Martínek a písmenka

Malý Martínek a Timinka začali chodit do přípravné školičky ve čtvrti Gharaffa. Za týden se s tím sžili a už začínaj i doma pípat v angličtině. Jsou to moji malí hrdinové.

Manimu jsou teprve čtyři, ale paní učitelka Lindy už po něm chce, aby psal. Frajer to bere stoicky, nic neříká a krouží písmenka.

Nejradši trénuje na malých žlutých post-it papírcích.

I když jsou mu teprve čtyři, dostává normálně domácí úkoly a pracuje jako mourovatej. Tady chudáček drápal béčka – b jako box. S Beou ho úplně litujeme a místy nám to přijde až dojemné, kolik takovému mrněti nakládají. Ale Mani si nestěžuje. On si ostatně nikdy nestěžuje, v tom se zásadně liší od své sestry i od svého otce, kterému je jinak fyzicky mimořádně podobný.

Jak to tady vůbec je se školami? Není to žádná legrace; najít školu je možná největší problém, kterému cizinci v Kataru čelí. Škol je tu sice fůra – arabské, indické, filipínské, britské, americké i kanadské – ale dobrých je jen pár. A poptávka po nich obrovská. Což ty školy dobře vědí, takže pořád zvyšují ceny a stejně mají narváno. Není výjimkou, že u nejlepších škol se čeká na místo i 2 roky. Což je dost blbé.

V našem případě jsme měli štěstí s Timinkou, která dostala příslib místa v Compassu. Compass má patřit k nejlepším školám ve městě – snad! Mně by se ještě trochu víc líbila ASD, American School of Doha, protože má luxusnější prostředí a děti se tam učí s iPady. Ale právě proto je tam fronta ještě mnohem delší. No a ten náš Compass má prý zase individuálnější péči a přátelštější atmosféru, zatímco ASD je taková tvrdší fabrika.

Ovšem ani Timi ještě nemá místo v Compassu jisté – nejdřív musí absolvovat přijímací zkoušky, které budou tuhle středu. Jestli to zvládne, tak stoupnou šance i pro Maniho, protože sourozenec na škole pomáhá. Tak prosím držte palce.

V Compassu mají děti nastoupit až v září. Takže zatím docházejí do malé školičky jménem Stepping Stones, která je spřízněná s Compassem a funguje jako přípravka. Zatím je tam posíláme na tři hodiny denně, od 9.30 do 12.30, přičemž v tom mají nejenom angličtinu, ale i matematiku a další předměty. Po návratu ze Stepping Stones ještě Bea dělá s Timi českou školu, protože v červnu bude muset Timi absolvovat zkoušky v Benešově a normálně uzavřít druhý ročník. Ale Timi má školu ráda, učení si sama přidává a pořád maniakálně čte, takže na této frontě myslím nebude mít v životě potíže.

Děti odcházejí ze školičky u Miss Lindy.

Školička je asi 20-30 minut cesty od nás. Bea tam vozí děti taxíkem – má od limuzínové firmy přiděleny 2-3 řidiče a některý z nich je pořád k dispozici. Tak to tady dělá spousta žen. Řidiči jsou Indové, takže Bea rychle získala encyklopedické znalosti o jihoindickém státě Kérala, jeho klimatu, zemědělských podmínkách a celkovém životním stylu. Cesty prý probíhají tak, že Timi nepřetržitě po dobu 20 minut něco přednáší – nejčastěji něco o anakondách, protože holka nyní prožívá hadí období – a Mani bez jediného slova kouká z okna. Až těsně před koncem cesty Mani řekne něco jako „Ale Timi, už dost, už mluvíš MOC!“ A Timi opravdu asi na 10 sekund zmlkne. Bea zatím řidiči říká, že se do té Kéraly opravdu musíme už brzy podívat, když je to tam takové.

Takhle to teď moji mrňouskové mají. Obdivuju je a jsem jim vděčný, že celé to katarské dobrodružství berou tak statečně.

Děti přes svou budoucí školou – Compass International v Gharaffě. Od sedmé třídy se přestupuje do druhého kampusu, který už vypadá o hodně luxusněji. Uvidíme, jestli to tu zažijem – Timi teď půjde teprv do třetí.

Mani musel taky absolvovat malé přijímačky do Compassu. Měl to ale jednoduché – musel si jen hrát v dětském kolektivu a plnit základní pokyny paní učitelky. Naštěstí to zvládnul bez breku i bez naštvání. Uvidíme, kdy mu nabídnou místo. Jsme ale klidní – v mezičase může krásně chodit k Miss Lindy.

Timi už má místo v Compassu jisté. A ve škole se jí hrozně líbí – ptala se, jestli už se nemůže jít učit zítra. Těší se na matematiku, na sopky a vůbec na všechno, co budou brát. V tom Compassu mají ke všemu takový ten hravý přístup, co je dneska ve světě tak v módě. Bea je z toho nadšená, prý je to didakticky správně. Já jsem spíš opatrný a věřím na starý dobrý encyklopedický přístup. Ale vím, že Timi se svými knihami zvládne sama – no a já jí rád pomůžu s českou historií a jazykem.