Jsou to právě dva roky, co jsem přešel na digitální fotografii a pořídil si zrcadlovku Canon 20D. Zkusil jsem vybrat sedm fotek, které mám asi nejvíc rád.
Canon 20D jsem koupil v německém internetovém obchodě Pixxass.de a vznikla z toho láska jako trám. Pokud by do našeho vztahu vůbec mohla vstoupit disharmonie, tak by ji musel vyvolat leda Canon 5D. I ten bych koupil zase na pixxass.de, kde je pořád ještě cca o 4 tisíce korun levnější než v nejlepším českém obchodě Oehling.cz. Ale to je zatím jen budoucnost.
Za ty dva roky jsem s dvacítkou nacvakal 18800 obrázků, což by ve starém počítání bylo děsivých 522 filmů. Většinu jsem ovšem smazal; v elektronickém archivu udržuju 3600 kousků a na papír se dostalo jen 128 fotek. Dohromady to znamená úspěšnost 0,68 procenta. Jsem tedy k sobě o něco kritičtější než Michael Reichmann z Luminous Landscape, který má prý dlouhodobý průměr 1,5 %. (I když samozřejmě nejhorší z jeho smazaných fotek je lepší než nejlepší moje na papíře.)
Co se další výbavy týče, používám zoom Canon 24-70 2.8L a pevná skla Canon 50 1.4 a Canon 100 2.8 makro. Dřív jsem hodně řešil, jestli pro mě budou lepší zoomy nebo spíš pevná skla. Teď už to vím – potřebuju oboje. Skoro 80 % procent času mám na foťáku zoom, protože je to pohodlné a kvalita je víc než dostatečná. Ale ani slavná 24-70 neudělá Timi tak ostré řasy jako pevná padesátka nebo makro. Takže si člověk nevybere. Moje sbírka snů by ještě zahrnovala dva zoomy (16-35 2.8L II a 70-200 2.8L IS) a čtyři pevná skla (35 1.4L, 85 1.2L, 135 2.0L a 500 4.0L).
