Tak i ten náš rošťák nějak roste; v pondělí poprvé zamířil do školky. Ach jo.
Timi jako zkušená školačka (šla už do druhé třídy) svého bratra doprovodila. Mani (on sám si nikdy jinak neřekne) má stejnou učitelku, jakou měla dřív i Timi. Vlastně má dvě a obě jsou hrozně mladé a milé, takže ho budu asi často vodit do školky já.
Mani patří do skupiny Kuřátek. Docela mě zarazilo, když jsem na tabulce na dveřích viděl tuhle značku. Tak nějak automaticky jsem to vztáhnul na sebe a jen jsem se divil, jak jsou tady mile familiérní. Takhle mi už dlouho nikdo neřek. Až v další sekundě jsem si uvědomil, že teď už myslej mého kloučka. Teď už se dělaj cedulky pro něj a jeho jméno budu oficiálně vidět na listinách častěji a častěji. Je to hezký. Těším se na něj, jakej bude, až bude velkej.
Jinak Mani samozřejmě školku zvládá bez sebemenších emocí. Až třetí den se prý zeptal, jestli si pro něj taky přijde babička, když viděl další děti odcházet. Doma školku nijak nekomentuje. Mani je na tyhle věci méně citlivej než Timi, vlastně je přesně tak citlivej jako kus žuly. A to je pro něj asi dobře. Tak snad mu to vydrží.
Nádherné děti, Martine, a skvělý blog!
Zahraniční cesty Vám moc přeji a znalost sedmi jazyků už jen závidím:).
Sama jsem učitelkou angličtiny a němčiny a vím, jaká je dřina udržet si oba jazyky na vysoké úrovni.
Ať se vám všem moc daří.
Liebe Grüße
Zlata