžete si být jisti, že to není hardwarem, ale že je to vámi. A to je uklidňující pocit. Svým způsobem. Tak na vítězství!

Aktualizace

Červenec 2021 Kolu bohužel při nehodě praskl rám. Předal jsem ho do Oprav karbonu v Šestajovicích, kde z něj udělají zase juru. Kolo jsem pak nechal v ČR na takové to domácí ježdění, zatímco do Kataru jsem pořídil jeho bratříčka v černé barvě.