Dárek

Typická zprávička z místních novin. Jeho výsost emír jela na státní návštěvu Spojených států a při té příležitosti se rozhodla potěšit všechny Katařany v Americe. Každý student a každý nemocný a jeho doprovod dostane 10 000 dolarů na dřevo, aby se návštěva pořádně oslavila.

Mimochodem, katarských studentů i pacientů je v Americke neúrekom. Studenti tam dokončují vysokou školu naprosto běžně – vláda jim platí vzdělání buď v Británii, nebo ve Spojených státech. A léčení v Americe je taky standard. Když se v rodině nějakého kolegy vyskytne vážnější zdravotní problém, hned se jede do Ameriky – a nemocného tátu nebo mámu doprovází bez ohledu na náklady i děti, což je velmi pěkné. Takže emírův dárek se týká docela velkého počtu lidí. Ti jsou samozřejmě rádi, protože i když jste bohatí, deset tisíc jen tak vás vždycky potěší. Příznačně proto článek praví, že občané vyjádřili emírovovi svou vděčnost na Twitteru a Facebooku, což jsou tady hlavní kanály, kterými lidi komunikují s vládou.

Qatar Tribune

Mimchodem, když už jsme u toho – lidi se mě často ptají, jak to přijde, že jsou Katařané tak bohatí. Mají snad všichni na zahradě malou ropnou studnu? Dostávají snad peníze od státu? Je to oblast citlivá a nejasná, ale něco jsem za tu dobu přece jen vypozoroval. Zkusím to tady shrnout.

Tak za prvé, Katařané vážně JSOU bohatí. Myslím tím konkrétní jednotlivce a rodiny. Jak vždycky říkám v rozhovorech, v Kataru je nejvyšší procento dolarových milionářů na světě. Konkrétně je tu 16% domácností, které mají úspory nad 1 000 000 USD. A protože Katařani představují cca 15-16% populace, snadno si spočítáte, že platí téměř přesný překryv co katarská domácnost, to dolaroví milionáři. Hodnota bydlení se do toho samozřejmě nepočítá. Takže žádný div, že Rolls-Royce je tu pomalu stejně běžný jako u nás Audi A6 a že i střední třída mívá sbírku domů či bytů v Londýně (ten se pokládá za obzvlášť vhodnou investici), v Itálii, Libanonu a Dubaji. Posledním hitem je Bosna – zrovna mi jeden kolega říkal, že za cenu katarského domu se v Bosně dá koupit celá vesnice, je tam krásná zeleň, a přitom stačí ujít jen dvě stě metrů a jste v mešitě. Není divu, že Bosna je hit.

Jak tohle bohatství vzniká? Katar je maličká země, ale má třetí největší zásoby zemního plynu na světě – hned po Rusku a Íránu. Mimochodem, plyn se těží z moře, kousek na sever od Kataru, a to v oblasti, která je skoro tak velká jako Katar samotný. Země má i zásoby ropy, ale vláda se správně rozhodla upřednostnit těžbu plynu, protože v něm má menší konkurenci a protože poptávka po něm je stabilnější než po ropě. Příjmy z plynu jdou samozřejmě do státní pokladny, ale vládnoucí rodina opravdu dokázala najít způsoby, jak bohatství přenést i na obyvatelstvo. Srovnejte si to třeba s Demokratickou republikou Kongo (Zair), která má objektivně největší surovinové bohatství ze všech zemí světa (třetinu světových diamantů, desetinu světové mědi, obrovské zásoby ropy) a přesto vykazuje nejnižší nebo druhé nejnižší HDP na světě. To už je docela výkon, ale konžská vláda tyhle věci tradičně umí.

Mimochodem, HDP Kataru je podle MMF 145 894 USD na obyvatele, což je samozřejmě daleko nejvíc. Pro srovnání, v tom samém žebříčku má Norsko 64 363 USD, Emiráty 63 181, Švýcarsko 53 977, USA 53 001 USD a ČR 27 347 USD na hlavu. To vám dá představu, o kolik je Katar bohatší než třeba sousední Dubaj nebo ostatně kterákoli jiná země.

No a jak se bohatství dostává k obyvatelstvu? Není to tak, že by lidi dostávali od státu nějakou měsíční rentu. To by bylo příliš demotivující. Vláda volí podle mě mnohem lepší způsoby. Za prvé opravdu štědře podporuje studium – jak už jsem říkal, když máte talent, plná úhrada nákladů na sebelepší britskou či americkou školu je samozřejmostí. Samozřejmostí jsou mimořádně vysoké platy. Spousta věcí je pro občany zdarma – elektřina, voda, všechny tyhle drobnosti. Když se mladí žení, vláda jim přidělí pozemek a v poslední době i finančně pomůže se stavbou domu. Dále mají občané úžasné investiční příležitosti. V loňském roce šel třeba na burzu jeden ze státních ropných gigantů. Bylo zřejmé, že cena akcií vylítne během prvního dne na několikanásobek. Všichni občani měli právo upisovat akcie ještě před startem, aby se na tomto výrazném vzestupu podíleli. Slyšel jsem, že kvůli tomu šly tehdy dolů i ceny ojetých aut – katarské domácnosti se totiž snažily maximalizovat svou hotovost a prodávaly všechna zbytná auta, aby mohly za tyto peníze nakoupit akcie. Bohatě se to vyplatilo, cenné papíry v prvních dnech vyskočily snad na čtyřnásobek původní ceny. No a k tomu si přidejte, že Katařané jsou nesmírně podnikaví a jsou skvělí obchodníci. Pomáhá jim třeba i trh s nemovitostmi. V Kataru smí nemovitosti vlastnit jen občané (kromě bytů na umělém ostrově Perla). To znamená, že nás 85% cizinců si pronajímá bydlení od hrstky místních – a nájmy jsou velmi vysoké. Když si to dáte všechno dohromady, dostanete opravdu blahobytný národ. A já jim to přeju, protože s tím požehnáním v podobě plynu naložili podle mě velmi rozumně.

No a to je dneska všechno. Snad vám ty řeči o penězích moc nevadily.