Jordánsko a Izrael 2013

Každý víkend v Kataru trávíme koupáním, až si někdy říkám, jestli naše rodina nejsou ti savci, co se nějak evolučně rozhodli vrátit zpět do oceánu. Abychom se z toho nějak vytrhli, řekli jsme si, že uděláme změnu a pojedeme se koupat zase někam jinam. Vyšel nám z toho dlouhý víkend v Jordánsku a okolí.

Musím se přiznat, že jsem byl v Jordánsku už v roce 1996 jako 19letý ušoň. Byla to moje první studentská cesta a už tehdá mě to táhlo na Blízký východ. Je to takovej můj srdeční region, všechen ten písek a ty bílý toyoty, to mě vždycky bralo. Zafixoval jsem si tehdy Jordánsko jako nejpřátelštější a nejsympatičtější arabskou zemi, která je sice chudá, ale férová, až tak férová, že celkem dojemně dodržuje i mírovou smlouvu s Izraelem. Což je pro mě důležitý.

Samozřejmě jsem byl zvědavej, jestli se mi dobrý dojem z Jordánska potvrdí i po 17 letech. Člověk za tu dobu samozřejmě fyzicky sejde, nevidí ani zdaleka tak ostře jako tehdá a celkově je mnohem blbější, ale zase si může půjčit pěkné auto a celkově dělat při průjezdu krajinou haura, což mu umožňuje poznat Jordánsko zase trošku jinak.

Lidi z Gulf Air byli hrozně fajn a trvali na tom, že Timi a Mani musí odřídit celou cestu do Ammánu. Timi se to líbilo. Mimochodem, tahle naše holčička ve svých 8 letech navštívila už 32 zemí. Někdy si dělám výčitky, jestli ji netahám po světě až moc, ale když ona to má fakt ráda. Říkám si, co z ní asi vyroste. Ten hlad po cestování a ty sny o exotických zemích, které jsme měli my v pubertě, ty ona mít nebude. Možná bude snít o obyčejném domku se zahrádkou, ze kterého se nikdy nehne. Ale možná ne. Těším se na výsledek tohodle experimentu zvaného výchova světem.

Po přistání jsme hned zamířili k Mrtvému moři, které je jen asi 40 minut od Ammánu. Ammán je totiž sice čistý, ale takový nemastný neslaný. Mrtvé moře je naopak velmi mastné slané, takže nás logicky lákalo víc. Na jordánské straně je pár super hotelů; nejlepší hodnocení na TripAdvisoru má Marriott Jordan Valley, kam jsme taky jeli. To je on. Spousta bazénů v kaskádách nad mořem a celkově velmi přijatelné prostředí – stejné jako v Marriott resortech v Americe.

A tohle už je Mrtvé moře. Šílený barvy, šílená chuť, šílený všechno. Ale zase velkej zážitek. Člověk úplně cejtí, jak z něj ta sůl vypaluje všechno špatný. Dokonce jsme si i namazali tím černým bahnem, ale z důvodů zachování integrity internetu sem nemůžeme dát fotky.

Jestli tipujete, že to bílý je povlak soli a to červený je železo, máte pravdu. Dohromady to dává i docela silnej minerální smrad.

Ten trik s ležením na vodě opravdu funguje. Aspoň něco v tomhle světě je podle průvodců.

Timi u Mrtvého moře. Asi se jí zrovna nelíbí, že ji fotím.

Mani v solném nálevu. Kluk se aspoň dovede zasmát.

Děti se všude staraj hlavně o bazény. A dobře dělaj.

Šťastnej rošťák. Mimochodem, Mani vytrvale říkal, že jsme v Hordánsku, popřípadě v Horkánsku, dokud jsme jeho drobný omyl neopravili.

Západ Slunce nad hroudou soli. Děti sedí 391 m pod hladinou moře.

Břeh Mrtvého moře – sůl je i vidět.

V Jordánsku jsme se samozřejmě museli vypravit do skalního města Petry. Tady projíždíme tříkilometrovou soutěskou Sík. Kůň strašně smrděl, což velice kritizovaly i děti. Timi zaplaťpámbu nepatří k dívkám, které by v 15 letech žadonily o vlastní kobylu, a po téhle zkušenosti už vůbec ne. Už kvůli tomu se to Jordánsko vyplatilo.

Hlavní skalní chrám Chazne – Pokladnice. Šíleně přeplněný lidmi. Doma mám 17 let starou fotku kde jsem v tomto prostoru úplně sám, jen s jedním velbloudem! Skoro mám chuť začít si stěžovat, jak turisti a Jordánci s tím svým krámkařením Petru za ta léta zkazili. Ale neudělám to, protože nechci bejt starej zapškloun. I když je to pravda.

Dál od Chazne už je to lepší, protože tam už turisti z autobusů nedojdou. Děti u amfiteátru.

