Včera se mi poprvé poštěstilo dostat se na pravou tureckou svatbu. Ženil se můj kolega Can (čti Džan), který je v civilu specialistou na retailovou komunikaci. Zlatej kluk. Svatbu měli státní, takže jsme do žádné mešity nešli. Škoda, bylo by mě to zajímalo. Ale i tak to bylo super. Díky své maďarské manželce jsem na hlučné svatby zvyklý, ale tohle samozřejmě překonalo všechna moje očekávání. Bylo tam tak 200-300 lidí (malá městská svatba, na vesnici by prý hostů bylo mnohem víc) a všichni si se mnou strašně chtěli povídat. Mluvili jen turecky, ale zato hodně plynně. Po obřadu si všichni stoupli do řady a jali se gratulovat šťastnému páru. Každý přitom navlékl nevěstě jeden zlatý náramek jako dárek. Tak se v Turecku tradičně předává bohatství – v podobě zlatých kroužků na ruce a na nohy. Vypadá to asi tak:
Na ženicha se zase připichují stodolarové (a padesátilirové) bankovky:
Holt jiná země, jiný mrav. Ale byl to prima zážitek a mí turečtí přátelé opět osvědčili svou fenomenální pohostinnost.
Prepacia mi, pan administrator, ze pisem sem, ale e-mail som akosi nenasiel…
O co mi ide – kedysi (zial pomerne neskoro, az ked uz bol koniec) som objavil Vosunajazyku a dobre sa bavil pri citani. Este aj teraz si (tak ako pomaly stupam na platovom rebricku) precitam nieco o „svojej“ kategorii. Mam ale pocit, ze kedysi bolo v archive clankov viacej, napr. jeden o „Ethno style“… Nedali by sa zase na web zavesit vsetky?
Jonatán, díky za milá slova, která mě moc potěšila. Máte pravdu, že tam ještě všechny články nejsou, poněvadž jsem hrozný lenoch. Ale teď o víkendu je tam nasypu. Díky a mějte se!