První procházka

V pátek a sobotu jsem měl první volno, takže jsem se začal trošku rozkoukávat.

Tohle je centrální Dauhá – v jedné z těch věží teď bydlím. Qtel má dvě hlavní budovy, mezi kterými se dost často přesouvám. Jedna je v té skupince na obrázku, druhá je zhruba na místě, odkud je tohle focený. Cestou na mítink tedy vždycky objíždím tuhle zátoku. A líbí se mi to.

Mimochodem, ta voda je překvapivě teplá. Ozkoušel jsem ji a musel jsem konstatovat, že bych do ní asi dokázal vlízt. Dva čeští kolegové mi řekli, že nově příchozí z Evropy to klidně udělají. Až druhý rok už jsou tak zpovykaní, že do vody nelezou, dokud nemá nejméně 28 stupňů. To je tak březen.

Corniche aneb nábřeží je pěkná ulice, samý palmy, tráva, zastíněný dětský hřiště a tak. A plno parkovišť, který jsou zdarma – jedno viz obrázek. U moře se všechny národnosti pěkně roztříděj. Expati z Evropy běhaj s rudými obličeji a snažej se setřást kila. Expati z Asie to mají na háku, seděj na super čistých betonových schodech k vodě, pouštěj si hudbu z telefonů a křeněj se. No a Arabové piknikujou v trávě. Je to příjemný. Přes víkend bylo něco přes 20 stupňů – to je leden podle mýho gusta!

Ale hlavně – na fotce je vidět kus auta, co jsem si půjčil. První dny mi strašně vadilo, že nejsem mobilní. Tady se na služebáky nehraje – dostaneš peníze, kup si nebo jezdi taxíky. Většina kolegů na začátku používá taxi, ale já mám rád pocit nezávislosti. Tak jsem šel do Hertzu, manželka jednoho kolegy mi tam udělala cenu a na první týdny jsem si půjčil Ford Taurus. To je takový přerostlý americký Mondeo. Když jsem teď sám, tak to krásně stačí. Až se rozkoukám, něco si koupím. Protože jsme v Kataru, bude to muset být nějaká čtyřkolka. Já tyhle krabice normálně moc nemám rád, jsem spíš na sedany, ale tady je prostě potřeba kára, se kterou se dá po dunách dojet k opuštěný pláži, která je dost bezpečná na to jejich kamikadze řízení a která i něco utáhne. Takže to vypadá na fabii Zálivu čili Toyotu Land Cruiser V8. To je hotovej symbol Kataru – místní asi vědí, proč si ho pořizujou.

Na jednom místě nábřeží mě zaujal pěkně vyvedený motivační nápis Think – Mysli! Jinde je zase Achieve – Dosáhni! To je celý Katar, přesně jejich mentalita.

Obyvatelstvo dostává jasné pokyny.

A jak tam tak stojím a filozuju o myšlení, tak najednou přijde skupinka asijských dělníků a začnou nápis Think rozebírat a odnášet.

Za chvíli tam bylo už jenom „ink“, inkoust, což mi taky přišlo dobrý. Zeptal jsem se jich, co budou s těma písmenama dělat. „Transfer, sir,“ odpověděl zdvořile ten nejmenší, „Other place!“ Takže tady už bylo myšlení dost a teď ho přesunou na jiné místo, kde ještě obyvatelstvo není tak probuzené.

Okamžik radosti nad složenou potvorou. Tak to prosím byly krátké dějiny myšlení na Blízkém východě.

Kousek dál na Corniche jsou u vody zaparkovaný hydroplány H1. V Kataru se totiž právě jede Oryx Cup – závody nejrychlejších člunů světa. Tyhle šílený čluny – říká se jim formule H1 – mají turbínový motory a na hladkém moři jedou i přes 200 mil za hodinu. To je přesně sport, jaký maj v Kataru rádi. Emír má vůbec rád sporty a umění, takže sem tahá hodně věcí. Třeba teď v únoru tady bude tenisový Qatar Open, kam přijedou ty mužatky Williamsovy i Petra Kvitová, v únoru tu sehraje přátelák fotbalové Španělsko jako mistr Evropy proti Uruguayi jako mistru Jižní Ameriky, ten samej měsíc tady bude špičkovej golf… prostě dělaj to pro diváky. V Praze bych na tyhle věci nešel, ale tady jak je to pár metrů, tak tam asi i zajdu.

Pěšky se tu taky chodí, ale maximálně tak na šestimetrové vzdálenosti. Což mě osobně teda vyhovuje. Ale emír se snaží populaci rozhýbat a uchránit ji od cukrovky. Minulý týden se tu rozdávaly nějaký krokoměry či co – vláda rozjela velkou kampaň, že udělat denně 10 000 kroků je ideál každýho zdravýho člověka.

V tomhle domě teď bydlím. Na začátku využívám služební byt v Somerset Apartments. Je to vlastně docela dobrý, protože je to přímo v centru. Ale tak do měsíce do dvou bych nám chtěl něco najít a přivítat tu rodinu. Už se na ně těším.