Kdo mě znáte, víte, že jsem vždycky rád fotil. Ještě před lety se mi houfně nabízely mladé ženy, jestli bych jim neudělal akt. Teda houfně – stalo se to přesně dvakrát. Bohužel jsem se s tím tehdy pochlubil i své drahé manželce, která – jak se ukázalo – nemá vůbec pro výtvarno pochopení. Od té doby smím fotit prakticky jen duny a všelijaké terénní zlomy. Minulý měsíc jsem dostal povolení i na ptáky a přírodu vůbec (stále bez samiček rodu Homo), a tak jsem si na tu divočinu pořídil pořádné kladivo!
Tohle, přátelé, je Canon EF 600 f4.0 L II, druhé nejdelší sklo, co se dá běžně koupit (existuje i osmistovka, ale to už je zase někde jinde). Chci se s ním pomalu učit fotit ptáky a dá-li pámbu, tak i zvířata.
Objektiv jsem si nechal poslat z Ameriky, protože ho v Kataru samozřejmě neměli skladem. Vždycky nakupuju ve svém oblíbeném obchodě BH Photo Video, který patří newyorské židovské rodině a pro nás fotografy je něco jako Mekka. Tedy Jeruzalém. Dokonce i jejich e-shop dodržuje židovská přikázání, takže během šábesu (mezi pátkem sobotou) nemůžete odeslat objednávku. Paráda. Ale do Kataru zasílají bez problému.
Mimochodem, klukovi jsem už před časem slíbil, že mi na příštím výletě bude moct nosit foťák. Když dnes objektiv přišel, kluk odmítá. Ti mladí dneska, to je opravdu generace sněhových vloček…
Dobrý den, protože také rád fotím, Váš příspěvek s objektivem mě nadchnul. Zaujala mě ale ještě turecká lampa v pozadí fotky. Přesně takovou totiž máme doma a tak jsem si vzpomněl na malý příběh, který se k ní váže a napadlo mě se o něj s Vámi podělit. Manželce se moc líbila na nějaké fotce a přála si ji do našeho nového domu. Zjistili jsme ale, že v ČR není nikde k dostání a do Turecka jsme neměli v plánu jet. Měli jsme ale naplánovaný krátký výlet do Londýna a žena našla na internetu londýnský obchod, kde je prodávají. Mysleli jsme si, že jedeme do nějakého nákupního centra kde budou luxusní obchody, ale po vysednutí z metra jsme zjistili, že jsme v turecké čtvrti a ten obchod je jen stánek na venkovní tržnici. Prodavač, samozřejmě také Turek, byl naprosto nadšený, když se dozvěděl, že jedeme z ČR právě do jeho stánku. Neustále vybaloval další a další skleněné koule, aby si manželka mohla vybrat kombinaci přesně podle představ. Také jsme si příjemně popovídali a na závěr nám nabídl, že nám lampu plus dvě malé stolní co jsme vybrali zabalí a pošle do ČR (protože jsme letěli s Ryanair, moc se nám to hodilo). No a tak jsme zaplatili v přepočtu cca 10.000Kč v hotovosti a s radostí se rozloučili. Za pár dní když jsme se vrátili do ČR už byl pečlivě zabalený balík u nás na poště. Když jsem se pak zmínil v ČR, každý se většinou divil, proč jsme v turecké čtvrti věřili turkovi a bez jakékoli záruky mu zaplatili a odjeli. No a tak vždy jen říkám, že se nám jen znovu potvrdilo, že nezáleží na národnosti nebo víře, že tam kde je vzájemný respekt a upřímná komunikace, přijde i důvěra automaticky. A tak teď máme doma nejen lampu, ale i připomínku o tom, že v reálném světě to většinou funguje mnohem lépe, než jak se podle některých zpráv zdá.