Tady už byl klid.

Děti si zalezly, to ony milujou.

Typická jordánská krajina. Holé skály a dole něco úrodnějších údolí.

V Jordánsku je ještě plno beduínů na plný úvazek. Vypadá to romanticky, ale nevím nevím, jak si tam dobíjejí iPady.

Ovce přes cestu nás zdržely několikrát, párkrát i kozy a vembloudi.

A po výletě zase koupání.

Dole u Mrtvého moře bylo teplo skoro jako v Kataru, jen se člověk víc potil. Na koupání tedy ideální. Ale v Ammánu a v Petře bylo docela frišno, jen něco přes 20 stupňů. To už jsme dlouho nezažili, takový čerstvý vzduch.

Timi

Třetí den jsme začali být nervózní, že jsme už třetí den v jedné zemi – to není zrovna náš styl. A tak jsme se vypravili na malou tajnou výpravu do sousední země, kterou bych tu asi neměl jmenovat, ale která začíná na I. Nedaleko od Mrtvého moře je totiž hraniční přechod Allenbyho most (Most krále Husajna), který můžete krásně přeskotačit a ani jedna strana vám přitom nedá razítko do pasu. To je důležité, protože razítka z Izraele nejsou jinak v regionu moc populární. To slovo přeskotačit není úplně přesné – zdolání těch 2 kilometrů trvá asi 2 hodiny.

V praxi to vypadalo asi takhle. Přijeli jsme ke King Hussein Bridge na jordánské straně. Auto z půjčovny jsme nechali za jedním domkem, což nám poradil přímo jeden celník. Celkem snadno jsme vyřídili formality na jordánské straně – platí se nějaká taxa, snad 10 JD na osobu, ale nedělají s tím problémy. Pak nasednete do autobusu, který vás převeze po mostě k izraelské celnici. Tento úsek nás stál asi 16,5 JD – za čtyři osoby a jedno zavazadlo. Na izraelské straně si trošku postojíte ve frontě, 137krát vám zkontrolují pas a hurá – stojíte v Izraeli. Přímo od hranic si můžete vzít taxík nebo autobud do Jeruzaléma. Řidiči jsou Arabové, ale není to problém, jednotná cena za taxi je 100 USD.

My jsme přijeli k Damašské bráně a hned vlezli do Starého města. Zde slavná Via Dolorosa, předobraz křížových cest.

Kotel neboli Západní zeď neboli Zeď nářků. Mám tohle místo a město celý život strašně rád.

Timi už je velká, líbilo se jí tam a velmi dobře chápala situaci.

Židovská čtvrť je samozřejmě nejkrásnější, nejčistší a má nejlepší atmosféru v celém Starém městě. Jedli jsme a nakupovali výhradně tam. Koupil jsem pár skvělých knih a taky nějaká ta trička, která z taktických důvodů budu nosit jen v létě v ČR.

Mani v Chrámu božího hrobu

Strop v Chrámu božího hrobu

Chrám božího hrobu

Tento dobrý muž v civilu nemá jen dva samopaly, jak to vypadá na obrázku, ale čtyři – dva má ještě ležérně pohozené vepředu. Konečně někdo, o kom se opravdu dá říct, že je „vždy připraven“.

Opět Via Dolorosa. Vzal jsem Maniho na ramena, protože už nemohl. Ale děti byly zlaté, ani si nepostěžovaly. Zvládají tyhle věci fakt dobře.

Hrob panny Marie

Getsemanská zahrada. Celebrita mezi zahradami, už skoro 2000 let.

Timi vychází z Chrámu všech národů u Getsemanské zahrady. Na postavení chrámu přispěla před skoro 100 lety spousta zemí, jak už název naznačuje. Hodně dalo i Maďarsko, Česko však ne. Taková naše klasika.

Židovský hřbitov cestou na Olivetskou horu

Chrám narození páně v Betlémě. Vzali jsme si arabský taxík a dojeli na palestinské území do Betléma. Stejné taxi nás potom vzalo i zpátky na most. Za tu dlouhou cestu jsme probrali spoustu věcí a byl to dobrý rozhovor. Shodli jsme se s řidičem, že nejlepší bude mír mezi oběma národy.

Bea a děti v Chrámu narození Páně. Díky místnímu průvodci jsme šli jinou dírou a předběhli asi dvouhodinovou frontu, za což se nyní světu omlouvám. Je to ale ten důvod, proč si lidi toho průvodce platej.

A opět šťastně doma a u bazénu

Poslední den zase koupání a odjezd na letiště královny Alie. Jo, Jordánsko i okolí se nám sakra líbilo. Ta země je opravdu přátelská a už teď je jasný, že tu nejsme naposledy.

Kdybyste se chtěli podívat na trošku úplnější galerii, tak tady.