I v Kataru se samozřejmě věnuji především četbě a askezi, ale o víkendu se někdy neubráním výstřelkům lifestylového typu. Dneska jsme třeba šli plachtit.
Na loďku nás pozval konzultant Mark, správný chlapík, který dělá v právním oddělení. Je to Američan ze Seattlu, vyrůstal ale u Velkých jezer, doslova s kormidlem v ruce. Přišel s tím, že si v Doha Sail Clubu půjčíme plavidlo a trošku to oroštujem.
V klubu se zrovna chystal závod malých lodiček třídy Optimist, na kterých jezdí děti do 15 let. Příjemně mě překvapilo, že hned šest závodníků byly české děti.
Viz to CZE. Nebyli to ale místní usedlíci, ale členové klubu z Hradce Králové a snad Děčína. Dobří borci.
Mark a já. Ukázalo se, že na takové lodi se normálně musí i pracovat! Tu přední plachtu, tzv. jib, jsem normálně sám připevnil, vytáhl nahoru a v průběhu plavby jsem ji na povel „ready – about!“ normálně překlápěl! To bych do sebe fakt neřek. Přece jen jsem zvyklej spíš na motorový věci. Ale bylo to pěkný.
Tvrdá práce při zprovozňování lodě. Byla to kocábka od výrobce Colgate – ne, neměla tvar tuby – o délce 26 stop.
Jel s námi ještě Viliam – bývalý kolega z českého Vodafonu. Ten v Qtelu nastoupil před dvěma týdny. Je to super, jak je ten svět malý.
Fotím si vzdálenou čtvrť West Bay, kde bydlím.
Takhle to pak vypadá.
Kontrasty v maríně. Vlevo moderní jachtička, vpravo klasická arabská bárka dhow.
Dřevěná krasavice cestou zpět. Musím říct, že to plachtění je příjemná věc a že si u toho člověk odpočine.
To je na ty marine vedle Marroittu?
Jo, jo. Docela rozumný a s ničím si tam moc nedělaj hlavu.