První přijímání v muslimské zemi

Timi dneska měla velkou slávu – první svaté přijímání. Já vím, v ateistickém Česku se to nenosí, ale pro spoustu lidí to hodně znamená. Například pro mou drahou ženu. A s prvním přijímáním se to má tak, že nemůžete jen tak přijít do kostela a houknout na toho pána vzadu, aby vám ho udělil. Timi kvůli tomu musela celý rok docházet na katechetickou přípravu. V životě by mě nenapadlo, že moje děti budou chodit na katechismus ausgerechnet v Perském zálivu. Ale jsem rád, že se takové blázniviny dějou a že to tady vůbec jde. Každopádně dneska to Timince vyvrcholilo a měla to moc pěkný.

Oblíkla se do speciálního úboru, který nám dali v kostele. Musím říct, že jí to dost seklo. Ale Bea říká, že jí teď sekne všechno – má takový období, že je vysoká a štíhlá jako proutek, takže na ní všechny šaty dobře visí. Oni návrháři a fotografové dobře vědí, proč furt tlačej špagetózní modelky. Ale to vlastně do kostela vůbec nepatří, to je jen postřeh ze života.

Doma před odjezdem, trošku naštvaná, ale už nevím proč. Mrzí mě to, ale těch naštvání máme v poslední době hodně – holka už má svou hlavu a rodiče a zejména bratr Mani jsou tak beznadějně zločinní.

Mimochodem, ty meče a datlové košíky za Timinkou jsme přivezli z Ománu. Věšel jsem to sám, takže to samozřejmě ujíždí z roviny, ale kdyby to bejval věšel někdo šikovný, tak je to fakt pěkný.

Trocha rozjímání.

A tady už vyráží průvod z jedné vedlejších farních budov do kostela. Areál je docela velký, má u sebe jedno z největších parkovišť v Kataru a v pátek a v sobotu kolem něj vznikají regulérní zácpy. Zájem ze strany Filipínců a Indů je nesmírný.

Timi dobíhá trošku roztrhaný průvod. Děti měly dneska pěkné horko – cestou z kostela bylo 46 stupňů. Což bychom normálně nevnímali, jsme na teplo zvyklí, ale dneska vanul takový zvláštní silný a horký vítr – bylo to jako jít proti velkému fénu.

A to už je kostel z horní galerie. Už jsem tu kdysi psal, že půdu na kostel věnoval samotný emír, což je podle mě velké gesto. Probíhá tu X mší denně v několika indických jazycích, ve filipínském tagalogu a v angličtině – a furt je narváno. Zvenčí kostel nesmí mít zvony a kříže, ale uvnitř je výzdoba klasicky křesťanská. Klasicky indicky křesťanská tedy.

Průvod už se chystá za prosklenými dveřmi.

Timi byla vybrána do první řady. Oficiálně proto, že prý ani jednou nechyběla – což můžu potvrdit, protože mi připadá, že jsem ji do Religious Complexu vezl snad milionkrát. Ale mezi námi, myslím si, že v tom výběru možná sehrály roli i ty její světlé vlasy a to, že je mezi stovkami Indů a Filipínců téměř jediná Evropanka. No ale to je jen taková ošklivá spekulace.

Bylo to krásné a bylo to dost dobře zorganizované.

Timi spolu s dalšími dětmi.

Po mši bylo ještě společné focení, ale to dělal oficiální fotograf a obrázky dostaneme později. Určitě je sem přidám. Pak jsme to jeli oslavit do restaurace Spice Market a Timi si dala hovězí steak a hrozně jí chutnal, takže jsme museli objednávat ještě druhou porci. Odpoledne se pak začala zvedat písečná bouře, která původně měla přijít ráno, ale laskavě si dala načas. Dobrý to bylo.