Nová pláž

Nikdy bych neřekl, že můj život jednou pozitivně ovlivní nějaká želva. Ale stalo se. Na naší oblíbené pláži Fuwairit se právě líhnou karety pravé, takže jsme si museli hledat nové koupání. A našli jsme pláž, která je jasně nejlepší na celém našem slavném poloostrově!

Takhle ta naše nová pláž vypadá. Hodnocení vidíte jasně na Martínkově tváři.

Ale abych to vzal popořadě. Moře jsem vždycky miloval a už jako malej jsem jasně cítil, že bych se na něj měl jednou dívat z okna svého domova. Když ostatní děti prohlašovaly, že by chtěly dělat popeláře, kosmonauta nebo Helenku Vondráčkovou, tak já jsem říkal, že budu dělat v Malackém průlivu a nakládat lodě kontejnery. Proč zrovna Malacký průliv, to se mě neptejte, ale pravda je, že s k němu přískokama přes Maďarsko, Turecko a Katar blížím. Snad mi to s těmi kontejnery půjde.

Vzhledem k tomu všemu je přirozený, že si katarské moře užívám a že jsme u něj s rodinou každý víkend. Doposud jsme jezdili hlavně na pláž Fuwairit – stejně jako další Evropané a i někteří Indové (Katařani sami na pláže nechodí). Na Fuwairitu se ale v dubnu začínají líhnout želvy, takže tam ochranáři postavili plot. Autem se tedy nedostaneme až k vodě, ale musíme zastavit v nelidské vzdálenosti asi 40 metrů od ní a zbytek dojít pěšky. Jak asi uhodnete, tím ta pláž pro nás i ostatní Ćechy skončila. Všichni už jsme tak zpovykaní, že sedět a grilovat přímo vedle auta pokládáme za základní lidské právo. Tohle z lidí dělá Katar.

Když nás Fuwairit tak bídně zklamal a želvy furt ne a ne se vylíhnout (je to opravdu neskutečně pomalý zvíře), zajeli jsme párkrát na nedalekou pláž Al Maroona. Je obrovská a zaručeně tam budete mít sto metrů písku jen pro sebe. Taky jsou tam nejlepší mušle v Kataru a je jich tam nejvíc, což dokáže děti zabavit na celé hodiny. Ale voda je tam většinou dost mělká a koupání samotné je trošku nuda.

Vykládáme věci na Maroona Beach. Jak vidíte, auto si v sobě vozí nejen integrovaný schůdek, ale dokonce i zábradlí.

Proto jsme hledali dál, až jsme našli pláž na samém severu Kataru, u takzvaného Ghost Town. To je prosím opuštěná rybářská vesnice, odkud Katařané odešli v 70. letech s ropným boomem. Nedávno areál vesnice koupila nějaká katarská kulturní instituce a začala tam s archeologickými vykopávkami. To je nám ale celkem jedno, my se staráme výhradně o pláž, která je kousek za bývalou vesnicí.

Pohled na pláž. Moře má, jak je v Kataru zvykem, všechny odstíny tyrkysové. Může za to dno z pouštního písku. Musím přiznat, že tuhle barvu miluju.

Nejlepší na Ghost Town Beach je soustava písečných atolů, která dětem dělá z obyčejného koupání úžasné dobrodružství. Hned jsme si každý ostrov pojmenovali – máme tu Velký krabí ostrov, Timinčin ostrov, Maniho písečnou kosu i Tátův atůlek.

Ostrovy se zvětšují nebo naopak úplně mizí v závislosti na přílivu. Když jsme přijeli o týden později, Mani byl hrozně naštvaný, že zrovna jeho ostrov si vzalo moře.

Mezi ostrovy jsou úplné přírodní bazény s dokonale čistou (a taky pěkně horkou) vodou.

Hned o týden později se na nově objevené pláži sešla celá česká parta – bylo nás tam snad 8 aut a hotová školka pro děti. Parádní den.

Hrdý objevitel.

Děti se koupou na největším ostrově. Super je, že tu je hned u břehu dost velká hloubka. Skoro všechny další pláže v Kataru trpí tím, že můžete ujít 200 metrů a furt vám bude voda po kolena.

Přichází vlna.

Šťastní stavitelé.

Tahle fotka vznikla asi před třemi týdny – děti jsou na ní o poznání bělejší než třeba na té předchozí, která je z dneška. Teď už mají krásnou medovou barvu. Mimochodem, sluníčko v Kataru sice hodně hřeje, ale neopaluje (a nezabíjí) tolik jako třeba v Alpách nebo v Austrálii. Může za to písek a silnější ozónová vstva a asi i další věci. Doma v ČR se pak všichni jeví, proč že nejsme opálení, ale my jsme za to rádi.

Stoupající příliv schoval kosu pod hladinu. Ale pořád se po ní dá běhat.

Borec ve vlnách.

Dětem se tu zjevně líbí. Podle nás je moře lepší než všechny bazény světa. Je sice slané jako treska, ale raději sůl než bazénový chlór. SLaná voda a vzduch nám taky všem hrozně pomáhá s pletí a Manimu úplně odešlo astma.

Dneska byla voda opravdu takhle zelená.

Chyť mě, jestli to dokážeš.

Ty jsi na mě cákla!

A nemluvím s tebou!

Ze sépiových kostí si děláme lodičky. Pouštíme je po proudu a závodíme, která obepluje ostrov rychleji. Mani z nějakého důvodu vždycky vyhraje, což Timinku hrozně vytáčí. Já sám už se divím,jak to ten kluk dělá.

V dálce vlevo je vidět opuštěná vesnice. Na pláži je jen hrstka aut – většinou jsou to naši známí. Cesta sem je docela těžká a nezvládnou ji ani slaší SUV, takže nám sem nikdo zbytečně nejezdí.

Rádi zůstáváme až do večera.

A aby tu nebyla samá voda, přidávám i jednu fotku z cesty pouští. Dálnice mezi dunami, kterou mám rád. Teploty nám tu teď dost stoupají, letošní květen je teplejší než loňský. Dneska už nám auto ukazovalo 47 stupňů, známí v Doze si vyfotili i 49. To je na květen docela dost. Ale aspoň se člověk nenachladí.