Víte, co nakonec na ty moje katarské návštěvníky zapůsobilo asi nejvíc?
Jednou jsme šli na jídlo do Hergetovy cihelny a tam uprostřed dvora jakási kašna. Oni už od vrat volají, jéé, fontána, jéé, umění. Já jsem za ty roky zapomněl, o co jde, tak je hrdě vedu přímo k uměleckému dílu a nadšeně ukazuju rukou.
Abyste rozuměli, Katar je puritánská společnost. U žen se nesmí ani naznačovat, že snad mají vepředu nějaké pahrbky, no a u mužů – o tom se mlčí absolutně. A já si najednou uvědomuju, že ta socha jsou dva čůrající muži a že moje ruka míří jaksi přímo na velmi naturalisticky zpracovaný výčnělek, ze kterého ti dva pánové čůrají.
Ve výpravě zavládlo tísnivé ticho. Abych to nervózní mlčení trošku rozbil, tak jsem ještě velmi takticky dodal, že ta mísa pod těmi pány má tvar České republiky. A že tedy ti dva mužové čůrají na svou vlast. To už se na mě všichni nevěřícně koukli – a začali se z plna hrdla smát. „Martine,“ řek mi jeden, „tohle je úžasný. Za tohle by tě v Zálivu prostě vymazali ze zemského povrchu (použil slovo „obliterate“). Jednak kvůli těm sochám, ale ještě víc kvůli tomu zneuctění vlastní země. To by u nás bylo nemyslitelné. Vy Češi jste strašně super.“ A všichni vytáhli mobily a začali dělat videa a pak si ještě všimli, že těm pánům jaksi rotují hýždě, takže čůrek dopadá tu do oblasti Prahy, tu někam jinam, a z toho začali dělat další videa.
Ale nebyl to jediný zážitek. Fakt jsem se snažil, aby z naší země viděli všechno to pěkný. Šli jsme do strahovské knihovny (opět děkuji borcům z Mandarin Oriental, kteří nám vytelefonovali vstup až doprostřed sálu) a mým hostům spadla brada. Šli jsme kolem galerie Miro a pan Miro náhodou stál venku a náhodou mě poznal a pozval nás všechny do svého domu, který má přímo na Hradčanech, a moji hosti byli strašně vykulení z jeho zahrady. A pak samozřejmě vnitřek Svatovítského chrámu, to bylo další ách, a pak Vyšehrad, kde jsem jim vyprávěl pověst o Šemíkovi, oni koně milujou, a pak just ještě ty nejhezčí paláce a starý hrady. A když jsme stáli pod průhonickým zámkem a dívali se na něj z parku, až jsem byl sám překvapenej, jakej je to pohled takhle na podzim, tak se jedna ta katarská slečna, taková fakt správná a vážná, na mě otočila a úplně spontánně řekla: „Martine, když máš takovouhle zemi, proč vůbec jezdíš do Kataru?“ Protože oni si vůbec nedovedli představit, jak je Česko úžasné, a asi trošku mysleli, že i my Češi jezdíme do Kataru ze zoufalství jako tolik jiných lidí. Ale my ne. A tak o té otázce taky uvažuju, ale hlavně vám chci říct, že je to velká pravda a že mě to nakonec celý udělalo radost.
Protože národ, který si dovede udělat umění z toho, jak pochčije vlastní zemi, to nakonec není tak marnej národ.
PS Jo a tu věc s penězma jsme probrali a uzavřelo se to a dál už se to neřešilo, protože lepší zážitky to překryly. Řek jsem jim, že Praha je holt velký magnet a přitahuje i šmejdy, že mě to osobně mrzí a že to mrzí i spoustu lidí na Facebooku, a to je dost potěšilo. Takže tak.
Původní text na Facebooku. 5.9k lajků, 214 sdílení.
